Jaký u vás převažuje pocit, když se s měsíčním odstupem ohlédnete za sezonou, jež pro tým skončila skvělým bronzem?
Mám ještě lepší pocit než těsně po souboji o bronz, který znamenal velké vypětí. Až po týdnu mi začalo docházet, že jsme udělali výsledek, který nikdo před sezonou nečekal. Bronz jsme získali po dvou letech v lize.
Mluvil jste o vypětí. Pociťuje v Česku basketbalový kouč nějaký psychický tlak na svou osobu?
Ze strany svého okolí jsem nic takového necítil. Pod tlak jsem se ale uvrhl já sám, když jsem si vytkl určitý cíl. Stále nejsem úplně spokojen, mohli jsme třeba v semifinále dostat Opavu do rozhodujícího pátého zápasu, který už by byl loterií. Prostě vždycky chci maximum, tedy titul, i když na to třeba nemám tým.
Je něco, co byste dnes udělal jinak?
Určitě bych před sezonou kvótu tří cizinců naplnil jen dvěma pivoty, Sirovinou a Damjanovičem, a jako třetího bych si vzal rozehrávače – Daniloviče. Já si však tehdy nechal tři jugoslávské pivoty a na rozehrávce jsme pak měli jen dva hráče. To byl při pozdějším zranění Hrubého problém. Poučil jsem se, a proto teď budeme mít rozehrávače tři.
Co jste si s možná vůbec nejstarším týmem v lize nemohl dovolit?
Nemohli jsme trénovat v takovém objemu, v jakém bych chtěl. Taky jsme neměli rychlý přechod z obrany do útoku a nemohli si dovolit nasadit celoplošný presink. Tomu jsem musel podřídit rytmus a tempo hry. Nejschůdnější variantou bylo vsadit na propracovaný postupný útok, z něhož jsme dávali nejvíc bodů.
Pro příští sezonu ale věřím, že budeme sázet víc bodů z rychlých protiútoků.
Před sezonou jste prakticky všechny nové hráče získali jako volné, tedy relativně levné. Dražšího hráče si klub nemohl dovolit?
Postupujeme v rámci svých možností. Nemůžeme si třeba koupit opavského Trnku, který je pod smlouvou. Schůdné to naopak bylo u Formánka, kterého jsme i přesto, že měl ještě rok smlouvu v USK, získali za tabulkovou hodnotu. Drahé hráče jsme nekupovali ani teď. Třeba Greplovi končila smlouva, volní byli i oba Američané.
Jak se zkušení borci, včetně několika osobností ligy, smiřovali s tím, když hráli méně, než by chtěli, a jak se hlavně v druhé půlce sezony vyrovnávali s vysedáváním na lavičce mladší hráči?
V tom jsem neviděl žádný problém. Všichni plnili pokyny a já si nemůžu stěžovat na nikoho. Všechno vězí v tom, že na lavičce sedělo dvanáct platných hráčů, mezi které jsem mohl v utkání rozdělit pouhých dvě stě minut. Teď budeme mít hráčů dokonce patnáct a konkurence se zvýší, ale já jsem rád, že tu ti hráči jsou, že mají zájem tady hrát.
Vyskytl se nějaký problém při koučování na domácí poměry hvězdných hráčů?
Ne. Všichni se chovali jako maximální profesionálové. Třeba při timeoutu mluvím pouze já. Jinak jsem ochotný přijmout připomínky a diskusi připouštím. Hráči sami nejlíp vědí, co jim při provádění některých akcí nejvíc vyhovuje, a já to zohledňuju.
Co jste se snažil do týmu vnést z jugoslávské školy?
Sebedůvěru, schopnost vážit si sám sebe a herní drzost - vystřelit třeba potřetí, když před tím dvakrát minu. Hodně jsme pracovali na střelbě, se zaměřením na střelbu v pohybu. A taky na obraně, obranný postoj pilujeme každý den.
Uveďte příklad hráče, který se za minulý rok v něčem zlepšil?
Vezmu příklad Freiberga. Jako hráč druholigového Chomutova hrál třetí ligu v Mostě. V severních Čechách o něj téměř nebyl zájem. Když přišel k nám, hodně mu toho chybělo, ale pracoval na sobě hodně a zlepšil se o sedmdesát, možná sto procent. Jinde by teď mohl hrát i třicet minut. Z těch zkušených předváděl zase o moc lepší obranu než dřív Jelínek, k tomu přidával i doskoky, které po něm dřív nikdo nechtěl. Být jemu a Hrubému o deset míň, stali jsme se na sto procent mistry.
S příchodem nových hráčů asi změníte i herní styl.
Chceme hrát mnohem rychleji a hlavně zlepšit obranu. A to přesto, že z horní šestky jsme dostali po USK nejmíň košů, což beru jako úspěch. Dobrá obrana patří k jugoslávskému modelu hry, který velmi uznávám. Možná zkusíme presink na rozehrávače soupeře po celém hřišti, pokud to přinese úspěch.
Obecně bychom měli jako tým bránit soupeře těsněji.
Nymburk už pro třetí sezonu v lize získal dva černé Američany, navíc velmi kvalitní. Do jaké míry hrály roli čistě sportovní cíle a do jaké zatraktivnění hry a týmu pro diváky a sponzory?
Hlavní byly potřeby týmu, který jsme museli doplnit dobrým rozehrávačem. Zaplaťpánbůh za Whitfielda, nejlepšího muže na této pozici u nás. Přitom původně jsme měli zájem spíš o americké křídlo, ale to nevyšlo. Roli kvalitního a navíc atraktivního pohyblivého pivota nebo křídla by mohl naplnit druhý Američan Johnson, hrozně rychlý, s dobrým výskokem, doskokem a střelbou.
Co budete požadovat od rozehrávačů, křídel a pivotů?
Od rozehrávačů agresivní obranu a hru, rychlý přechod do útoku, od křídel rychlou hru a hodně rychlých protiútoků. Po pivotech budu chtít především vyrovnané výkony, vysoký počet doskoků, s nimiž musí pomáhat křídla, a lepší střelbu šestek, než měli minulí pivoti.
Co můžete říct k novým tvářím? Třeba o Greplovi kolují zvěsti, že je problémovým a příliš na sebe hrajícím hráčem.
Totéž jsem slýchal o Jelínkovi, ale já s ním problém neměl. Zatím ani s Greplem. Tomáš se bude ale muset zlepšit po taktické stránce, dosud hrál jen v týmech, kde se kolem něj točila hra a musel dělat věci, které mu nebyly vlastní. V útoku od něj čekám minimálně stejné body a nebezpečí z perimetru, které představoval Jelínek. Formánek oslnil v přípravě proti Děčínu, má skvělé parametry i pro špičkové zahraniční ligy, ale musíme ho naučit je využít. Měl by krýt záda Vuksaničovi a když dokáže, že je lepší, bude hrát on. Tomáš Vorlíček byl možná větší talent než brácha, ale poslední roky byl zanedbáván. Musí tu taky vyzrát, nejen takticky.
Asi nejpřekvapivější je návrat pivota Vuksaniče, s kterým jste se na konci nováčkovské sezony nerozešli v dobrém.
U tohoto hráče je důležité, že vedle sebe bude mít jako další cizince Američany. Podle mě také vyzrál, uklidnil se. Věřím, že s dobrými spoluhráči bude dobrý i on, že ovládne prostor pod košem a bude mít nejvíc doskoků.
Jakou úlohu svěříte oběma Američanům?
Whitfield je skvělý hráč a člověk, vůdce a motor každého týmu. V Kuníně „vymyslel“ Bobba, který by sám nebyl tak dobrý. Byl můj nápad, aby přišel. Whitfield bude mou prodlouženou rukou na hřišti. Johnson z finského Tampere zničil náš tým ECM v utkání NEBL. Po zápase jsem se ho zeptal na možnost působení v Čechách. Po těžkých tříměsíčních jednáních jsme ho získali. Od obou čekám opravdu hodně.
Můžete mít nyní jiné ambice než dobytí titulu?
Nový tým je možná o deset dvacet procent lepší a rychlejší než ten předchozí, ale míč je kulatý. Každý by tady v Nymburce chtěl hrát finále, ale třeba Opava zůstává stále silným mužstvem, které povede jugoslávský kouč Nikolič. Kunín, s penězi na dobré cizince, bude trénovat jeden z nejlepších českých trenérů Šedivý, Ostrava se posílila o dalšího výborného kouče Róna a rozehrávače Ristanoviče, nejlepšího Jugoslávce, který tu kdy hrál, a který přes svůj věk může dát třicet bodů komukoli. Nebezpeční jsou i BVV a Sparta, chytře hrající Triga, posílit se mohou Děčín a Ústí. Spolu s dalšími trenéry si myslím, že příští ročník ligy nabídne zatím nejkvalitnější podívanou historie, což je dobře pro všechny. Proto říct teď, že budeme mistry, nejde. Ale finále bychom hrát chtěli.
Jak bude vypadat komunikace v týmu?
Já mluvím slušně česky i anglicky. Pokud jde o hráče, jsem si jistý, že Češi ty základní pojmy v angličtině zvládnou a že komunikace nebude problém.
Co byste před měsíční pauzou vzkázal natěšeným fanouškům?
Chtěl bych, aby diváci, kteří se tu teď učí basketbalu, chodili ve stejném, nebo i vyšším počtu, aby nám dávali stejnou podporu jako v minulé sezoně a udělali dobrou zápasovou kulisu bez urážek našich nebo soupeřových hráčů. My jim tuto podporu vrátíme.
