Seděl hned u tartanu, na sobě černou mikinu s kapucí přes hlavu, tmavé brýle, v uších sluchátka. Hrál si na neviditelného. Teď jsou tu jiné hvězdy, nekoukejte na tribunu, ale na dráhu, jako by chtěl svým inkognito výrazem říct.
Vedle něj seděl Sebastian Coe, šéf olympiády v Londýně, na níž Bolt urval tři zlata. „Klepeme se tady s legendou,“ ukazoval Bolt na britského sira, ve 13 stupních a mírném dešti podobně zmrzlého jako on sám. „Snažíme se udržet v teple.“
Pak se kvůli Boltovi šampionát na chvíli zastavil. Závodníci na osmistovce už se chystali na start semifinále, jenže záře jamajského blesku na stadionu oslňovala.
„Kam přijede, je ohromně žádaný,“ potvrdil manažer Zlaté tretry Alfonz Juck. „A tak to bude až do konce jeho kariéry. Kdyby začal prohrávat, pak by lesk klesal, ale teď nemá proč. Kdyby prohrál na mistrovství světa, pak ano, ale zatím není důvod.“
Když Bolt vyskočil na dráhu, moderátorka mu připomněla: Příští týden budete slavit narozeniny. „Jo, bude mi 28,“ kývl Jamajčan. „Ale nejsem dvakrát šťastný, že stárnu,“ smál se světový rekordman a Letzigrund s ním.
Možná že právě věk je důvodem Boltova atletického zpomalování. Už neběhá stovky na požádání pod 10 sekund, kvůli zranění letos neustále odkládal vstup do sezony. „Chybějí mi tréninky, nevím, kdy nastoupím,“ omluvil se také organizátorům Zlaté tretry, kam měl v červnu přijet.
Ti však už dnes, tři čtvrtě roku předem, řeší: Usaine, co máme udělat, abys k nám do Ostravy zase přijel? Pokud půjde dobře příprava a zvolíte vhodný termín, přijedu, přislíbil Bolt.
„Poučili jsme se a počkáme si, jak to s ním doopravdy bude, abychom se zase nedostali do situace jako v posledních dvou letech, kdy nepřijel,“ připomněl Juck. „Nebyla to dobrá propagace a my už nechceme jít do rizika. Ale česká atletika má dost hvězd a na nich chceme stavět.“
Usain Bolt se předvádí, je hostem atletického mistrovství Evropy v Curychu.
Usain Bolt (vpravo) coby host atletického mistrovství Evropy v Curychu a Mo Farah jako čerstvý šampion na desítce.
Slavný Jamajčan poprvé vyběhl až v srpnu na Hrách Commonwealthu v Glasgow, a to ještě ve štafetě, v níž jamajský kvartet dovedl k prvenství. „Byla to poslední věc, která mi scházela,“ obhajoval se pak.
V Curychu pozdravil svého starého přítele Mo Faraha, zlatého na desítce, zamával divákům, vystřelil ze svého imaginárního luku a pak ujistil: „Jsem v pohodě, jenom potřebuju pár závodů.“
Ten nejbližší, exhibiční, ho čeká v neděli na brazilské Copacabaně, pak vyrazí z bloků ve Varšavě a na konci měsíce se vrátí do Curychu na Diamantovou ligu.
„Slyšel jsem, že v Curychu je nová dráha,“ říkal šestinásobný olympijský šampion. „O to víc se na mítink těším.“
