Osm prvních, devět druhých a sedm třetích míst už pobrali od roku 2001 Váňovi svěřenci ve Velké. V nejtěžším českém krosu dokáže prodávat své zkušenosti.
A mocně tím vábí majitele.
Na Velké pardubické ještě jednou v sedle? Pořád mě to láká, říká Váňa |
„Takřka všichni nejlepší překážkoví koně v Česku skončí u Josefa,“ říká Čestmír Olehla, v minulosti sám trenér šesti vítězů Velké. „Já se sice snažím přetahovat některé majitele, ale ti se nechtějí se mnou bavit. Všichni věří Josefovi, jeho stáje jsou fabrika.“
Olehla do minulé sezony vedl Hegnuse, který je nyní v péči u dalšího z předních trenérů Radka Holčáka. Právě Hegnus je považován za nejvážnějšího soka Váňových koňů. „Vyjezdil se, mohl by je stíhat,“ věří desetiletému hnědákovi, jehož osedlá smolař minulých let Marek Stromský.
Ale co když nakonec dojde na ráznou výměnu generací? „V zákulisí se traduje, že tentokrát mají šanci na vítězství i mladší koně,“ tvrdí Jiří Charvát, šéf Jockey Clubu a majitel z francouzského chovu pocházejícího sedmiletého Tzigane du Berlais. Ten bude mít v sedle jezdeckého matadora Jana Faltejska, čtyřnásobného vítěze Velké.
„Odvahou vyniká nad svými konkurenty,“ chválí žokeje Charvát.
Výzva pro Váňu mladšího
Váňovy dva favority osedlají jiní žokejové, než s jakými do sezony vstupovali. Obhájce titulu No Time To Lose přišel o zraněného Jana Kratochvíla, a tak jej nahradí Josef Váňa mladší.
V 27 letech může při svém 12. startu konečně vstoupit do vítězných stop svého otce. Dosud má na kontě jedno čtvrté a tři pátá místa.
„Beru to jako výzvu,“ prohlásil Váňa mladší pro Českou televizi. „Je lepší sedět na favoritovi než na outsiderovi. Pak máte dvě možnosti: buď jste borec, nebo blbec.“
Ange Guardian, stájový druh No Time To Lose, vystřídal ve třech kvalifikacích hned tři žokeje: doběhl druhý s Myškou, potom vyhrál s Kratochvílem a pak také s Jiřím Kouskem, který dostane důvěru i v neděli.
„Právě jedu na vítězné vlně, uspěl jsem v Meranu i minulý týden v Miláně,“ libuje si Kousek. „A Ange Guardian nyní zažívá vrchol kariéry.“
Mladí jdou raději do fabriky
Na 21 koních se ve Velké představí pouze 12 českých jezdců. Je to paradox. Zatímco s výjimkou slovenského Vajgarose nepřicestoval letos jediný kůň ze zahraničních stájí, jezdců z ciziny je tu naopak devět, nejvíce v posledním desetiletí. Pocházejí z Bulharska, Slovenska, Švédska, Itálie, Francie, Nizozemska a Irska.
Deset let strádání. Vrátí se Bartoš ve Velké pardubické na vrchol? |
Pro trio Glossonbury, Aspell a Best půjde o první start ve Velké, závodiště neznají ani zdaleka tak jako zkušení Češi. Ale čeští jezdci se kvapem stávají ohroženým druhem.
„Těch nových je málo, navíc bývají vysocí a těžcí,“ říká žokej Josef Bartoš. „Překážkový sport je náročný na zranění i na životosprávu. Dnešním mladým se do něj nechce.“
Za 10 let klesl počet jezdců startujících v českých překážkových dostizích takřka na polovinu.
„Jak prize money, tak odměny za trénink by se měly zvýšit,“ nabádá Bartoš. „Když děláte jako jezdec ve stáji, kvůli své motivaci potřebujete, aby mzda byla větší než ve fabrice. Protože na koních riskujete každý den svůj život.“
Největší favorité128. ročník Velké pardubické No Time To Lose (ž. Josef Váňa ml.) Ange Guardian (ž. Jiří Kousek) Hegnus (ž. Marek Stromský) Tzigane Du Berlais (ž. Jan Faltejsek) Sztorm (ž. Marcel Novák) |
Jak tedy nové jezdce vychovat?
Čestmír Olehla se rozčílí: „Dokud jsem šéfoval asociaci steeplechase, prosazoval jsem desetidílný seriál dostihů pro mladé jezdce v Pardubicích, aby se měli kde uplatnit mimo konkurenci ostřílených frajerů. Bylo to cosi jako mateřská škola pro žokeje.“
Bohužel, letos zbyly ze seriálu jen tři dostihy. „Ty ostatní zrušili stejně jako celý jeden dostihový den v Pardubicích. A najednou přijde Velká, nejsou jezdci a všichni si stěžují, jak to ti mladí mají u nás těžké. Přitom já jim návod na to, jak je vychovávat, dával na zlatém podnose.“
Olehla varuje, že mizející finance z českého dostihového sportu mohou být pro něj smrtící.
„Peníze jsou katastrofa, to se týká jezdců, trenérů, ošetřovatelů. Fond podpory z Jockey Clubu je slabou náplastí. Ti mocní chtějí mít Velkou pardubickou, ale na dalších dostizích se snaží co nejvíc ušetřit, což je začátek konce.“
Nízké dotace dostihů se následně odrážejí též na nízkých platech mladých jezdců ve stájích.
„Berou kolem 20 tisíc měsíčně a skoro všichni jsou tam jen na živnost,“ vykládá Bartoš. „Pětadvacet tisíc už má málokdo. Můžete jít do Škodovky do fabriky a dostanete tam v pohodě totéž, bez nějakého rizika a s volnými víkendy.“
Podle Olehly opravdu prosperuje pět českých stájí. „Ty ostatní dřou bídu s nouzí.“
Z jezdců vydělávají velmi solidní částky pouze ti, jimž se kromě Česka podaří uchytit v cizině. Ostatní sní o tom, že by se na zahraniční dostihy mohli jednou propracovat, nejspíš do Polska či do Itálie.
Úspěch ve Velké pardubické může být i skvělým doporučujícím listem.
