Předchozí rekord držel v Itálii narozený Belgičan Pino Cerami, který v roce 1963 vyhrál etapu Tour de France, dosud nejstarším majitelem dresu lídra byl Andrea Noe, který před šesti lety vedl Giro. A ve srovnání s Hornerem byl zelenáčem, bylo mu 37 let.
Horner se profíkem stal v roce 1995 a je tak jedním z mála, co si pamatuje peloton v době Miguela Induraina. V kariéře vystřídal devět profesionálních týmů, do 34 let jezdil "jen" v druhodivizních stájích, v 38 letech byl devátý na Tour, přestože tam původně odjel jen jako domestik Armstronga, v 39 vyhrál Kolem Kalifornie.
A v pondělí ve 3. etapě Vuelty, co končila na stoupání Mirador do Lobeira, byl zase v hlavní roli. A znovu se mluvilo hlavně o jeho čtyřech křížcích. Horner za cílem slavil, bylo co. Kdo ví, kolik etapových vítězství ještě v životě přidá.
"Až teď můžu naplno ocenit, jaké je vyhrát takovou etapu a vést závod. Navíc v mém věku," připomínal. Přesto se zdá, že je americký veterán dál motivovaný i ve letech, kdy většina profesionálů už dávno odpočívá.
"Miluju trénování a závodění," vysvětloval. "Každý den na kole si uvědomuju, že to v mém věku může být i poslední den. To dělá každý závodní den důležitým a dál mě drží při chuti."
Pokora je u něj pochopitelná, ví, jak se věk a zdraví na jeho kondici podepisují. Vždyť od začátku roku nemohl pět měsíců nastoupit na start kvůli zranění a operaci kolene, až teprve v závodě Kolem Utahu se vrátil, vyhrál etapu a skončil celkově druhý. Nejsilnějším motorem však byla chuť předvést se právě na Vueltě.
A to přesto, nebo možná právě proto, že na příští rok nemá smlouvu. "Znám jednoho závodníka, jehož jméno ale neřeknu, který mluvil o odchodu, kdyby se našlo nějaké místo sportovního ředitele," vyprávěl Horner. "A já si pomyslel: Chlape, to je divné, proč bys měl chtít končit?" On ani v 41 letech nepatří do starého železa.
