I když v základní části skončily na chvostu tabulky, v zápasech play-out nejprve sehrály slušná utkání v sérii s Olomoucí a Plzeň dvakrát porazily v souboji o holé přežití. A to i přesto, že v sezoně s ní ani jeden zápas nevyhrály.
„Už na začátku jsem říkal, že tahle práce nebude jen na rok. Rád bych pokračoval dál, ale bude záležet na vedení klubu,“ říká třicetiletý trenér Ondřej Václavek, který ve svém prvním roce v interlize splnil úkol, který od vedení dostal.
Takže jste teď spokojený?
Určitě s výsledkem. Je důležitý pro klub i pro mě osobně, protože jsem do sezony vstupoval s úkolem, že musíme setrvat v interlize bezpečně i do dalšího roku. To se vyhranou sérií s Plzní povedlo. Plzeň bude vyjednávat o tom, jestli v soutěži zůstane, a nás se to netýká.
Ale slyším trochu nespokojenost...
Na konci sezony už naše hra opravdu měla tvář, kterou jsme celý rok tvořili. Jenže v sérii s Plzní jsme ji nedokázali potvrdit. Byl to spíš boj a z těchto dvou utkání jsem zklamaný, jak jsme je herně zvládli. V každém zápase jsme ztratili velký náskok. Vždycky jsme se strachovali o výsledek a spíš to byl boj než hezká házená. I když jsme v předchozím kole s Olomoucí prohráli, herně to bylo lepší.
Na druhou stranu, v sezoně jste Plzeň ani jednou neporazili. Posun tady asi musí být znát, ne?
Samozřejmě v tomhle dvojutkání hrálo roli víc faktorů. Nervozita, tíha okamžiku. S Plzní jsme v sezoně vždy začínali podzim i jaro. To nebylo ideální. Ale dá se říct, že celou sezonu jsme se připravovali na to, abychom tenhle dvojzápas zvládli. A to jsme nakonec dokázali.
Nečekalo se, že byste mohli hrát jinde, ne?
Já si dával cíl účast v play-off. Ale v prosinci jsem pochopil, že to nevyjde. Nejen, že jsme nabrali ztrátu, ale i herně jsme dostávali hodně zabrat. Výsledky byly o deset branek. Jediné vyrovnané zápasy byly s Veselím nebo s Plzní. Sice jsme hráli slušná utkání, ale potkávaly nás v nich zásadní výpadky. Neměli jsme sebedůvěru a neměli jsme v týmu nikoho, kdo by dokázal vzít zodpovědnost na sebe. To se koneckonců potvrdilo i v play-out s Plzní.
Dá se říct, že to byl průvodní jev celé sezony, ne?
Asi ano. Přesně takhle to bylo v každém zápase. Nevyvarovali jsme se aspoň desetiminutového výpadku. Vždycky mě to překvapilo. Asi je to typická věc pro ženskou házenou. V tréninku to bylo dobré a všichni jsme se divili, že v zápase dokážeme udělat tolik chyb. Ale nechci být zase tolik kritický. Kromě těchto výpadků jsme třeba už v play-out Plzeň herně převyšovali. Soupeř musel často tahat za záchranné brzdy v podobě nedovolených zákroků a podobně.
Výpadky asi souvisí i s nezkušeným kádrem.
Paní trenérka Plzně poukazovala v každém zápase na to, že má nezkušený mladý kádr. Nechtěl jsem se do toho pouštět, ale když to vezmeme realisticky, velké zkušenosti měly z našeho týmu jen Nikola Palasová, Nikola Kozáková a brankářky Chalušová s Brožovou. Kromě brankářek ale obě hráčky dřív střídaly. Tvořili jsme tým zcela nový. Zapojili jsme dorostenky. Nemyslím tím jen Sáru Kovářovou, to je v podstatě megatalent české házené, ale jsou tam i další jako Lucka Preslová v bráně, Kateřina Karetová, Magdalena Svobodová. Udělali jsme velký kus práce. Hráčky do interligy nakoukly, vědí, že musí makat a přidat. Pak Písek může mít další úspěšnou generaci.
Byla tohle základní sezona, od které se může písecká házená zase odrazit? Pokud tedy zůstane kádr pohromadě.
To je dost zásadní otázka, která se teď bude řešit. Já jako trenér samozřejmě s hráčkami budu mluvit, ale musím počkat na to, jak to dopadne. Jestli zůstanou. Může se stát, že tu práci, kterou jsme letos zvládli, budeme dělat zase od začátku. Ale už v průběhu sezony jsem říkal, že jestli kádr zůstane tři roky pohromadě, tak se odpoutáme ode dna do bezpečnější zóny interligy.
