Během něj na sobě rozhodně nenechala znát nervozitu. "Klidně se mě ptejte. Já se zase tak soustředit nepotřebuji," prohlásila Vítková s úsměvem při žádosti o interview.
Česká jednička Gabriela Soukalová se totiž na rozdíl od Vítkové pekelně koncentrovala na finále a ke svým startům v areálu Šedivského lomu se raději vyjádřila až po závodě.
Vítkové sice letohradské tratě příliš nesvědčí, za což může i termín, který zapadá do probíhající náročné přípravy.
"V tomto období nemám úplně formu. Prostě se mi tady nedaří, ale je to povinnost sem jet. Ale ono se to jednou zlomí," vzhlížela s optimismem po vítězné rozjížďce.
A zlom přišel vskutku rychle, jelikož vyhrála i finálovou jízdu, a to i přesto, že klání pod umělým osvětlením má raději na sněhu.
"Přeci jenom na tom asfaltu máme trochu větší respekt. Závodit večer na klasických lyžích je trochu něco jiného. Jízda na těch kolečkových je o dost rychlejší," prohlásila rodačka z Jilemnice, která se na trati musela vypořádat jak se soupeřkami, tak i s dalšími nezvanými aktéry.
"Co jsem si všimla, tak z krajů vylézají slimáci, takže by to mohlo i uklouznout. Bojím se, ale je to sranda závod," řekla Vítková, kterou nerozhodil ani netypický start do supersprintu. Ten místo klasického běhu začíná střelbou.
"Mně se to líbí. Podobné soutěže děláme i na tréninku, takže jsem na to zvyklá a není to pro mě nic nového," dodala šestnáctá žena předchozího ročníku světového poháru v zimním biatlonu.
Na začátku měla při střelbě hned na výběr, jakým způsobem bude následně kosit nastavené terče. Nakonec zvolila palbu vestoje.
"Už pár sezon po sobě mám lepší stojku a funguje to tak i v tréninku. Více si v tom stoje věřím, a proto jsem zvolila tuto variantu. Stojka ušetří i pár vteřin, jelikož hned střílíte a nemusíte zalehávat," dodala závodnice, která si kromě triumfu připsala i páté místo v klasickém sprintu a třetí v závěrečném stíhacím závodě.
