O pouhé dvě setiny se nestal mistrem světa. Tím byl tehdy neznámý Ondřej Tunka. „Šampionát se mi povedl na chvalitebnou,“ vzpomínal.
Tentokrát to v Pau dopadlo na výbornou. V neděli se Vít Přindiš na jihu Francie stal mistrem Evropy. Věčný čekatel na velký individuální úspěch se dočkal.
„Chtěl jsem zajet standard, který letos předvádím, a vyšlo to na první místo. A dneska mi blahopřál právě Ondra Tunka a já mu odpovídal, že jsem rád, že tam letos nebyl,“ smál se už ve středu v Praze.
V minulosti řešil spoustu zdravotních trablů. Před pěti lety musel s bolavým ramenem na operaci, přišel o tři měsíce přípravy. Loni ho zase dlouho trápily vyhřezlé ploténky i otok páteře, který mu zablokoval záda tak, že skončil na kapačkách a nemohl se pohnout.
Nyní je všechno tak, jak má být. A Přindišovi se daří. Triumfem v Pau vstoupil do dynastie šampionů. Češi v tomto odvětví v poslední době tahají z vody medaili za medailí.
Úspěchy načal v roce 2013 titulem mistra světa Vavřinec Hradilek. O rok později se sice Češi v americkém Marylandu nedostali ani do finále, ale to byla výjimka.
Nastala éra Jiřího Prskavce a po něm dalších nových hrdinů – Ondřeje Tunky a Víta Přindiše. Každý z českého kvarteta je přitom úplně jiný. Hradilek oplývá až brutální silou, Prskavec zase baví svými kamikaze jízdami na hranici rizika, Přindiš je božsky talentovaný a ve výkonech stabilní a Tunka umí zazářit.
Právě oni čtyři nyní každoročně na jaře usilují o pouhá tři místa v reprezentaci. Tři místa, která zaručují Světové poháry, mistrovství Evropy a světa. I proto už samotné české nominaci říkají malý světový šampionát.
Čím to vlastně je, že Česko vládne světovému kajaku v kategorii, která je ve vodním slalomu považovaná za královskou? Šéf české reprezentace Jiří Pultera se jen usměje: „Máme holt mimořádně talentované závodníky.“
Jistě, to je velká pravda, ale dalším důvodem je pochopitelně i kanál v Troji. Na něm spolu všichni čtyři trénují a soupeří. Vzájemně se motivují, posouvají výš a výš, každý trénink je pro ně porovnáním s tím nejlepším, co vodní slalom nabízí. „Je to základ naší dominance. Hecujeme se a snažíme se porážet. A když se to povede, na velkých akcích pak víte, že můžete porazit všechny,“ přemýšlí Přindiš.
Tak jako to on dokázal minulou neděli. A tak, jako to kdokoliv z velké čtyřky může dokázat za rok na olympiádě v Tokiu. Jen jeden z nich ale tu příležitost dostane.
Tak zní pravidlo Mezinárodního olympijského výboru. Pro Česko v tuhle chvíli zdrcující. Že by se změnilo? „Ne, je tam obrovský tlak olympijské federace. Oni nedají víc míst, víc medailí, nic. V tomhle je slalom bitý a vždycky bude. Chtějí tam mít dvacet závodníků, rozvrstvit to mezi státy, aby tam pak jeli tři kluci z Oceánie a jeden z nich, který se třeba na závodech vůbec neukáže, ale protože je to olympiáda, tak tam pojede. Pro nás nepříjemné, ale nic s tím neuděláme,“ ví čerstvý mistr Evropy.
Ani Přindiš tak nemá s čerstvým titulem nic jistého. Olympijská kvalifikace začíná až na podzim světovým šampionátem ve španělském Seu.
