Na závodě v kopcích Černého lesa skončil v sobotu pátý. "Pěkné kopce, čistý vzduch," pochvaloval si.
Objevují se hlasy, že Armstrong vypadá slabší než v minulých letech. Věříte jim?
V žádném případě. Bude tak silný jako každý jiný rok. On vychází z toho, že je nejlepší, a kdyby o sobě zapochyboval, na Tour by se nepostavil. To můžu říct s naprostou jistotou. Uvědomte si, že to bude závěr jeho kariéry. Jak dopadne, tak zůstane navždy zapsán v očích veřejnosti.
A co kdyby skutečně nepřijel?
To by mě překvapilo. Bude tam.
A co kdybyste pak přece jen vyhrál vy?
(široký pobavený, ale sebevědomý úsměv) Všichni se připravujeme na to, abychom za ty tři týdny ve Francii vyhráli. Pro mě vítězství na Tour znamená ohromný triumf. A porazit při tom Armstronga po šesti letech jeho vlády ještě víc.
Je právě tohle vaše hlavní motivace, pokořit ho? Máte poslední šanci, protože po letošní Tour ohlásil konec...
Já se motivuju jinak. Ten závod není o tom pobít Lance. Jedu sám za sebe, nevytvářím si obraz protivníka. Ale sportovce samozřejmě motivuje být nejlepší. V nejlepším závodě a porazit ty nejlepší.
Prý jste se před pár dny potkali v Pyrenejích při najíždění kopců 15. etapy, která může rozhodnout, a půl hodiny spolu klábosili. O čem?
To je jenom dobrá zpráva pro média. (úsměv) Vím, že tam chlapci z Discovery byli, ale nikde jsem je neviděl.
Poučil jste se z loňské porážky? (Ullrich skončil čtvrtý, nejhůř v historii, pozn. red.)
Trápil jsem se tím dlouho. Ale byla daná nemocí, co mě tam chytila. S ní jsem prohrál boj o vítězství a to mě štve. Sama Tour je na hranici lidských možností. Jste-li nemocný, nemůže to dopadnout dobře. Podstatné je přežít ji. Pak jste v Paříži šťastný. Ať vyhrajete, nebo ne.
MÁM MOTOR A MUSÍM HO DOVÉST DO CÍLE
Upravil jste tréninkové metody?
Trénuju silovou fázi, vytrvalost. Už roky. Mám svůj základ a ve třiceti ho těžko změním. Lance vždycky jezdil lehké převody, já těžké. To byla moje silná stránka.
Proč bych ji měl opouštět a hledat jinou? Formace Discovery Channel je postavena na míru Armstrongovi. Takový Salvodelli vyhraje celé Giro a půl hodiny nato prohlásí: "Těším se, jak budu pracovat pro Lanceho." Ve vašem T-Mobile teamu mají kromě vás vysoké ambice i krajan Klöden a Kazach Vinokurov. Neoslabuje vás to?
Po "Klödiho" loňském druhém místě na Tour jsem říkal, že se potřebuje vyrovnat s pozorností médií a ruchem okolo. Potřebuje čas a ten nastal. Opět je ve formě a ukáže se. Ani u "Vina" si nedělám starosti. Umějí jet jak sami na sebe, tak pomoci ostatním. Oni jsou motorem týmu a já tím, kdo by ho měl dovést k cíli.
Hodně se zpochybňuje přínos stárnoucího sprintera Zabela. Skutečně i on dokáže odvést tu správnou práci ve váš prospěch?
Nejlepší jezdci v týmu by měli dostat svůj prostor a jet, to je všechno. Patří k nejlepším sprinterům světa, stále vyhrává závody a za normálních okolností je v naší nejlepší devítce (Tým pro Tour má 9 lidí, pozn. red.) Svoji úlohu vždycky zvládl.
Může do souboje o prvenství zasáhnout ještě někdo jiný?
Vždycky se objeví někdo nový. Vždycky vypadne někdo z těch očekáváných. Španělé měli proti minulých letům o hodně slabší výsledky. Z toho vyplývá, že vše směřují k Tour.
Tedy obava z Ibana Maya, létajícího Baska, co předloni setřásl všechny cestou k vrcholu do Alpe d’Huez?
Vždycky vycházím z největší možné síly soupeřů. Mayo může vydržet celou Tour. Předloni byl třetí. Ale že by měl už letos vyhrát?
A co Ivan Basso? Plánoval uspět na Giru i na Tour...
Na Giru musel odjet hodně nemocný dvě těžké etapy. To mu sebralo příliš mnoho sil. A na Tour se to projeví.
DĚLÁM TEĎ VĚCI SPRÁVNĚ
Jak to, že vám nyní všechno tak vychází?
Dělám věci správně. Dřív jsem brzy po nemoci začal jezdit. Věděl jsem, že to není správné, ale nechtěl jsem polevit. Jestliže teď nejsem v ideální formě, nejedu těžký trénink nebo závod, abych se nevyčerpal. Protože když závodíte, nikoho nezajímá, jestli jste byl předtím nemocný. Půjdu do závodu až ve chvíli, kdy ucítím stabilní vysokou formu.
Ubránil jste se nemocem?
Byl jsem dvakrát nemocný loni i nyní. Jenže loni jsem přežil zimu a padlo to na mě až na Tour. Teď už mám oboje stonání za sebou, což může znamenat, že se mi v létě vyhne.
Změnil vás desetiletý pobyt na špici světové cyklistiky?
Jsem pořád stejný. Neměním se kvůli sportu. Nejsem žádný herec, který se staví do nějaké role. Jsem sportovec, mám nějaký charakter a jsem s ním spokojen. Chci žít a chovat se tímto způsobem. Nic měnit nechci.
Ve třiadvaceti jste se vítězstvím na Tour dostal na vrchol, na který jste už nikdy znovu nedosáhl. Přišly naopak i pády. Jak těžké bylo se vrátit?
Když už se někam dostanete, lidi okolo pořád očekávají, že tam budete pořád. A nejtěžší bývá, jakmile to nesplníte. V minulém roce jsem byl vystaven obrovskému tlaku. Byl jsem už dopředu postaven někam, kam jsem se ještě nedostal. A pak to nevyšlo. Ale letos se cítím mnohem uvolněnější a tím i lépe motivovaný.
Velmi dobrý pocit jste měl z kopců v etapách Okolo Katalánska před pár týdny. Při stoupání do Andorry jste ztratil jen něco přes minutu na rozdíl od loňské půlhodiny. Jste v této fázi sezony o tolik lepší?
Jel jsem podle svých představ. Skončil jsem celkově 18., což je velice slušný výsledek proti jedzcům, kteří se specializují na tenhle závod. Moc si toho považuju. Můžu jít do tréninku s lehkostí, jezdím uvolněně a to zvedá moji formu.
Často jste býval typicky zaťatou germánskou lokomotivou. Teď ve vaší tváři hraje úsměv, vtipkujete. Kdy jste přišel na to, že je to takhle lepší?
Loni. Nejsem profík, co jezdí jenom pro peníze. Chci mít radost, pořád mě to baví. Ten rok, kdy jsem nemohl jezdit, byl pro mě strašně těžký, kolo mi chybělo. Teď jsem šťastný, že zase můžu závodit. A když se navíc daří, cítím se skvěle. Pak je snadné natrénovat obrovské množství kilometrů.
Třetí rok máte dům v Scherzingenu na břehu Bodamského jezera. A Švýcaři bývají považování za pyšné, nepříliš přístupné lidi. Jak se vám tam žije?
Je to milý nárůdek. (úsměv) Ale já jsem doma tak šedesát dní v roce. Potřebuju klid a ten jsem tam našel.
Ale po jedenácti letech jste se rozešel s přítelkyní Gabi, která vám loni před startem Tour porodila dceru Sarah Marii. Poznamenalo vás to?
Zatížilo mě to hodně. Ale víc ve chvíli, kdy nastaly problémy. Rozchod už přinesl řešení. Je to za mnou, už déle cítím, že to zvládnu. Jsem rád, že to také přijalo moje okolí. Už v zimě jsem měl plnou hlavu jiných věcí a soustředil se jen na sport.
Cyklista vašeho formátu je chráněným výrobním prostředkem. Jak se o něj pečuje?
Nic zvláštního, vážně. Chci podstupovat i rizika. Jezdím naplno nebezpečné sjezdy a klidně bych si rád skočil padákem.
Čeho se bojíte?
Víte, nemám rád stísněné prostory. Zkoušel jsem lézt po skále a už ten pocit připoutání byl pro mě hodně nepříjemný. Proto se věnuju cyklistice, to je sport na čerstvém vzduchu a v otevřeném prostoru.
|
Sedmihodinová stíhačka do Černého Druhým mužem na drátě byl Thomas Franzl, který shání špičkové světové jezdce, a třetím Wolfgang Strohband, osobní manažer německého cyklisty. Ve čtvrtek večer zazněl pokyn: "Zítra v sedm večer v Černém lese." To je sedm set kilometrů. V šedivém klubovém tričku T-Mobilu s límečkem, teplácích a pantoflích přichází dolů do recepce. Loni se po patáliích se zraněným kolenem a odpykání trestu za užití "taneční drogy" vrátil do mocného německého týmu. Jenže nemohl shodit kila, nedokázal čelit tlaku. "Nikdy jsem si nemyslel, že se taková hvězda může takhle trápit," vzpomíná na první závody ve společném dresu Tomáš Konečný. Ty časy jsou dávno pryč. I když ti, co ho znají léta, říkají, že se moc nezměnil. Kluk z východoněmeckého Rostocku, co neměl tátu. Jenom mámu a kolo.A nezdolnou píli. Moc nemluví, spíš se drží zpátky. Zná svoji sílu, ale nikde ji nerozkřikuje do světa. Netouží po showbyznysu, raději hledá klid na břehu Bodamského jezera. Ve svém domě má i cyklistické zázemí. V suterénu si nechal vybudovat tlakovou komoru podobnou alpskému stanu, kde v upravených vzduchových podmínkách najíždí kilometry a buduje kapacitu krve a plic. To je jediný neobvyklý luxus, který si tu dopřál. Teď patří k největším hvězdám sportovního světa, bere miliony, ale pořád ho baví šlapat do pedálů a přitom naslouchat svému tělu. Jediná změna proti loňsku: nevrátil se starý Ullrich, na první pohled nepřístupná německá mašina bušící ve strojovém tempu. Stojí tu zralý mladý muž, vědomý si vlastních kvalit, ale povznesený tvrdou školou života nad tlak přehnaných očekávání. Jan Ullrich, model 2005. Zastíní i lesk bájného cyklistického supermana Armstronga? To poznáme koncem července. Čtyři dny poté, co Armstrong s Ullrichem projedou pod Vítězným obloukem na Champs Elysées, přijede německý cyklista do Prahy na Svatováclavské kritérium. Možná i s Armstrongem. V roce 1993 tu byl Ullrich jako čerstvý mistr světa. Stál tři tisíce marek. A teď? Jako nový král Tour? |
 Největší rivalové na Tour de France Lance Armstrong (vlevo) a Jan Ullrich. |
