Slavné Foro Italico, kudy kráčely olympijské i tenisové dějiny, se tak (byť se zpožděním) přehouplo do 21. století. A Sergio Palmieri, ředitel turnaje série Masters, hrdě oznamoval: "Tohle je nejlepší tenisový stadion světa, co se viditelnosti pro fanoušky týče. Na to jsme se zaměřili: Aby každý měl co nejlepší přehled o hře."
Řím: Foro ItalicoVybudován: 2010 |
Už o víkendu při Fed Cupu, kdy nový centrkurt teprve čekal na svoji inauguraci, jej s uznáním okukoval český kapitán Petr Pála: "Ty tribuny jsou tak prudké."
A Steve Tignor, reportér portálu tennis.com, z Říma psal: "Foro Italico, to byly dřív pro mě kýčovité fašistické sochy, mramorový amfiteátr a spousta nízkého odpoledního slunce, které do vás nemilosrdně pražilo. Nový centrkurt si zachoval svoji atmosféru amfiteátru, ale cosi má k dobru: To nízké slunce blokují horní sekce tribuny."
Celým obřím sportovním areálem kráčely dějiny. Byl vybudován na příkaz diktátora Mussoliniho vletech 1928–38 a inspirován architekturou starověké Římské říše. Jeho design popisují učebnice coby názornou ukázku italské fašistické architektury.
"Zdejší centrkurt, to byl samý mramor!" vzpomíná na mramorové hlediště Jan Kodeš. "Kurt zabudovali pod úroveň terénu, zázemí bylo perfektní, v sousedství plavecký bazén, o kus dál Olympijský stadion."
Na něm hořel oheň římské olympiády 1960. Ale hlediště centrkurtu pro 8 000 diváků bylo brzy malé a navyšovat tribuny památkáři zakázali. V 80. letech tedy vznikl nový, spíše provizorní centrkurt s tribunami z nevábných kovových trubek. "Byly jak lešení," vypráví Pála.
Výstavba dalšího, už ultramoderního centrálního dvorce dlouho narážela na římské úředníky, než loni konečně začala. Výsledkem je amfiteátr pro 10 500 diváků v přepočtu za 730 milionů korun, který financoval Italský olympijský výbor. Konečně je spokojeno i vedení ATP, požadující pro turnaje elitní série Masters minimální kapacitu centrkurtu 10 200 diváků.
Na jeho předchůdce, ať už ten mramorový či kovový, si každý odnese své vlastní vzpomínky. "Měl jsem tam mečbol na Kodeše, už jsem zvedal ruce, ale on mi míček vrátil odněkud z tribuny," vzpomíná Jan Kukal.
"A já na římském centru poprvé viděl trénovat Bollettieriho, tehdy s Courierem," líčí Vladislav Šavrda. "Tehdy jsem si říkal: Tohle je ten věhlasný trenér? Vždyť vůbec neumí tenis! Před Courierovými ranami uhýbal."
To vše je minulost. Přítomnost se jmenuje 67. ročník Italian Open a Rafael Nadal tu usiluje o 5. titul v šesti letech.
Kukal: Mramor, trubky a teď moderna"Nový centrkurt na Foru Italiku je krásný. Ale ten nejstarší, ten jsem měl rád!" říká Jan Kukal, bývalý tenista a daviscupový kapitán. |
