Bolt to vyprávěl předtím, než získal svou čtvrtou cenu Laureus neboli sportovního Oscara. Nejlepší režisér, scenárista a hlavně herec atletiky - to je přesně on. Showman a člověk rychlý tak, jak to před jeho přerodem z kluka z Jamajky ve světovou megastar dějiny neznaly.
Což je další vzkaz od třicátníka Bolta: „Když jsem začínal s atletikou, nekoukaly z toho žádné velké peníze. Nyní jsou ti mladí a talentovaní poměrně brzy velmi dobře placení, čímž někteří z nich stejně rychle ztratí drajv.“
Bolt jako by měl v duchu oscarové paralely naplánován i svůj poslední velký film, tedy rok 2017. Dopředu ohlásil, že skončí po letním světovém šampionátu v Londýně a byť fanoušci znají mnoho těch, kdo názor následně změnili, on se mezi ně zařadit nehodlá.
„Ptal jsem se kdysi Michaela Johnsona, proč odešel na vrcholu,“ popsal Bolt. „A on pravil: Protože jsem dosáhl všeho, čeho jsem dosáhnout mohl, a tím pádem už nemělo smysl zůstávat u sportu. Teď mu rozumím. I já už si splnil všechny cíle.“
Fenomenální Johnson startoval na své poslední olympiádě těsně po 33. narozeninách, Bolt má v plánu konec ještě dříve. Motivace se hledá těžko, tělo bolí čím dál víc, rozverná karibská duše si volá o odpočinek: „Tokio 2020? Lidi se na to ptají, ale... Je to prostě daleko.“
Svůj vlastní odkaz - tedy spojení, které si poslední dobou velmi oblíbil - dobudoval na jedničku. I proto se nyní stará o to, jak budou sprinty vypadat po něm.
„Snad mi uvěří a změní se,“ řekl o pohovorech s možnými nástupci. Třeba Kanaďan Andre De Grasse, v Riu stříbrný na stovce hned za Boltem, slyšel: „Kámo, vedeš si dobře, ale vy mladší jste moc klidní, moc tiší... Pokud se kousnou, věřím, že můžou dokázat velké věci. Jde pokaždé jen o to, po čem toužíte.“
Bolt sám chtěl vše - a má vše. Tedy téměř vše. Jeho milovaný zlatý hattrick 3x3 (tři sady zlatých na 100, 200 metrů a za štafetu 4x 100 ze tří olympiád za sebou) se rozpadl poté, co Jamajka přišla o pekingský štafetový titul kvůli dopingovému nálezu Nesty Cartera.
„Bylo mi smutno, ale za svůj život už jsem se naučil, že se vše děje z určitého důvodu,“ pronesl Bolt. „Stejně už to nemůžu nijak ovlivnit. Musíme se s tím nějak srovnat.“
S blížícím se koncem naopak smířený je. Dost možná ho dokonce vyhlíží s jistou chutí.
„Čím sportovec stárne, tím víc musí trénovat. Na nic jiného nezbývá čas. Chci odejít i proto, že to bude jen těžší a těžší. Třeba rok 2015 pro mě byl ohromně náročný, málem jsem to nezvládl,“ vzpomíná na předchozí světový šampionát, kde se už už začalo mluvit o střídání v čele, než Justina Gatlina ve finále zase jednou slavně předběhl: „A já chci zůstat neporazitelný.“
Londýnské klání se kvůli němu stane jedním z nejsledovanějších sportovních chvil roku. Sbohem, legendo! Co naopak jen tak nezmizí, jsou jeho rekordy. Především čas 9,58 na stovce.
„Když se dívám na jádro nastupující generace, mám takových 10 či 15 let,“ usmál se. Aby to netrvalo ještě déle, měli by žáci loučícího se mistra opravdu začít poslouchat.
