Navzdory tomu, že tým pod alpskými velikány čeká tvrdá dřina. „Vím, že je to zapotřebí a tady v Rakousku to máme zpříjemněné krásným prostředím. Je to lepší, než se trápit někde na oválu v Plzni,“ říkal 28letý Vinkelhöfer, přestože za okny penzinu Golm se v tu chvíli spouštěly z oblohy provazy deště.
Odpoledne ale déšť ustal, a plzeňští házenkáři tak absolvovali obě tréninkové dávky na atletickém stadionku v nedalekém Bludenz i podvečerní fotbálek.
Je vidět, že jste tady s týmem zase rád, je to tak?
Ale jo, i když budeme hodně běhat. Potřebujeme nabrat fyzickou kondici, abychom z toho potom mohli žít celou sezonu.
Přípravné období je dlouhé. Uvítal jste změnu prostředí?
Je to příjemné zpestření. Lepší, než běhat po oválu na Petříně nebo kolem Kameňáku, kde to každý z nás zná už od dorostu. I rehabilitace je tady perfektní.
Doma máte malou dcerku. Jak zvládáte odloučení od rodiny?
To není v době chytrých telefonů žádný problém. (úsměv)
Operované koleno drží, trénujete naplno?
Jenom si hlídám, abych nezatěžoval druhou nohu, neulevoval té operované. Jinak se mi to zdá být v pořádku, postupem času to je lepší a lepší.
Můžete srovnat, jak jste na tom fyzicky s dobou před zraněním?
Pořád mám ještě co dohánět. Snažil jsem se i v měsíci volna natrénovat co nejvíc, abych měl teď nějakou rezervu. Jezdil jsem na kole a hodně jsem běhal. Nechtěl jsem, aby byl začátek přípravy pro operované koleno takový šok. A tady bych se zase rád posunul dál.
Se skotským Glasgow hraje Talent dvakrát domaAtraktivní cesta do skotského Glasgow se nekoná. Házenkáři Talentu Robstav-M. A. T. Plzeň sehrají oba zápasy úvodního kola Poháru EHF s britskými šampiony v městské hale na Slovanech. První utkání se hraje v neděli 2. září od 17 hodin. Odveta, v níž bude domácí Glasgow, o den později už od 14 hod. „Vyhověli jsme přání skotského celku,“ vysvětloval brzký začátek druhého zápasu sportovní manažer klubu Jan Štochl. |
Pozorujete, jak se tým kolem vás mění? Hodně omládl...
Mně přijde, že se to mění poměrně výrazně každý rok... (úsměv) Z té staré party už nás moc nezbylo. Ale to je asi normální vývoj, mančaft nemůže být pět let stejný.
Jak se s tím vypořádáváte? Jak se mezi mladíky cítíte?
No, zarazilo mě, když jsem si všiml, že třeba Martin Říha je ročník 2000. To jsem koukal… Ale pro mě se toho zase tak moc nemění, na pokoji jsem se Šindelem (Šindelář), ten je na tom podobně jako já.
K týmu se připojili nováčci z jiných klubů Douda a Nejdl, z Lovosic se vrátil Bičiště. Zapadnou do kolektivu?
Stoprocentně, s tím problém nebude. Známe se všichni z extraligy jako protihráči. Navíc tady nikdy nebyl problém, aby někdo zapadl do party.
Opravdu ne?
Možná když přišli cizinci Mita (Mitič) a Luka (Stojanovič). Ale tam byl problém spíš v tom, že neuměli řeč a měli těžší zapojit se do kolektivu. Ne, že by nechtěli.
Na papíře se zdá tým možná ještě silnější než loni. Jak to vidí jeho kapitán?
To uvidíme, až přijdou první zápasy. Na atletickém oválu jsme rozhodně silní. (úsměv)
Na dobrou kondici tradičně sázíte i v sezoně. Je to záměr?
Je znát práce Pavla Kleisnera. Jako jedni z prvních v házené jsme začali využívat kondičního kouče a vyplácí se nám to.
Letos pro vás na středu připravil opět vysokohorskou túru. Vy jste jedním z pamětníků té drsné před třemi roky. Může se na ni člověk vůbec těšit?
Ale jo, i když jsme na to prve všichni nadávali. Jenže dodnes na tu túru rádi vzpomínáme. Je to zajímavé zpestření, odfrkutí od zaběhnutého stereotypu.
