„Mám snad vidiny?“ pomyslí si dánský cyklista Jakob Fuglsang, pomocník Vincenza Nibaliho, když v sobotním večeru spatří název hotelu, v němž organizátoři Gira po královské etapě ubytovali jeho tým Astana.
Hotel se jmenuje Hell. Peklo.
„A já myslel, že v pekle jsme dneska byli celý den,“ prohodí Fuglsang.
O pevnosti, kde Italové neútočí
Královská dolomitská etapa, s 5400 výškovými metry, šesti průsmyky i s Kočičí zdí před cílem se stala nejnovějším tahem Maura Vegniho, ředitele Gira, v oné věčné partii závodů Grand Tour o co nejatraktivnější a nejobtížnější profil.
„Právě kvůli této etapě jsem se nakonec rozhodl, že letošní Giro pojedu,“ říká před sobotním startem Alejandro Valverde, lídr Movistaru, jenž se v minulosti s Itálií spíše jen dohadoval a soudil, jelikož mu zdejší vyšetřovatelé předhazovali účast v dopingové Operacion Puerto.
Teď se těší, pokud se vůbec na tak vyčerpávající den těšit dá.
Kdyby tak tušil, co s ním Dolomity provedou.
„Movistar hned zkraje etapy napálil tempo a pak už každý jen trpěl, trpěl, trpěl,“ poví později Kolumbijec Estéban Cháves. První hodinu peloton letí v sobotu rychlostí 48,5 km/h, i když se silnice zvedá do kopce. Movistar se však stane obětí vlastní hry na utavení soupeřů.
Mají už v nohách legendární Passo Pordoi i Passo Giau, kde kdysi excelovali Fausto Coppi a Marco Pantani. Projeli tři další průsmyky. Ale až ten poslední, Valparola, uvidí nelítostný střet favoritů.
Na vrcholu Valparoly stojí vojenská pevnůstka z konce 19. století. Vystavěli ji Rakušané, jimž zdejší kraj tehdy patřil, kvůli obavám, že by na ně průsmykem mohla zaútočit italská armáda. K útoku tu nicméně nikdy nedošlo.
Dnes pevnost chrání dvě figuríny vojáků. Dělo z 1. světové války míří do dáli, do kraje sněhu a kamení, zatímco fanoušci na terase nedaleké horské chaty popíjejí espreso a hledí na stále zamrzlé jezero pod nimi.
Dnes se na @giroditalia střílí ostrýma. Valparola, poslední průsmyk dne. Sníh,kamení a pevnost z války. Kdo zaútočí? pic.twitter.com/7nPO5ObwIZ
Ani tentokrát se tu italský útok na kótu Valparola neodehraje, navzdory počátečním náznakům a snahám Vincenza Nibaliho. Naopak, Ital řečený Žralok, který je v myslích mnohých generálem závodu, se tady musí bránit.
„Válka nervů: Nibali versus Valverde,“ zvala předtím na sobotní etapu italská Gazzetta dello Sport. Jenže Nibali ztrácí a Valverde ještě víc.
TRÁPENÍ. Alejando Valverde ztrácí. Strategie Movistaru selhala.
Tentokrát platí: mládí vpřed. Ze skupiny favoritů se trhají Steven Kruijswijk z Lotta-Jumbo a Estéban Cháves z Oriky.
Když za nimi zeje díra, otočí se Cháves na parťáka. „Zeptal jsem se Stevena: Zkusíme to spolu?“
Nizozemec přikývne. Dobudou Valparolu a sjíždějí z ní do údolí, o půl minuty před osamoceně jedoucím Nibalim. Daleko za ním trpí ti ostatní: Majka, Urán, Valverde, Amador, Zakarin. Rus při Giru vyprávěl, že je muslimem a občas se i během etap modlí k Alláhovi. Teď by potřeboval jeho pomoc.
Dva kilometry před cílem Cháves a Kruijswijk dostihují dalšího Kolumbijce Darwina Atapumu, jezdce z úvodního úniku dne, šlapajícího na čele. V celkové klasifikaci je daleko zpět, ale přítelkyně, která za ním právě do Itálie přicestovala, jej motivovala: „Vyhraj dneska etapu, nebo zase odletím domů.“
Co by pro ni neudělal, že? Zkusí ještě zaspurtovat, ale brzy svěsí nohy. Proklaté křeče.
Usedavě se rozpláče.
Nastal čas jiných vyzývatelů
Estéban Cháves vítězí a při průjezdu metou se pokřižuje. Kruijswijk je druhý, a tím pádem i růžový, o 41 vteřin před Nibalim. Valverde ztrácí tři minuty, dosud růžový Amador čtyři.
NOVÝ MUŽ V RŮŽOVÉM. Steven Kruijswijk v Dolomitech a na podiu, když konečně otevřel šampaňské.
Giro se změnilo.
„Zveme vás na úplně nové kino: Nibali versus jiní vyzývatelé,“ hlásá titulek Gazzetty.
A ti jiní mladí muži mají kuráž, ne že ne. Kruijswijk se sice lopotí s otevřením lahve šampaňského a kroutí při tomto aktu obličej vysílením, ale potom si lokne, posadí se a vykládá: „Loni jsem na Giru ztratil v prvním týdnu, ale ten třetí jsem měl nejlepší. V něm jsem se dokázal držet i Contadora a Arua. Což je dobré znamení.“
Cháves, smíšek s věčně dobrou náladou, přeskakuje ze španělštiny do italštiny a občas i angličtiny. Když neví to správné slovo, pomůže si gestem. Nejen tím je tak nepodobný krajanu Quintanovi. Zatímco vítěz Gira 2013 platí za introverta s monotónním hlasem, Cháves je jeho opakem.
„Mamma mia, já vyhrál královskou etapu. Bomba,“ vyhrkne.
O Nibalim poví, že je velkým šampionem, ale „nikdo nejsme robot“.
A o vlastních ambicích? Může i on pomýšlet na titul? „Proč ne? Cokoliv je možné. Náš Matt Hyman letos vyhrál Paříž–Roubaix, i když si pět týdnů předtím zlomil ruku.“
Řekne „Grazie tutti“, zamává reportérům a odkvačí.
Nibali v sobotním večeru v Corvaře tvrdí, že je spokojený napůl, neboť odpáral Valverdeho, ale ujeli mu ti dva. Italův týmový manažer Giuseppe Martinelli nicméně s tváří hráče pokeru sdělí: „Co na ně Vincenzo ztratil, vezme si v neděli zpět.“
Nibali: Tak to prostě je. Všichni trpíme
Martinelli se mýlí.
Trať nedělní horské časovky vede stále vzhůru, až na Alpe di Siusi, nejrozsáhlejší vysokohorské alpské louky v Evropě.
Kruijswijk už na mezičase najíždí na Nibaliho 30 vteřin. A pak sicilskému Žralokovi padá řetěz, nedaří se mu závadu opravit, vztekle odhazuje kolo a na novém, které mu mechanik rychle podává, zaostane za Nizozemcem o více než dvě minuty.
Vincenzo Nibali a nucená výměna kola během patnácté etapy Gira d ́Italia.
Cháves je v časovce pátý a posouvá se před Nibaliho v celkové klasifikaci.
Tohle nové kino má pořádně bláznivý děj.
Kruijswijk se směje celou cestu od cíle na Alpe di Sussi a šampaňské už na pódiu otevře bravurně. Co na tom, že v hodnocení časovky jej předstihl o desetiny sekundy Alexander Foliforov, senzační vítěz etapy z druhodivizního Gazpromu.
„Sice jsem v etapě podruhé za sebou těsně druhý, ale nejpodstatnější pro mě je, že jsem najel čas na největší konkurenty,“ povídá muž v růžovém. „Mám životní formu. Ale pořád musím dávat pozor na Chávese i Nibaliho.“
"I'll defend the Maglia Rosa with all my energies, the #Giro is still open at the moment" @s_kruijswijk pic.twitter.com/9laXtMHKT1
Ital, sedící po dojetí na asfaltu, jen kroutí hlavou. Vzápětí zmizí za plotem k buňce pro antidopingové zkoušky. Tady na něj reportéři 45 minut čekají, zatímco tiskový mluvčí Astany nosí do buňky lahve s vodou a plechovky s colou.
Když Nibali konečně vyjde, nasedne beze slova na kolo a odjede na něm 300 metrů k čekajícímu automobilu svého týmu. Nasedá, zavře dveře, stále nechce mluvit. Martinelli říká: „Musíme to nejprve probrat sami.“
Potom se však cyklista, který už dokázal ve své kariéře ovládnout Giro, Tour i Vuletu, přece jen krátce rozhovoří.
„Šlo to, jak to šlo. Nemohu říct o nic více. Nevím. Na některé věci nejsou slova. Prostě jen musíte akceptovat výsledky. Jsme lidé, všichni trpíme. Tak to prostě je.“
Zbývá mu šest dnů, aby zlikvidoval takřka tříminutovou ztrátu. „Kruijswijkův náskok je dobrý náskok,“ uznává. „Ale tohle je Giro. V sobotu tady zaplatil Alejandro, dnes já. Možná že po volném dni zaplatí i Kruijswijk.“
Načež Nibali odjede, aby se z mizerného dne vyspal v hotelu Peklo.
