Sedmapadesátiletý kmet mezi žokeji píše dějiny sportu a rozhodně nepovažuje exkluzivní sbírku triumfů za uzavřenou. "Když se mě budete chtít zbavit, budete mě muset asi zabít," prohlásil Váňa po posledním triumfu na závodišti v Pardubicích.
Rodák ze Slopné na Zlínsku v dětství sedlal kozy, krávy a dokonce i prasata. První skutečný dostih absolvoval až v roce 1979 na klisně Kalině. Premiérovou Velkou pardubickou absolvoval před šestadvaceti lety.
S Paramonem vybojoval druhé místo. "Kdybych neotálel se znovunasednutím po pádu na Hadím příkopu, asi bych vyhrál," přemítal později Váňa.
Největší úspěchy českého sportu za posledních 20 letZvolte největších úspěch, kterého dosáhli čeští sportovci za posledních dvacet let. Každý den vám představíme jeden mimořádný úspěch a na vás bude, abyste vybrali ten nej. Hlasovat můžete od do 31. května ZDE. |
Jeho cesta na dostihové nebe však byla děsivě klikatá a plná nástrah.
Dva týdny před závěrečnými zkouškami na ošetřovatele koní byl vyloučen, a tak později po večerech studoval střední průmyslovou školu automobilovou, kterou ukončil až v roce 1981.
Živil se jako pomocný dělník při stavbě vysílače na Pradědu, nebo strojník lyžařského vleku. Byl členem Horské služby v Jeseníkách, kde na Pradědu vedl lyžařské středisko. Až rok 1978 přinesl Váňův návrat ke koním.
Během pobytu mimo dostihovou sféru však přibral a vážil skoro osmdesát kilogramů. Musel shodit téměř čtvrtinu svojí váhy. Stejně jako později několikrát v kariéře však ukázal svoji nezdolnou trpělivost a víru ve vlastní schopnosti.
Když se dočkal v roce 1987 na hřbetě Železníka prvního triumfu ve Velké Pardubické, ani se mu nesnilo, že v sedle téhož koně vyhraje slavný dostih ještě v letech 1988, 1989 a 1991. Pátý triumf pak přidal v sedle Vronského o šest let později.
Josef Váňa slaví na Velké pardubické.
Podruhé vyhrál s Tiumenem.
Tou dobou měl za sebou neuvěřitelné zdravotní patálie. "Během kariéry jsem si zlomil téměř všechny kosti v těle," prohlásil Váňa.
Při dostizích v německém Iffezhaimu 5. června 1994 spadl na první překážce z koně Verona, který českého žokeje přilehl a další kůň vzápětí Váňů pošlapal. Tehdy dvaačtyřicetiletý Čech měl otřes mozku, zlomeniny žeber, pánve, zhmožděniny hrudníku, částečně utrženou levou plíci. Podle lékařů byl ve fázi klinické smrti.
Připomeňte si, co se psalo tehdy |
Váňa však ukázal nezlomného ducha a silnou vůli, s kterou vyhrával a stále ještě vyhrává dostihy. Už dva měsíce po děsivém pádu startoval v dalším dostihu.
Otec synů Jiřího, Martina a nejmladšího Josefa, který jde v otcových stopách, se vrátil i do Pardubic, kde startoval celkem čtyřiadvacetkrát a připsal si i tři druhá a tři třetí místa. Hlavně však v letech 2009 a 2010 s Tiumenem získal rekordní šesté, respektive sedmé vítězství.
Když na východě Čech triumfoval naposledy, už ho hřála i medaile Za zásluhy II. stupně, kterou Váňovi udělil na podzim 2009 prezident republiky Václav Klaus.
Zatímco šestý triumf dostihového kmeta byl suverénní, poslední vítězství na podzim loňského roku málem řešil soud. Do cílové rovinky totiž nabíhal Tiumen s Váňou po boku Amanta Grise s žokejem Stromským. Váňa vedl o tři délky. Chyběly jen metry do cíle. A Tiumen ztrácel. Nakonec vyhrál o nos.
Žokej za blokování soupeře dostal pokutu pět set korun, ale dostihová komise rozhodla, že Váňovo počínání nemělo na výsledky vliv. "Cítím se, jako bych žádný dostih neabsolvoval. Tiumen byl fantastický," rozplýval se v cíli Váňa, jemuž v Pardubicích na závodišti před startem jubilejního sto dvacátého ročníku odhalili sochu.
