První zkouška odolnosti začíná pro zlínského triatlonistu už ve středu. Na tichomořské ostrovy sice poletí už popáté, poprvé ale stráví na cestě tam i zpět dva a půl dne.
Proč tak dlouho?
Letos jsem měl s letenkami opravdu problémy. Dohromady budu muset strávit na cestách pět dní. Je to dost hrůza, ale nedá se svítit. V podstatě jde o to, že aerolinky, které mají lepší spojení než to, kterém jsem nakonec musel zvolit, mi nepotvrdily kolo jako spoluzavazadlo. Takže ve středu dopoledne odlétám z Prahy přes Frankfurt nad Mohanem do Los Angeles. Tam sice dorazím už večer, noc ale budu muset strávit ve městě. Ve čtvrtek pak poletím přes Honolulu do dějiště závodů v Koně. Na místě bych měl být kolem dvacáté hodiny. Hned na úvod mě čeká menší stres s vyrovnáním dvanáctihodinového časového posunu.
Proč ztrácíte pohodlí kvůli kolu? Nemohl jste ho poslat jiným spojem?
Teoreticky by to šlo lodí nebo jako klasická zásilka, to bych ale musel udělat dlouho dopředu. Navíc cena by stejně vystoupala na úroveň mojí letenky. Platil bych navíc za kila, což u spoluzavazadla nemusím. Zase tak velká potíž to určitě nebude.
Vaši soupeři přicestují až na poslední chvíli, tři čtyři dny před závodem. Nestačila by vám jen týdenní aklimatizace?
Vypozoroval jsem už dřív, že bych měl začít s přípravou na místě alespoň čtrnáct dnů před startem. Už vím, že jedenáct dnů budu trénovat a zbývající odpočívat.
Proč letíte sám?
Konkurenti jsou dlouhodobě ve Spojených státech. Třeba reprezentační kolega Jan Strangmüller poletí na Havaj rovnou z přípravného kempu v Kalifornii, Tomáš Petr pak z Floridy. To jsou ale kluci bez rodiny. Uvažuju spíš nad tím, že za rok vezmu rodinu a pojedu rovnou na Havaj. Větší přesuny nemám rád.
Co vás letos v Koně čeká?
Trať závodu je bez větších změn. Ostatně, tak to na Havaji chodí. Pořadatelé se sice snaží závod zatraktivnit, trať táhnou stále víc do jeho centra u přístavu, základ, tedy jeden cyklistický okruh a běh lávovými poli napříč ostrovem, ale zůstává stejný.
Často hovoříte o Havajském triatlonu v superlativech. Proč tíhnete zrovna k tomuto závodu?
Havaj má svoje velké, nezaměnitelné kouzlo. Je to vlastně taková Tour de France triatlonu. Mám pro to tři důvody. Za prvé - na ostrovech vlastně triatlon v roce 1978 vznikl. Jednoduše a zároveň geniálně tam spojili tři závody. Plavecký na 2,4 míle, cyklistiku dlouhou 112 mil a maraton. Další kouzlo je v samotném finále světové série. Nikdo se na Havaj nemůže přihlásit, účast se nedá koupit. Všichni, včetně nejlepších profesionálů, se musí nutně kvalifikovat. Sítem nakonec propadne ze zhruba pětačtyřiceti tisíc uchazečů jen šestnáct stovek nejlepších. A za třetí - na Havaji jde o naprosto unikátní směs obtížnosti. Vysoká vlhkost a teplota vzduchu, obrovsky silné nárazové větry, proslulé „mumuku wings“, tvoří výjimečnou směsici. K těmto tvrdým klimatickým podmínkám pak musíte přičíst ještě čas strávený uprostřed žhnoucích lávových polí, kde není opravdu nic, co by vás zastínilo před sluncem, schovalo před větrem nebo na chviličku rozptýlilo. Psychicky a fyzicky jde určitě o nejnáročnější závod na planetě. Rád se vracím Zkrátka - teoreticky se na to zápolení nedá připravit.
|
Petr Vabroušek |
Co tím myslíte?
Mezi soupeři jsou tací, kteří přicestují třeba dva nebo i tři měsíce dopředu. Jistě, hravě zvládnou aklimatizaci, ale nemyslím si, že trénovat v těchto obtížných podmínkách, a stále na stejné trati, je pro psychiku to nejlepší. Musí to být neskutečně náročné na nervy. To je možná i důvod, proč se většina závodníků připravuje někde v Austrálii nebo na jihu Spojených států a dorazí až týden před startem, vlastně na poslední chvíli.
Letošní sezonu sbíráte jen úspěchy. Máte bronz z mistrovství světa družstev na Ibize, čtvrtým místem ve Wisconsinu jste se kvalifikoval už na příští ročník Havajského ironmana, v Doksech jste v srpnu vytvořil historicky nejrychlejší domácí čas 8:38:24. Zdá se, že v Koně vyvrcholí jedna z vašich nejlepších sezon.
Je to tak. Možná dokonce prožívám vůbec nejlepší ročník. Výsledkově ale byla určitě nejkvalitnější sezona 1999/2000, kdy jsem vyhrál dva závody světového okruhu a k tomu navíc triumf v nizozemském Almere. Letos ale cítím, že jdu nahoru hladce. Věřím, že se pohoda projeví i na Havaji. Zatím jsem se tam při všech svých startech jen zlepšoval.
Při prvním startu jste špatně rozvrhl síly a vzdal. V dalších závodech jste dosáhl 35., 29. a 19. místo. Určitě vám už někdo řekl, že letos to vychází na zisk deváté příčky. Vaše bilance k tomu svádí.
No právě. Mezi čísly 35, 29 a 19 ale není žádná lineární tendence. V podstatě vůbec neexistuje. Není sebemenší důvod, proč bych měl být letos devátý. Většina lidí si ani neuvědomuje, že i obhajoba devatenáctého místa na Havaji je vynikající. Startovní pole je totiž stále vyrovnanější.
Klimatické podmínky na Havaji dokáží být velkou brzdou. Jak ovlivňuje počasí taktiku?
Počasí na ostrovech je naštěstí konstantní, takže si síly můžete předem rozvrhnout. Až loni byla výjimka. Po mnoha letech na startu cyklistické sekce asi hodinu silně pršelo. Spousta závodníků tehdy pod dojmem dočasného ochlazení špatně odhadla svoje rezervy. Jednoduše to přepískli. Totiž - jakmile přestalo pršet, napadaná voda ještě zvýšila už tak nesnesitelnou vlhkost vzduchu. Na běhu pak z toho byly doslova galeje. Někteří na to pak tvrdě doplatili. Víte, z havajských podmínek není úniku. Vítr fouká pokaždé, vlhko a horko se také nemění. Jde o to nepřepálit to, ale nezůstat příliš vzadu.
Na co se tedy připravujete?
U mě se bude všechno odvíjet od plavecké sekce. Pokud se budu držet poblíž nejlepších, můžu začít taktizovat. Jednoduše jet podle rytmu ostatních. Ale pokud půjdu z vody kolem stoosmdesátého místa jako poslední dva roky, nezbude než jet v kole nadoraz a udělat všechno možné, abych se dostal mezi špičku před začátkem maratonu.
Věnoval jste v přípravě plavání zvláštní pozornost?
Ani ne. Plavání má u mě prioritu hlavně v zimě. V sezoně se mu sice také hodně věnuju, beru to ale také jako součást regenerace. Myslím, že všechny tři disciplíny mám už vyrovnané. Ovšem poslední týden mi pomohlo, že jsem mohl trénovat se zlínskými plavci. Předtím jsem trénoval na dovolené na Kypru. Uvidíme, jak na tom budu.. Také jsem docela zvědav, jak zapůsobí individuální příprava. Tentokrát totiž nebudu bydlet přímo v Koně, ale asi patnáct kilometrů od centra. Zajistil jsem si ubytování u jedné české lékařky, která se na Havaj provdala.
Pokud odstartujete podle představ, kam chcete posunout svoje loňské maximum? Samozřejmě zase o kus dál. Říkám si, třikrát se mi to dařilo, mohlo by to ještě pokračovat. Ale znáte to, jde o běh na dlouhé trati a ten není dobré dopředu jasně plánovat.
Víte o nějakém zrádném místě na trati? Máte vůbec z něčeho obavy?
Nejkritičtějším místem je asi dvaatřicátý kilometr běhu, kdy se běží z lávových polí dolů k moři. Člověk je v těchto chvílích už vyčerpaný, vždyť si prožil devadesát procent závodu. Jenomže do cíle stále zbývá čtyřicet nebo i sto minut běhu, to podle aktuálního tempa. Když běžíte směrem k moři a pláže máte na dosah, láká vás to svalit se do vody. Ono to ale nejde, musíte se otočit a smyčkou běžet zpět do horkých polí. Ta obrátka je skutečně hodně krizová na psychiku. Závěrečný úsek je navíc hodně zvlněný. Ty kopce pak trvají až do samotného závěru. Závod končí úlevovou cílovou rovinkou, která má asi pět set metrů. Když tu uvidíte, bleskne vám okamžitě hlavou, že vás donese do cíle, i kdyby měl nastat váš kolaps. Na druhou stranu se stává, že lidé pod návalem této euforie finiš přeženou a zkolabují sto dvě stě metrů před cílem.
Jste prvním Čechem, který se popáté v řadě zúčastní nejprestižnějšího světového závodu. Kolik havajských závodů ještě chcete absolvovat?
Pokaždé myslím jen na ten, který je ke mně nejblíž. Fakt je, že pět účastí na jeden zátah svádí k dalším a dalším účastem. Do odhadů se nebudu pouštět, šest závodů ale určitě zvládnu. Vždyť jsem si přece ve Wisconsinu už splnil kvalifikaci na příští rok. Kvůli počtu účastí na prestižních kláních jsem ale nikdy nezávodil.
 Petr Vabroušek probíhá cílem závodu Ironman. |
