Jorge Lorenzo – muž, který v sobotu stvořil v Brně nový traťový rekord, se žene do cíle a pumpuje nadšeně rukou, navzdory tomu, že o vteřinu dřív jím projel Abraham. Teď ale to hlavní: Čech byl o téměř kolo pozadu. „Hodně dlouho se nestalo, abych ho při závodě dostal.“
Jen to dokazuje, jaký víkend v Brně prožil. Kvůli bolavé noze mluvil o závodě MotoGP jako o šíleném utrpení. V jeho průběhu se sám sebe ptal, jestli nebude lepší tohle trápení raději zapíchnout, nakonec do cíle dojel. Jako poslední z klasifikovaných a o dvě minuty později než Lorenzo, přesto od něj „to kolo“ nedostal, což považuje za svou výhru.
Vážně?
Propočítával jsem si v hlavě, abych ho nedostal, což se těsně povedlo. Jinak jsem neriskoval. Nechtěl jsem spadnout, poničit si nohu ještě víc. Pak tu byl druhý důvod: dlouho jsem nezávodil, bylo to doma, tak jsem nechtěl skončit předčasně.
Říkal jsem si, jestli se nenecháte od Lorenza předjet. Měl byste to utrpení o kolo kratší.
Samozřejmě mě to napadlo, ale když už jsem vydržel 21 kol, jedno navíc jsem zvládl. Zároveň jsem ale tušil, že on mě předjíždět možná nebude chtít, protože by to pro něj s jeho náskokem byl zbytečný risk. Když mě viděl, tak nepotřeboval extrémně tlačit na pilu. Kdyby chtěl, tak mě na rovince přefrčí, dal by mě i v zatáčce, ale poslední kolo zajel o osm desetin pomaleji než to předchozí. To o lecčems vypovídá.
Mluvíte o utrpení. Ale kdy noha bolí nejvíc?
Naprosto ukrutné je to při podřazování a levých zatáčkách, když se o ní opíráte. Bolest se postupně zvyšuje, násobí a rozšiřuje se i do dalších míst.
Teď na nohu nedošlápnete?
Ne! Fakt to pekelně bolí, jsem vyčerpaný. Alespoň, že závodní bota je pomalu jako sádra. Drží to pevně, s nohou v ní nelze hnout.
Měl jste ji umrtvenou?
Chtěl jsem. Na doktory jsem od pátky naléhal, ale odmítli mi to udělat.
Proč?
Je několik možností. Jedna z nich jsou prášky, ale možná proto, kolik už jsem jich v životě snědl, tak na mě neúčinkují a je mi po nich zle od žaludku. Navíc bych byl ospalý a omámený, což je docela blbé. A pokud se bavíme o lokální anestezii, tak tam je problém, že v místě kolem operovaného prstu nejsou svaly, ale šlachy. Nejde to napíchnout přímo do kloubu a navíc je riziko, že by trefili nerv a nohu pak umrtví celou. Proto jsem musel trpět.
Za dva týdny je závod v Silverstone. Pojedete?
Mám to zranění už dva měsíce a je to pořád katastrofální. Vím, že v Silverstone budu hrozný. Bude to bolet, ale doufám v pokrok.
Po kvalifikaci jste říkal, že nelitujete toho, že jste do Grand Prix nastoupil. Platí to i po závodě?
Ano, i když to strašně bolí. Naopak jsem rád za pár pozitivních věcí. Nepředjel mě Lorenzo. Je to blbé říct, ale v mém případě jsem za to rád. Další pozitivum: Moje časy sice nebyly rychlé, ale byly neskutečně konstantní. Jezdil jsem kola v rozmezí jedné či dvou desetin. To je s tím zraněním překvapivé. Kdo trochu rozumí závodění, tak ví, že jsem prostě jel na plno.
Co říkáte na to, že Velká cena bude v Brně dalších pět let?
To od vás slyším poprvé.
O čem se doma bavíte? (Abrahamův otec je spolumajitel okruhu).
Já tátu dneska neviděl, včera asi tak deset minut. Moc času tady na sebe nemáme. Pět let by bylo skvělých, ale neznám podrobnosti.
To my také ne. Od ministryně jsme se je nedozvěděli.
Tak to je bohužel smutné. Až tady zase uvidím kamiony a začnou tréninky, tak uvěřím, že se opravdu jede. Otazníků a problémů bylo za tu dobu strašně moc. Jednou byly věci nad slunce jasné, najednou bylo vše úplně jinak. Všichni z okruhu pracují na tom, aby tady Grand Prix fungovala. Z jiných stran je ale ta práce asi horší. Takže uvidíme.
