O jejím talentu se vědělo, vynikala už v mládežnických kategoriích. Na velké reprezentační akci si poprvé zahrála v osmnácti, kdy startovala na mistrovství světa juniorek, ačkoliv v předchozí sezoně střídavě nastupovala i za ženy.
Potom však o ní v Čechách ani na její rodné Moravě přes deset let skoro nikdo nevěděl. Stala se z ní cestovatelka, která během jedenácti sezon vystřídala osm klubů.
Škrabalová nejprve okusila zámořskou univerzitní soutěž NCAA, při které vystudovala chicagskou University of Illinois, odkud zamířila do Francie. Po necelé jedné sezoně strávené v Mourenx odešla do Španělska, kde s výjimkou krátkého angažmá ve švédském Marbo vydržela čtyři roky. Na Pyrenejském poloostrově slavila zřejmě největší úspěchy své dosavadní kariéry, když dvakrát vyhrála druhou španělskou ligu.
Loni se rozhodla pro změnu a odešla do rumunského ICIM Arad. Tam však neodehrála jediný zápas a po jedenácti letech se vrátila domů. To ještě netušila, že má před sebou pohádkovou sezonu.
V říjnu 2010 zakotvila ve Strakonicích, kde se rychle vypracovala v nepostradatelnou členku základní pětky. Její chvíle přišly během série o bronz, v níž Strakonice prohrávaly s brněnským Valosunem už 0:2 na zápasy. Zdálo se, že bez zraněné tahounky Reisingerové jsou Jihočešky na nejlepší cestě k "bramborové" medaili.
Třikrát Zora Škrabalová
To by však na palubovce nesmělo začít řádit nepolapitelné trio Uhrová, Johnová, Škrabalová. "Konec sezony jsem si strašně užívala, protože jsem konečně začala hrát svůj basket. Bavilo mě, že hra týmu najednou stála i tak trochu na mně," přiznává Škrabalová.
Bránila, doskakovala, střílela důležité body. I díky ní Strakonice dokázaly porazit Brno třikrát za sebou a Škrabalová si pověsila na krk bronzovou medaili. "Ta má pro nás cenu zlata," naráží na skutečnost, že o vyšší příčky bojovaly velkokluby USK Praha a Frisco Brno. Třetí místo v lize je pro město na soutoku Otavy a Volyňky historický úspěch.
Svého "historického úspěchu" se dočkala i Škrabalová. Začátkem května ji reprezentační trenér Lubor Blažek zařadil do osmnáctičlenné širší nominace pro přípravu národního týmu na mistrovství Evropy. "Kdyby mi tohle někdo řekl třeba před rokem, asi bych dotyčnému zdvořile poděkovala za projevy sympatií a v duchu si o tom myslela své," usmívá se Škrabalová.
"Pro nominaci Zory rozhodl její výkon v sérii o bronz, konkrétně úspěšná konfrontace s brněnskou hvězdou Ivanou Večeřovou. Typy jako Zorka k Iloně Burgrové nebo Petře Kulichové v týmu potřebujeme," vysvětlil trenér národního týmu Blažek.
Sto devadesát centimetrů vysoká pivotka odehrála šest ze sedmi přípravných utkání, "přežila" obojí zužování nominace a nakonec se stala jednou z dvanácti Češek, jež odjedou na evropský šampionát do Polska.
Symbolické. Ivana Večeřová (v bílém) reprezentaci opustila, Zora Škrabalová do ní vstoupila.
"První pozvánka do nároďáku pro mě byla velkým překvapením. Snažila jsem se své působení v reprezentaci brát realisticky a nechtěla si dělat přehnané naděje. Ale taky jsem si předsevzala, že když už jsem tady, pokusím se dostat co nejdál," říká Škrabalová. "Jsem ráda, že mi to vyšlo, a teď se těším na to, že budu moct dát týmu ještě něco víc než dosud," dodává.
Ta symbolika se v jejím případě vyloženě nabízí. Škrabalová se narodila ve Valticích, v kraji obklopeném ze všech stran vinicemi. A v říjnu třicetiletá Škrabalová zraje jako dobré víno.
Dlouho sbírala zkušenosti v zahraničí, měnila kluby, aby se v nejproduktivnějších letech vrátila domů, zazářila a poprvé se objevila v seniorské reprezentaci, kde má to hlavní teprve před sebou.
"Na mistrovství Evropy chceme stoprocentně skončit do pátého místa, které by nám zajistilo účast v olympijské kvalifikaci. Vím, že konkurence je obrovská a všichni soupeři se na šampionát zuřivě připravují, ale náš tým je kvalitní a dobře poskládaný, takže bychom nemuseli zůstat jen u toho pátého místa. Osobně trochu pošilhávám i po medaili. V našich silách placka je," usmívá se Škrabalová.
