Právě tento tým se loni stal jedním z největších překvapení Evropy, když jasně vládl švýcarské lize a dostal se až do finále Poháru EHF. "Máme na to měřit se s každým," říká Filip, jehož letos čeká díky úspěšné sezoně Liga mistrů. "A to je v házené ta nejzajímavější soutěž vůbec."
Po červnové baráži o MS 2011, kdy proti Srbsku chyběl k postupu jediný gól, jste vypadal ohledně konce v národním týmu hodně nalomeně, ale nechával jste si čas na rozmyšlenou. Co rozhodlo, že budete pokračovat?
Ono to všechno bylo takové… v červnu se prostě stalo něco, o čem jsme ani moc nepředpokládali, že by se mohlo stát. Nevěřili jsme, že bychom po dobrém mistrovství Evropy neměli postoupit na mistrovství světa. Ale po domluvě s reprezentačním trenérem Liptákem jsem to přehodnotil a domluvili jsme se, že na říjnovou kvalifikaci o příští Euro přijedu.
Dá se říct, že dobré vzpomínky na lednové Euro v Rakousku, kde Česko skončilo osmé, převýšily nepovedenou baráž? Že pořád věříte v úspěch, o kterém národní tým dlouho sní?
Věřím tomu. Náš mančaft už sice má nějaký věk, ale pořád má také svoji sílu, jsme schopní něco uhrát. Navíc si to řekněme otevřeně: u týmů, které něco dokázaly, se pak dělá generační výměna jednodušeji. Pokud by k ní došlo u nás najednou teď, bude trvat iks let, než se česká házená zase dostane na nějakou úroveň.
V době příští akce, na kterou se může národní tým dostat, tedy Eura 2012, vám bude 38 let. Vydržíte do té doby?
Jasně, na příštím mistrovství světa nebudeme, o další velký turnaj se hraje kvalifikace. Až tak daleko nekoukám, v říjnu budu určitě pokračovat. A pak uvidíme, co dál.
Jak se vlastně ve vašem věku cítíte po letní přípravě?
Perfektně! Příprava mi sedla, myslím, že jsem ji odehrál velmi dobře. Zatím jsem spokojený.
I proto, že jste se Schaffhausenem vyhráli o víkendu švýcarský Superpohár? Jakou má tato soutěž vlastně váhu?
Normálně nemá tak velký význam, ale pro nás ano: našim cílem totiž je vyhrát všechny tři soutěže ve Švýcarsku - ligu, pohár i SuperCup. Pro nás měl zápas větší náboj i kvůli tomu, že po nás teď jako po mistrech každý půjde, každý nás bude chtít porazit. Superpohár se pro nás dlouho nevyvíjel dobře, ale díky širšímu kádru a obrovské morálce jsme zvládli vyhrát ve druhém prodloužení. Začátek sezony je hodně důležitý: podobně se nám to povedlo už loni a sezona skončila tak, jak skončila (titulem a účastí ve finále Poháru EHF).
Díky tomu vás čeká Liga mistrů. Dostane už švýcarský mistr novou, důstojnější halu? V té vaší stávající diváci ani nesmí používat klaksony, aby se nesplašili poblíž ustájení koně…
Hale už se staví, jezdí tu bagry a vedle naší staré konírny to srovnávají. Velkým přáním vedení klubu je, aby byla hala hotová už v únoru, takže bychom tam mohli odehrát konec švýcarské soutěže a třeba i pár zápasů Champions League. Je otázka, jestli se to stihne - bylo by to super, ale hlavně ať je hala postavená pořádně.
Je vlastně i v házené Liga mistrů takovým vrcholem jako třeba ve fotbale, kde není prestižnějšího klání?
Samozřejmě, je to podobné. Liga mistrů je nejzajímavější soutěž, hrají ji nejlepší mančafty, všichni se na ni těšíme. Měli jsme relativně štěstí na skupinu, v našich silách je postoupit do osmifinále, což je zároveň náš cíl. Musíme předvádět kvalitní házenou, v přípravě jsme ukázali, že na to máme, porazili jsme třeba německého vicemistra Hamburk nebo silné slovinské Celje. Můžeme se měřit s každým.
V Schaffhausenu je silné české zastoupení: působíte tam vy, trenér Petr Hrachovec, kouč brankářů Miloš Slabý a od léta nově i pivot Václav Vraný. Jak do tymu zapadl?
Výborně. My jsme rádi, že se nám to tu rozrůstá a Vencovi tohle angažmá jen pomůže. Bude hrát Ligu mistrů a já myslím, že Schaffhausen patří mezi takových 15 nejlepších týmů v Evropě. Věřím tomu, že není náhoda, co jsme dokázali. Protože i teď jsme v přípravě porazili mančafty, které měly být papírově daleko lepší než my.
