Jaká změna: dřív jste byl po vyřazení ve sprintech vždy klidný a usměvavý, nedělal jste si v nich velké ambice. Proč se teď vztekáte?
Protože to teď nebyl běžný sprint. Ta trať byla tak členitá, že mi mohla sedět. Měl jsem postoupit. Asi jsem se přemotivoval.
Po skvělém výkonu v klasické patnáctce z vás sálala energie. Vložil jste jí tedy do sprintu přespříliš?
Absolutně jsem se ve stopě nesrovnal, jen jsem hrabal nohama. Ztráta byla sice minimální, ale měl jsem být jednoznačně do třiceti. V celkovém pořadí by mi to dost pomohlo.
Jenže s tím jste přece počítal, že ve sprintech v Oberhofu a Praze se výsledkovou listinou Tour propadnete a v italských distančních závodech budete ztrátu zase "mazat".
Já vím. Jenže ta bonifikace je ve sprintech extrémní, spousta mých přímých soupeřů ji získá. Je zbytečnou komplikací, že jsem nepostoupil.
Můžete se o to pokusit znovu už při volném sprintu v Praze...
Tamje profil výrazně lehčí, víc sedí sprinterům. V Praze je šance na postup minimální. První lauf v Itálii, který se jede handicapově podle odstupů po sprintech, bude pro mě o to těžší. Záleží na tom, s kým budu zezadu útočit, jestli se sjedeme do silné skupinky. Z tohoto pohledu je aspoň pozitivní, že nepostoupili ani Di Centa, Piller nebo Vittoz.
Jak ze sebe naštvání co nejrychleji setřesete?
Prostě to přejde. Já prostě nejsem sprinter. Byl jsem jak malej kluk a nesrovnal se s tím. Dál ale platí, že chci v Tour bojovat celkově o špičku. Naštěstí mám před sebou už jen jeden blbej den, sprint v Praze. Pak budu v distančních závodech jen útočit a útočit.
