„Jsem tu třetí týden a vidím, že kluci se strašně chtějí někam posunout. Proto mě práce baví,“ říká slovenský kouč, který v rozhovoru také prozradil, že má částečně kořeny na Hané.
Jak jste stihl za krátkou dobu tým poznat?
Vidím, že chlapci chtějí na sobě pracovat a to je pro mě super. Cítím se tu fajn, protože vidím, že chtějí.
Proč tedy zatím body nesbíráte?
Měli jsme těžký začátek, odešlo šest hráčů základní sestavy, kteří byli sice nahrazeni třemi, ale někteří ani neměli extraligové zkušenosti. A také je to v tom, že já jsem jejich třetí trenér v tuto chvíli. To nemá pozitivní vliv na nikoho.
Vidíte nějaké zlepšení?
Nějaký progres je, ale to je všechno málo. Za ostatními jsme o několik měsíců pozadu. A hráči musí na sobě ještě pracovat. Není to otázka týdne nebo měsíce, jsou to u některých hráčů dlouhé roky. Ale jsou mladí, perspektivní a talentovaní.
Před vámi je utkání v Kopřivnici (v 17 hodin) a potom reprezentační přestávka. Jak ji využijete?
Budeme pracovat na kondici a herní koncepci, kterou jsme si stanovili a ukazuje nám, že funguje pro všechny. Nedělám házenou jen pro pár vyvolených hráčů, chceme, aby se prosazovali všichni. Každý má u mě šanci si zahrát. Kdo bude chodit na tréninky, tak to bude na jeho výkonu znát.
Čím vás oslovila nabídka Litovle?
Sezonu jsem začal v Porubě u žen a potom, co jsem odtamtud odešel, ozvali se mi představitelé Litovle. Sešli jsme se a dohodli se na smlouvě do konce sezony. Chci zdůraznit, že můj předchůdce pan Lasovský nebyl vyhozený, ale vedl tým, dokud Litovel nesehnala trenéra, a pak u mužstva zůstal jako videoanalytik, spolupracujeme dál. Také mám výborný realizační tým s Květošem Kubou, Jiřím Mackem a Romanem Balážem.
Trenér Michal Hradil na střídačce házenkářů Litovle při oddechovém čase.
Loni jste působil u extraligového Brna, ale po pár zápasech jste také skončil. Proč?
Jsou některé věci interního charakteru, o kterých nechci hovořit. Myslím, že když si to přečtou v Brně, budou vědět proč. Bylo by ode mě nefér, abych to nějak komentoval. Není to moje věc.
Předtím jste dlouho působil v Itálii. Jak se liší tamní házená?
Klubová házená je minimálně na srovnatelné úrovni jako v Čechách, pokud ne na vyšší. Přístup, mentalita hráčů, kvalita klubů roste. Bylo by složité vysvětlit, proč se některé neprosazují v Evropě a reprezentace je tam, kde je. To by byla debata na větší pořad, abych to dokázal správně definovat. V oblasti, kde jsem byl já, hraje pět mužstev nejvyšší soutěž a jsou to opravdu kvalitní týmy s přípravou na nejvyšší úrovni a chodí tam nejlepší trenéři z celého světa. Házená tam jde dopředu, což je smutné, že v Československu to jde opačným směrem.
Proč jste se rozhodl vrátit?
Někdy máte všeho plné zuby a doma je doma. Rodiče otce pocházejí od Olomouce, ze Slatinek. Jako dítě jsem tu několikrát byl, já jsem tu v podstatě skoro doma, i když častěji jsem býval v Liberci. I proto jsem rád, že mohu v Litovli trénovat. Pro mě je Československo stále jedna země, nejsem zastáncem toho, že jsme se rozdělili.
Letos se bojuje o deset míst do vznikající interligy. Má Tatran kvalitu se do mezinárodní soutěže probít?
Absolutně o tom nechci polemizovat ani přemýšlet. Jdeme týden po týdnu, a kam se dostaneme, uvidíme sami. V tuto chvíli vidím jen to, že kluci chtějí maximálně pracovat, a chceme, aby to stále trvalo. Makat, makat a makat.
