Tvrdíte, že vždy skáčete především pro dobrý pocit. Teď se k němu přidalo vítězství. Jaký je to pocit?
Perfektní! (úsměv) Nejen v závodě, ale i v tréninku jsem se cítil dobře. Dopady, rychlosti, všechno dohromady předčilo moje očekávání.
Ale „sněhové“ čekání na Ledový dech, unikátní skok se třemi salty a pěti vruty, trvá.
Mohl jsem ho zkusit už v loňské sezoně, ale nebyly k tomu podmínky, myslím počasí. V tréninku dělám všechno pro to, abych na nich nebyl závislý a byl schopen ho skočit i za horších. Ale poprvé ho určitě půjdu za ideálních podmínek.
Chtěl jste jezdit rychleji a skákat výš. Daří se to?
Daří. Každý areál má jiný můstek, důležité je tedy srovnání s ostatními. Nahoře jsem měl o dva kilometry větší nájezdovou rychlost než soupeři. A výšku skoku změří jen kamera, to jsem nezkoumal. Nebo oči trenérů. Říkali, že lítám nejvýš. Věřím jim.
Podle expertů by mezi vydařeným skokem do vody a na sněhu nemělo utéct mnoho času. Už loni jste skákal Ledový dech do vody, ale na sněhu se o něj zkraje sezony nepokusil. Pak prý bylo pozdě. Co letos?
Mezi vodou a sněhem by neměla být pauza delší než tři týdny. A neměl bych zůstat čtyři týdny bez skoků vůbec.
No tak odpovězte přímo. „Dýchnete ledově“ už letos?
Olympijskou kombinaci 2-2-1 skočím kdykoliv. Těžký skok 1-3-1 je o citu. Reaguji rychleji na to, co cítím, než na pokyny trenéra. Záleží na tom, jestli ve mně zvítězí závodník, co chce posouvat limity. Anebo půjdu za jistotou, za vítězstvím.
Závod Světového poháru jste vyhrál potřetí. Kam řadíte tenhle výsledek v hierarchii úspěchů?
Je to jen jeden závod. Stejně jako olympiáda. Už jsem několikrát říkal, že si víc vážím celkového prvenství v seriálu Světového poháru. Ten vypovídá o vyrovnané formě po celý rok.
Takže cíl pro letošní sezonu?
(Úsměv). Já na tyhle otázky nerad odpovídám. Já se nechci nechat někam tlačit. Vyhrát, vyhrát, vyhrát... Nestavím se na nájezd s tím, abych si říkal: Teď musíš. Neříká mi to rodina ani trenér. Ale kdyby se to podařilo, bylo by to skvělé.
Teď si aspoň na tři měsíce podržíte žluté číslo vedoucího závodníka.
Jenže oni mi ho tam nedali (zamračí se). Patří prý areálu.
Po dvou sezonách s železnou koulí olympijského vítěze u nohy jako byste znovu vzlétl. Přišly Atény a s nimi noví hrdinové, kteří sejmuli břímě očekávání z vašich ramen. Ulevilo se vám?
Já si nepřipadal pod nějakým tlakem. To, že ode mě někteří lidi něco očekávali, je jejich věc.
Dosáhl jste „světového rekordu“, nejvyššího bodového ohodnocení v historii akrobatických skoků. Navíc u toho neasistoval ani jeden český rozhodčí, takže těžko výkon snižovat podjatostí. Jakou to má cenu?
A to jsem skočil teprve dva skoky se čtyřmi vruty. Počkejte, až jich bude pět, to to teprve poletí nahoru! Bodům nedávám tolik váhu. I když o mně díky nim psali v USA Today i New York Times. Je to příjemné, ale já ještě viděl ve druhém skoku chybu.
Vy jste tedy maximalista.
Toužím skočit dva perfektní skoky v jednom závodě. Pak budu spokojen. Vyhovuje mi systém závodu, jako byl v Austrálii - každý skákal dvakrát, žádný stres s postupem do finále.
Přitom Austrálii jste dosud moc nemiloval, že?
Letos to vyšlo skvěle. Týden nádherného počasí, sluníčko, 10 stupňů. A trenér Landa konečně uviděl klokana. Cestou tam zajetého na silnici, zpátky živého, jak skáče do buše.
Jak sledují vaši formu soupeři? Poslední držitel Křišťálového glóbu Steve Omischl skončil až čtrnáctý...
Vidíte, jak je to vrtkavé. Loni byl suverén. Přitom nemůžu říct, že by skákal špatně. Nikdo nepřekvapil, ale víc kluků skáče dobře.
Nebojíte se, že vám premiéru Ledového dechu někdo z nich „ukradne“?
Zkoušejí ho, ale nejsou tak daleko. Omischl je tam co já, ale před čtyřmi lety. I když mu radím... (úsměv)
Kulháte. Koleno vážně tolik bolí?
Když chodím, tak jo. Při skákání moc ne. Ještě musí vydržet dva dny na tenis. Pak zajdu k doktorovi.
Co se vám přihodilo?
První den po prvním skoku, po dvojitém saltu, mě tam píchlo. Jel jsem za americkým fyzioterapeutem, aby se mi na to podíval. Nic tam necítil. Dal jsem si volno, vzal si prášky a rozhýbal to na kole. Tréninky byly bez potíží, ale při chůzi mě v něm píchá.
Loni vás trápily kotníky a holeně. Vyléčil jste je?
Po třech dnech jsem cítil holeně, jak kdybych měsíc nesundal lyžáky. Byla to hrůza.
Je vám jedenatřicet. Nehlásí se únava materiálu, nemoc z povolání?
Takhle bych to nechtěl nazývat. Musím si vzít víc bačkůrek do skeletu boty a vyzkoušet je. To se musí spravit. Vždyť takhle bych se nemohl do skoku ani opřít.
V posledních dvou sezonách se vám nevydařila podzimní část přípravy. Už víte, kam pojedete letos?
Máme vytipovaných šest areálů a vyrazíme tam, kde budou nejlepší podmínky. Rozhodne Mich (Roth, švýcarský trenér Eurotýmu - pozn. aut.) a já.
