Mnozí jej odepisovali a dělali nad jeho reprezentační kariérou kříž. Ale mnozí zároveň Vavřinci Hradilkovi i přáli. A teď mu hojně gratulují. Je zpět v národním týmu. Je to jako návrat ztraceného syna.
Co cítí on sám? Úlevu?
„Asi jo,“ přitakal v neděli se širokým úsměvem v pražské Troji, kde vyvrcholila čtyřdílná česká nominační série.
„Ale já si dneska řekl, že ať to dopadne jakkoliv, musím být šťastný. Že pro mě nebude koncem světa, když nepostoupím. Psychicky jsem na tom byl hodně dobře. A samozřejmě, že teď jsem šťastný o něco víc.“
Vybojoval si postup z nejbláznivější národní kvalifikace, jakou si lze ve vodním slalomu kdekoliv na světě představit.
Jen považte, o tři místa v národním týmu kajakářů se utkali mistr světa 2015 a olympijský medailista 2016 (Prskavec), s mistrem světa 2013 a olympijským medailistou 2012 (Hradilkem), s mistrem světa 2017 (Tunkou) a s vicemistrem světa 2017 (Přindišem).
Hektický Prskavcův měsíc: kvalifikace, narození potomka, Evropa, státnice |
Jak říká Jiří Prskavec, pokud dokážete zajíždět přední časy v tak nabité české konkurenci, potom víte, že můžete porážet i ty nejlepší na světě.
„Je to tak,“ souhlasí Hradilek. „Je nás tu nejmíň pět kluků, kteří by si mančaft strašně zasloužili. Je mi líto, že Tuňák (Ondřej Tunka) letos ty nejlepší závody nepojede, protože jen tři lodě můžou startovat na svěťácích, na Evropě i na světě a on by si to hrozně zaslouží. A nejde jen o něj. Tomáš Zima je teď super jezdcem, jsou tu Ondra Cvikl, Luboš Hilgert.“
Také ti měli v české kvalifikaci smůlu. Naopak Hradilek slaví: „Letos to padlo na mě, je to pro mě velká pocta.“
LÉTA NEJVĚTŠÍ SLÁVY. Vavřinec Hradilek poté, co v Londýně 2012 získal olympijské stříbro (vlevo) a po titulu mistra světa v Praze 2013 (vpravo).
Kvalifikace pro něj nezačala vůbec dobře. V prvním závodě ve Veltrusech skončil ve finále až desátý, vyfasoval 50 trestných vteřin, když těsně minul branku.
„Přitom mi připadalo, že v prvních dvou závodech mám největší formu,“ soudí. „Měl jsem ale v prvním závodě velkou smůlu na vítr a samozřejmě jsou udělal i lehoučkou chybičku. V ideálních podmínkách by to bylo úplně jiné. Jenže na druhou stranu bych se potom třeba ani nevyhecoval v dalších závodech k tak dobrým výsledkům.“
Ve druhém závodě už byl ve Veltrusech třetí, v sobotu v Troji pátý a při nedělním vyvrcholení třetí.
Což mu stačilo i k pozici muže číslo 3 pro českou reprezentaci, za již v předstihu nominovaným Prskavcem a nejlepším mužem kvalifikace Přindišem.
Ale bylo to tak těsné!
Se čtvrtým Tunkou nasbíral Hradilek ve čtyřdílném seriálu stejný počet bodů, rozhodovaly tudíž jejich vzájemné souboje. V nich vyhrál Hradilek 3:1. Tunka mohl jen litovat eskymáckého obratu, který mu dvě branky před cílem sobotního závodu pokazil velmi dobře rozjetý třetí závod.
„První závod ve Veltrusech jsem skoro probrečel,“ svěřoval se naopak Hradilek. „V takový moment si říkáte: Šest měsíců jsi tvrdě makal, dal jsi tomu vážně hodně, nevěnoval ses proto celému životu - a teď tohle. Vědět, že jste se věnoval jen sportu, je v takových chvílích těžké.“
V uplynulých letech se charismatický Hradilek věnoval i řadě jiných aktivit. Hrál ve filmu, získal a využíval leteckou licenci, otevřel na vltavské náplavce v Praze bar a multisportovní centrum, hodně cestoval, sjížděl extrémní peřeje, byl žádaný, sledovaný. „Nechci zakrnět jen jako kajakář,“ říkal.
S kajakem vyrazil Hradilek i na Island:
Ovšem občas toho bylo moc.
„Letos jsem naopak hodně dalších aktivit omezil,“ tvrdí.
Znovu si tedy bude zvykat na rytmus reprezentační sezony se Světovými poháry a se šampionáty Evropy a světa, kterému už pomalu odvykl.
„Cestoval jsem, i když jsem nebyl v reprezentaci, ale ty svěťáky mi hrozně chyběly,“ přiznává. „Moc se těším, letos máme jeden i v Londýně (na kanálu, kde v roce 2012 vybojoval olympijské stříbro), což je úžasný. Celá ta předolympijská sezona bude zajímavá. Teď jen abych zůstal zdravý a povedlo se mi v ní něco hezkého.“
Díky tomu, že je letos reprezentantem, si navíc může v září na mistrovství světa v Seu vyjet bonusové body pro příští českou kvalifikaci. Ta bude v roce 2020 ještě mnohem drsnější, protože v ní půjde o jediné účastnické místo na hrách v Tokiu.
„Už ta letošní kvalifikace byla pro mě dost drsná. Tokio zatím v mé hlavě tolik nerezonuje,“ říká dvojnásobný olympionik Hradilek.
Nerezonuje? Proč?
„Je to daleko a je hodně reálné, že se tam nedostanete,“ vysvětluje.
Nicméně hned dodává: „Tím nechci říct, že bych příští rok něco podcenil, nebo že bych tam nechtěl.“
Stejnou větu byste samozřejmě uslyšeli i od Prskavce, Přindiše, Tunky a dalších.
Zájemců o olympijskou letenku bude mezi českými kajakáři moc.
Místo na tokijském startu jen jedno.
