Problém Evropy je mnohonárodnost. Spojeným státům stačí hvězdy a pruhy, domácí fanoušci mají v množství možných symbolů a zástav zmatek. Ne tak Britové. Je jim v zásadě jedno, že jejich tým nastupuje pod poněkud akademickou modrou unijní vlajkou. Tohle je jejich zápas a fandit se musí hlavně proti USA.
Ian Alexander je šéfem organizační sekce fanouškovské dopravy a jeden z mála Britů, jimž je vlastní improvizace. "Hodím vás tam," řekne skupině osob, toužících po akreditaci, bez níž není možné se do resortu Celtic Manor dostat.
Pěším je přechod bezpečnostních linií zapovězen, dovoluje se jen v uzavřených autobusech, do nichž se vstupuje skrz detektory kovu a pod dohledem ochranky. Padesátník Alexander je ale hlavně Velšan, tím pádem tichý odbojář proti anglicky autoritativním způsobům. Klidně vezme do auta o jednoho člověka víc a odkudsi vytáhne volnou vstupenku pro strýčka.
Strýček je taky Velšan, ale volňáska mu vymodlil jeho kanadský synovec. A komu přijel fandit on? "Evropě! Jsem přece odtud," říká rodilý Vancouveran, neuvěřitelně hovorný Tom Parker, muž robustní postavy i způsobů.
"Ruce pryč, Corey," vyzývá velšský deník Metro kapitána amerického týmu Coreyho Pavina, jenž Ryder Cup do Evropy přivezl v roli šéfa obhájců trofeje. Ta ostatně není nijak nedotknutelná. Ti, kteří o ni mají hrát, si ji přehazují z ruky do ruky, kolem není vidět žádná speciální ochranka.
Středeční galavečer v Cardiffu a čtvrteční slavnostní ceremoniál přímo v Celtic Manor, nacházejícího se na dojezd jiného velšského města Newport, možná někoho i bavily. Tvářily se tak hlavně ženy, ať už hostitelky v čele s herečkou Catherine Zeta-Jonesovou, nebo partnerky hráčů, kapitánů a jeho asistentů.
Jejich róby svou podobností znemožňovaly poznat, která patří do kterého týmu. Zato řeči každá vedla vlastenecké až běda. Možná si víc než kdo jiný uvědomují, že nejde o krásu golfu, ale o vítězství. Gala negala.
Recepční Petra nechce prozradit své velšské příjmení, zato prokazuje slušné znalosti z historie Ryder Cupu. Dřív hráli proti Američanům jen Britové a Irové, ale poráženi přestali být, až když mezi sebe tu a tam pustili nějakého hráče z pevniny. Tady je jeden z kořenů ostrovního fanouškovství.
Slavnostní předvečer Ryder Cupu 2010 - partnerky hráčů doprovázejí prince Charlese pod hradem v Cardiffu.
A Wales dokáže aplaudovat i kontinentálním typům v sestavě - Italům, Španělovi, Švédovi, dokonce i Němci. Teď jsou i oni "naši", totiž pardon, "jejich". Jen ten princ Charles se při návštěvě hřiště Twenty Ten bavil pouze s rodilými anglickými mluvčími. V manželkách a přítelkyních se pod cardiffským hradem asi tolik neorientoval.