Je tenhle bronz odměnou za to, že jste to po zcela pokažené loňské sezoně nevzdal?
To určitě. Odměna za to, že jsem to nezabalil. Ale kdybych to zabalil, nepatřím mezi sportovce. To se přece nedělá, abych po jednom mizerném roku končil. Nehodlal jsem skončit na tak negativní vlně, co loni. Vždyť tehdy jsem už ani neodjel na mistrovství světa, protože jsem věděl, že by to bylo mrhání časem fanoušků, to by si vyplakali oči.
Jaký je největší rozdíl mezi loňským a letošním Vernerem?
V tom, že ten letošní se mnohem víc směje a má dobrou náladu. A on se pak i spokojený život promítá do krasobruslení. Já si teď v životě dělám spoustu radosti, v Kanadě se s ničím netrápím a to si beru i na led. A moc mi pomohla i má přítelkyně Natálka, která tu v pátek vyhrála tance.
Ale musela být před vystoupením i nervozita, nebo ne?
Samozřejmě, stres tam byl, přestože jsem tak šťastný. Dokonce jsem si v pátek večer říkal, jestli to ještě vůbec chci podstupovat, ty bezesné noci. Připadal jsem si jako zajíc, malý kluk. Příště se snad víc vyspím a nebudu tak jančit.
S jakým přáním jste nastoupil do závodu?
Abych neudělal moc chyb a aby se diváci trochu bavili, což se mi snad podle reakce, co jsem slyšel, docela povedlo. Jsem strašně moc rád za úvodního čtveráka, který se tak povedl a nakopnul celý program. Sice jsem tady měl problémy s axelem, ale jeden jsem skočil a při tom dalším jsem aspoň úplně nespadnul. Trochu nespokojený jsem, ale ne moc.
Užil jste si to?
To jo. Hala byla zaplněná, byl to krásný závod. A ten bronz je super. Ale znáte to, jsme závodníci, chceme nejvýš a nejdál. A nejvýš bylo zlato. To nemám. Má ho Amodio, který tu chytl skvělou formu.
Vám však chyběly k tomu zlatu jen čtyři body. To je jedna otáčka při lutzu, kterou jste ubral, že?
Jasně. Být tam trojitý lutz, je to jasné, bral bych zlato a nazdar. To se ve sportu děje. Otáčka tam nebyla, mám bronz. Bronz je taky hezký.
