Jsou tyhle scény vaše oblíbené?
Jsou. Je pravda, že v každém sportu jsou ikonické filmy, ke kterým se vzhlíží. U nás jsou to Vesnička a Pelíšky; v nich se sází, že co vteřina pod vodou, to koruna. To bych byl bohatý. V podstatě něco podobného jsem používal, když jsem začínal. S klukama jsem se sázel, kolik vydržím. A protože neměli potuchy, co je v lidských možnostech, tak jsem celé měsíce chodil do hospody zadarmo. (smích)
S freedivingem jste začínal na stará kolena, tedy spíš na staré plíce. Není ve třiceti pozdě?
Zdaleka ne. Máme několik potápěčů, kteří jsou na vrcholu svých sil ve čtyřiceti, v pětačtyřiceti. V české reprezentaci jsou dva padesátníci. A světové hvězdě Rusce Natalii Molčanovové bylo něco přes padesát, když byla ve špičce. Bohužel se před rokem utopila, protože nedodržela všechna bezpečnostní opatření.
Vencl získal český titulDavid Vencl z Teplic si splnil sen. O víkendu ho v pardubickém bazénu korunovali mistrem republiky ve freedivingu, stal se nejlepším Čechem v zadržení dechu pod vodou. „Jde o můj největší úspěch kariéry, který by mi měl otevřít dveře do reprezentace,“ těší se Vencl. Součet bodů dvou disciplín mu vynesl zlato. Ve statické apnee skončil mezi českými závodníky třetí díky výkonu 6:24 minuty. V dynamice neboli pohybu s ploutví uplaval 154 metrů, byl čtvrtý z Čechů. „Pohlídal jsem si to, nedřel jsem to úplně na hranu, abych zbytečně neusnul pod vodou a neskončil poslední,“ zmínil učitel tělocviku obávaný blackout. „Měl jsem na lepší výkony až o 20 procent. Nedokázal jsem se úplně uklidnit. Naštěstí jsem měl dost natrénováno, i horší výsledky stačily na 1. místo.“ Sešla se mezinárodní konkurence, zvítězil momentálně asi nejlepší bazénový potápěč Mat Malina z Polska. |
Kdy jste freedivingu propadl?
Když jsem šel na svůj první kurz, slyšel jsem, že po dvou dnech tréninku je možné vydržet i tři minuty. Což se mi zdálo jako sci-fi. A když jsem dal první odpoledne pět minut, byl jsem úplně nadšený. Ať si vezmu kohokoli, tvrdím, že během dvou hodin tréninku ty tři minuty dá.
A proč jste na kurz vůbec šel?
Já sportoval vždycky, jsem tělocvikář, sportů jsem vystřídal hodně. Hledám extrémy. Když jsme jezdili k moři do Chorvatska, snažil jsem se potápět hlouběji a hlouběji. Ve chvíli, kdy jsem si nebyl jistý tím, zda to je dostatečně bezpečné, jsem se rozhodl zaplatit kurz. Předtím jsem se potápěl několik let, zpětně musím říct, že na amatéra docela slušně, ale i relativně nebezpečně. Rizika jsem neznal. Mohl jsem se utopit.
Nedávno utonul freediver Martin Valenta. Je to memento?
Martin byl náš nejlepší, všichni jsme byli padesát metrů za ním v dynamice, s prstem v nose nás dával, to samé na statice. Freediving je potencionálně smrtelný sport, ale když se dodržují všechna pravidla, je stoprocentně bezpečný. Hlavní je potápět se ve dvou lidech. Já se vždycky s harpunou potápěl sám a dlouho, hodinu a půl. Hazardoval jsem. Čím déle jsme ve vodě, tím se rizika zvyšují.
Jak se ještě chráníte?
Bezpečnostní pravidla dodržujeme i na běžné potápění k vrakům, pod ledem nebo za rybami. U závodního freedivingu většinou jdeme víc na hranu svých možností, vteřiny a metry se počítají. Na závodech proto máme lékaře. Aby byl výkon při sportovním potápění uznán, musíme splnit specifický protokol. Do 15 vteřin sundat všechno vybavení z obličeje, ukázat znamení a říct: I am ok.
A co pod vodou?
Tam mě hlídá buddy. Během statické apnoe, kdy jsem ve vodě jako mrtvola, jsme domluvení, že si mě čtyři minuty nebude všímat. Pak mu dávám signalizaci prstem, každých 30, 15 a potom 10 vteřin. Prstem proto, abych měl co nejmenší pohyb, ale taky aby věděl, zda jsem schopný motorické reakce. Což je nutné, protože v pozdější fázi je hypoxie vyšší a vyšší, nastupuje diving reflex, některé funkce v těle se vypínají a my šetříme kyslík, omezují se i funkce mozku. A to je už riziko.
Prošel jste si krizovou situací?
Takzvané blackouty čas od času zažijeme, ať na sobě, nebo u někoho, koho hlídáme. Ale nepovažoval bych to za krizovou situaci. Jsme na to plně připraveni. Čas od času se stane, že někdo „usne“ pod vodou nebo těsně nad ní. Od toho jsem tam já, abych ho chytil, dostal ho do bezpečného prostředí a správně ho zabezpečil.
Co cítíte při blackoutu?
Když koukám pod vodou, zúží se mi vidění. Jako když rychle vstanete. Někdo si třeba počítá a najednou neví, kolik je tři plus dva. Mám kamaráda, který vždycky viděl, jak mu připlavala rybička a potom „usnul“. Halucinace. Pak člověk má deset až patnáct vteřin, aby se vynořil a neupadl do blackoutu, krátkodobé ztrátě paměti, mozek se uvede do nouzového režimu. Za celou kariéru se mi to stalo jen asi pětkrát.
Disciplíny freedivinguSportovní freediving je potápění na jeden nádech. Statická apnea Potápěč se snaží vydržet pod vodou co nejdéle, může volně plovat na hladině, nebo být úplně ponořen. Dynamická apnea Jde o uplavání co nejdelší vzdálenosti pod vodou. Závodí se s ploutvemi či bez nich. Ponory Závodník se snaží o dosažení maximální hloubky. Buď bez vybavení s přitahováním za lano (Free immersion), s ploutví (Konstantní zátěž), se zátěží (Variabilní zátěž) nebo bez limitů (No limits). |
Jakým disciplínám se věnujete?
Dělám i ponor do hloubky, ale v Česku jsme omezení. Třeba na teplické Barboře máme ideální podmínky, 55 metrů hloubku, takže tam chodíme až na dno. Abychom se ale potopili víc, musíme už do ciziny, ideálně do Egypta. Nejradši mám asi statiku, i když jsem se s ní dlouho trápil. Přijde mi, že bolí nejvíc, ale asi mi nejvíc jde. Dynamika, tedy plavání pod hladinou s ploutví, je náročnější kvůli technice, tam mám hodně velké rezervy. Přestože plavu odmala, ploutev pro mě byla oříšek. Přitom správná technika zvýší výkon o třicet až čtyřicet procent.
Ideální tréninkové podmínky jste našel v Aquacentru Teplice. Jak na vás návštěvníci reagují?
Běžně v bazénu plavu i pod plavci. Mnozí už mě poznávají, jsme sesynchronizovaní, vědí, že mi nemají šlapat na hlavu. Čas od času se to přesto stane. A když máte za sebou uplavaných padesát metrů, jste v hypoxii a zrovna se potřebujete nadechnout, tak to sice nebolí fyzicky, ale ty pocity ano.
Jaké máte osobní rekordy?
Na gauči mám 8:02 minuty, v bazénu 7:06, v dynamice 150 metrů bez ploutví a 176 s ploutví, ponor do hloubky 67 metrů.
Říkal jste na gauči?
Ano. Statiku běžně trénujeme doma na gauči, strávíme na něm 80-90 procent přípravy. Je to mnohem bezpečnější. Nedýchám 40 minut s přestávkami, osmkrát čtyři minuty. My někdy říkáme, že jsme tak líní, že dokonce ani nedýcháme.
Jaké to je v hloubce téměř sedmdesát metrů? Cítíte se tam jako oliva v lisu?
Vůbec. Když děláte všechno, jak máte, tlak nevnímáte. Mnohem horší pocity, když to neumíte, zažíváte ve třech čtyřech metrech. A když to umíte, není problém se potopit do sta metrů a nemít zvláštní nepříjemné pocity. Pod 70 metrů jsou další rizika, že se nemůžeme volně pohybovat. Plíce jsou ve velkém podtlaku a hrozí barotrauma.
Jak se vám díky freedivingu zvětšila kapacita plic?
Já jsem astmatik (úsměv). Zatímco lékař mi říkal, že můj objem plic by měl být na 110-115 procentech normálu, já to mám na 105 procentech. Během vrcholu sezony mám plíce tak vystrečované, že mi to jde ze šesti litrů na sedm. A během závodního ponoru jsme do nich schopni dostat další tři litry, protože je máme správně protáhlé. Což je pod vodou slušný benefit. Před ponorem dělám takzvané pakování neboli packing, vypadám trochu jako kapr, když do sebe láduju vzduch.
Cítíte adrenalin při ponoru?
Freediving je považovaný za adrenalinový sport, ale opak je pravdou, adrenalin je nepřítel, zvyšuje tep a zrychluje metabolismus. Zásadní je pod vodou nezpanikařit. Obvyklá reakce je, že když jste pět metrů od cíle, přidáte. Jenže když naopak zpomalíte, bude ponor příjemnější a ne tolik bolestivý. Důležitá je jóga, dechové a mentální cvičení, relaxační techniky na uklidnění. A strava, abychom správně a rychle regenerovali. Když jsem ji změnil, výkony se zvedly o 15-20 procent.
Nebojí se o vás manželka?
Už si zvykla. Věří mi, že jsem dostatečně zodpovědný. Narodila se nám dcerka, a když jsme se bavili, že se s ní budu potápět za rybičkami, byla v pohodě. Zkouším cliffdiving, to jsou skoky do vody z útesu. Jakákoli činnost s vodou mě fascinuje, i když taky lyžuju, jezdím na kole, mám rád vysokohorskou turistiku a ferraty, skáču s padákem.
Jaké máte sportovní cíle?
Dostat se do reprezentace, být stálým členem. Víkendový titul z Pardubic by mi k tomu mohl pomoct. V roce 2016 český tým vyhrál týmové mistrovství světa. I když nemáme moře, jsme v potápění na nádech velmocí. Někteří kolegové drží několik světových rekordů. Gabka Grézlová, momentálně naše největší hvězda, vydrží 8:33 minuty, nikdo na světě to nezvládl déle. Ona je takový Bolt mezi freedivery, všichni jsou daleko za ní.
„Na Miladě jsem viděl medúzy“Natočili podvodní video ze zamrzlé Milady a způsobili poprask. „Užili jsme si svých pět minut slávy,“ tvrdí teplický potápěč David Vencl, s nímž do jezera u Chabařovic skočil jeho kamarád Petr Kapoun; ten jako trénovaný otužilec dokonce jen ve „spoďárech“. Vencl nestíhal zvedat telefony a jejich kousek zaznamenala většina českých médií. „Nečekali jsme, že to vyvolá takovou reakci. Video vzniklo spontánně. Nám přijde normální potápět se pod ledem, pro Petra je normální sundat si neopren a jít do mrazivé vody jen v plavkách.“ Tři týdny po publikování mělo jejich video půl milionu zhlédnutí! „A ozvala se mi spousta lidí s tím, že by se rádi naučili potápět. Další se ptali na rizika pod ledem. To je plus,“ potěšilo tělocvikáře. Miladu, vodní plochu vzniklou zatopením zbytkové jámy lomu, si oblíbil. „Jde o jednu z nejhezčích lokalit vůbec, viditelnost je naprosto unikátní. A díky tomu, že to je chráněná oblast, je to úplně luxusní záležitost co se týče zvířat. Hladili jsme štiky, sumce, potápíme se běžně na dosah dvaceti kaprů, jsou tam šneci, raci i medúzy.“ Medúzy? „Jsou sladkovodní. Když jsem ji viděl poprvé, myslel jsem, že jsem si odplivnul. Je malinká. Ale ono se to pořád hýbalo. Kamarád řekl, že je ještě neviděl, ale ví, že existují,“ líčí Vencl setkání s průhledným živočichem. Brzy zveřejní další video, tentokrát z Barbory u Oldřichova, kde podniká hloubkové ponory. „Půjde také o záběry pod ledem. I když potápění na zamrzlé vodě bolí, je to jedinečné.“ Jako sportovní, bazénový freediver nikdy nepohrdne ani přírodními podmínkami. „Cílem málokterého freedivera je trhat rekordy na závodech a v bazénu, ale děláme všechno pro to, abychom měli skvělé zážitky pod vodou,“ vykresluje Vencl. „Třeba Malta je zajímavá na vraky, kamarádi hledají lokace, kde se potápějí se žraloky, delfíny, čas od času se někomu poštěstí plavat s plejtváky, kosatkami. Tohle člověk zažije jednou a pak na to vzpomíná celý život.“ Adrenalinový sportovec v moři narazil na malého žraloka a kulohlavce. „Také na velké želvy, ty jsou mírumilovné. Když se můžete s delfínem nebo plejtvákem potopit do třiceti metrů bez stresu, běhá vám mráz po zádech. Většinou s vámi komunikují, a přestože jste malý, jste dominantní. Zvířata jsou tak inteligentní, že si s vámi chtějí hrát, a nemyslím na kočku s myší. Tyhle zážitky jsou nepřekonatelné, málokterý sportovec je zažije.“ |
