„Nejradši mám tenhle kámen,“ ukáže pán domu v obýváku nad televizi, kde stojí těžký křišťálový obelisk s vyrytými ledními medvědy. Je za bronz v obřím slalomu Světového poháru 1977 ve švédském Äre.
Před čtvrt stoletím byl elitním československým lyžařem, s Bohumírem Zemanem zřejmě nejlepším v historii. Na mistrovství světa 1974 skončil čtvrtý v kombinaci. Právě včera Sochor oslavil padesáté narozeniny.
„Na slávu si nepotrpím. S rodinou to oslavíme o víkendu, s kamarády na jaře. Zatím jsem k narozeninám dostal vlastně jen lahvinku červeného.“ O malé čince na imaginární posilování nejdřív pomlčel, přitom si dal předsevzetí, že musí zase trénovat. Kdysi si totiž slíbil: „Až ti bude padesát, začneš závodit mezi veterány.“
Jenže lyžařská sezona běží, co nevydělá za tři měsíce, ve zbytku roku nenažene.
|
Miloslav Sochor |
|
- narozen 8. ledna 1952 n bývalý sjezdařský reprezentant, specialista na obří slalom n čtvrtý v kombinaci na mistrovství světa 1974 ve Svatém Mořici. „Tohle místo nám pomohlo u ČSTV, vyžadovali výsledky co nejvýš. Ale jinak si víc cením 11. místa z obřáku.“ |
Bratr Ivan, také dřívější reprezentant, má malou vodní elektrárnu.
Slavnější z rodu se narodil v chalupě v Peci pod Sněžkou, dnes bydlí v penzionku U Sochorů. Dvacet kroků odtud je loučka a na ní vlek. Když přes noc chumelí, musí majitel na rolbu a „vyžehlit“ stráň. Na oběd vystřídá vlekaře, prodává lístky, dává dětem kotvu pod zadek.
Po nedávné kalamitě to tady vypadá jako na konci světa. Na kopečku, kam se auto bez sněhových řetězů jen stěží vyškrábe, jsou všude haldy sněhu, za odhrnutou dvoumetrovou vrstvu není vidět. „Tolik sněhu tu nebylo snad patnáct let,“ říkají domorodci.
Do reprezentace se Sochor dostal už v sedmnácti, o rok později jel na mistrovství světa. „Boban Zeman byl vynikající závodník a dobrý lyžař, Míla Sochor zase vynikající lyžař a dobrý závodník. Určitě mohl víc přitlačit na pilu,“ vzpomíná tehdejší trenér Jan Vedral.
Dohromady Sochor okusil přes 250 závodů ve Světovém poháru, což je téměř deset nepřetržitých let. Nebyl to žádný raubíř, neliboval si v riskování, jeho zbraní byla dokonalá technika a stabilita. Nejradši měl obří slalom. „Odpovídá to mé povaze.“ Klidné vedení lyží, vytříbená technika. „Lidi od fochu sice říkají, že je to nejtěžší disciplína, ale mně prostě obřák šel.“
Zbytečně neriskovat, to Sochorovi zůstalo. Chtěl se v Peci pustit do velkého podniku s penzionem a lyžařskou školou, ale vycouval z toho. „Že jsem váhavý střelec? No, nevím. Možná. Asi jo. Zlatá střední cesta, tou se řídím.“ V osmadvaceti Sochor praštil s kariérou, trenér za ním ještě zajel do Pece a zkoušel ho přemluvit.
„Ty si nemůžeš dovolit jezdit mizerně, jen napůl. Ty přece nejsi žádný housličkář. Závoď ještě.“ Jenže po tátovi už skotačila první dcera Martina. „Trenére, už jsem se rozhodl. Končím.“ A zanedlouho se ještě narodila Alena... „Skončil jsem, protože moje výkonnost upadla, holky za to nemohly. Moje závodění bylo tak akorát.“
Dnešní lyžaři přitom startují i po třicítce a Sochor se tomu nediví. „Mají lepší regeneraci, pohodlnější cestování, tolik se neopotřebují.“ Když závodil Sochor, s trenérem Vedralem a kolegou Zemanem si vystačili s malým volkswagenem.
S „broukem“ cestovali na závody po celé Evropě. „Dneska nevím, jak jsme se tam mohli s celou bagáží naskládat. Vždyť vzadu bylo místo na jeden batoh.“ Když skončil s lyžováním, dělal trenéra u juniorů, s otcem postavili barák, konečně se chvíli věnoval svým třem ženám. „Ve sportu jsou lidi jednoho ražení, se stejnými problémy, je to skleníkový život. Podnikání mě naučilo být tvrdším.“
Stejně ho ale sport pořád láká. Na tři roky třeba zmizel trénovat mladé naděje do Lichtenštejnska. To Čech Sochor, malý hubený muž ve flanelové košili a džínách, učil hvězdy současnosti Birgit Heebovou nebo Marka Buechela.
„Dneska už nemám velké ambice, nikam se nehoním. Jen mě trápí, že mám plochou střechu, takže z ní špatně padá sníh.“
 Dříve lyžař, dnes podnikatal Miloslav Sochor, který se v padesáti uvažuje o tom, že začne závodit mezi veterány |
 Bývalý sjezdař Miloslav Sochor dnes |
