Poslední závod triatlonové sezony aneb grande finále hostilo italské přímořské městečko Finale Ligure. Meka outdoorových sportů proslula zejména skvělými traily pro horská kola a běh a příznivé teploty vzduchu i moře zlákaly k účasti také českou jedničku v terénním triatlonu Jana Kubíčka. „Měl jsem chuť si ještě zazávodit a tohle místo je pro xterru jako stvořené,“ vysvětluje rodák z Chodova u Karlových Varů, proč nasedl před pár dny do letadla a s mezipřistáním v Římě nabral směr Janov.
Za pětačtyřicet minut jízdy vlakem se dostal až ke svému cíli, do dříve rybářského městečka a dnes již převážně turistického Varigotti. „Kdo si chce prodloužit léto, Ligurie je pro to stvořená. Komu sedí Itálie, nebude tady rozhodně zklamaný,“ říká.
Charakteru přímořského letoviska odpovídal také „ranní“ start závodu, který italští pořadatelé určili nezvykle až na jedenáctou hodinu. „Slunce v plné parádě, průzračné moře, nádherná pláž... tak hurá na dvoukolové plavání,“ řekl si Kubíček. Z vody lezl na skvělém třetím místě, se zásekem na skvělého plavce a kamaráda Fabia Guidelliho. V bleskovém tempu stihl český reprezentant i první ze zastávek v depu.
Trasu cyklistické části závodu umístili pořadatelé do kopců nad Varigotti. Terén i profil byl různorodý, plný hravých trailů, singletracků, klopených zatáček a vymletých koryt. Jelo se nahoru a dolů, znovu dvoukolově. Úvodní nájezd do terénu obstaral čtyři kilometry dlouhý výšlap po silnici vlnící se do kopce v serpentinách. „Pak ostrá pravá a do lesa, který voní po houbách,“ zavzpomíná Kubíček. Písčitý a místy kamenitý povrch v mnoha svých podobách tuzemský les vůbec připomínal, na tradiční zálibu Čechů však tady nebyl čas.
Kubíček nasadil do kvapíku a po prvním okruhu se ujal vedení v závodě. Tentokrát mu ovšem ještě nevydrželo, těsně před dlouhým sjezdem v závěru cyklistické části jej sjela spolupracující skupinka. „Všechno kluci, kteří to na kole sakra umí,“ musel uznat Kubíček.
Do druhého depa přijel v průběžném pořadí jako druhý, se ztrátou čtyřiceti vteřin. Pro někoho možná příliš, ne tak ale pro Kubíčka, který je svým během ve světě xterry vyhlášený. „Před závodem jsem si běžeckou část závodu neprocházel, ale Nico Lebrun říkal, že mi prý bude sedět,“ usmívá se Kubíček při vzpomínce na místy až neskutečně kolmou stěnu, kde v úvodu závěrečné části závodu běh připomínal jen občasnými náznaky. Však byl také výstup do kopce umístěný do koryta downhilové trati. „Po několika kilometrech nás ale vyplivla na úžasnou vrstevnici, ze které jsme měli město, jak dlani. No úplný kýč,“ zasměje se Kubíček.
Výhledy se tady mohl kochat znovu už jako vedoucí muž pelotonu. Lebrun měl pravdu, běh Kubíčkovi extra sedl a svou pozici si dokázal pohlídat až do cíle. Závěrečnou část situovanou v úzkých uličkách přímořského letoviska si užíval stejně jako doběh na pláži. „Tak nakonec jsem si to vítězství schoval na poslední závod,“ radoval se v cíli svého posledního startu letos tak vydařené sezony.
