Býval to divoký kraj. Medvědi, ovce a kozy, laviny padající do údolí, sem tam pastýř nebo pašerák. Jinak se každý rozumný člověk vyhýbal prašným cestám přes zapomenuté průsmyky, které jako by mizely v nicotě. Mezi nimi Tourmalet. Ten, jehož jméno znamená Špatná cesta.
Lucemburský průkopník Alphonse Steines, pomocník Henriho Desgrange, šéfa Tour, sem před stovkou let cyklisty zavedl.
Za pomoci lži.
"Patrone, mám plán, jak udělat Tour větší," řekl Desgrangovi, když plánovali trasu ročníku 1910.
"Větší? Není už velká dost?"
"Ne. Musíme se dotknout všech hranic. Co třeba Španělsko?"
"Je nemožné dosáhnout Španělska, aniž bychom přejeli Pyreneje."
"Přesně! Myslím, že je musíme překonat."
"Děláš si srandu? Sežerou je tam medvědi. Ztratí se. Zemřou vyčerpáním."
Steines sedl k mapě a od stolu vymyslel etapu přes dnes slavné průsmyky Peyresourde, Aspin, Tourmalet a Aubisque. Tudy pošlapou cyklisté i v úterý. Tehdy však Desgrange prohlásil: "A tohle má být úspěch? Chceš jet přes místa, která snad ani neexistují. Je tam vůbec silnice?"
TOUR V HORÁCH. Slavný cyklistický závod dorazil do Pyrenejí.
Všichni jste vrazi!
Už v roce 1905 zavedl Desgrange Tour do průsmyku Ballon d’Alsace v pohoří Vogézy, do výšky 1 171 metrů. Tehdy jej na kole překonal jen René Pottier, rychlostí 14 km/h. Kola ani lidská těla ještě nebyla na hory připravena, následujícího dne Pottier vzdal kvůli zánětu šlach. A teď má Desgrange vyslat cyklisty rovnou do velehor? Do výšin nad 2 000 metrů?
Poslal tam nejprve jen Steinese na obhlídku silnic. Ve vesničce pod Tourmaletem poobědval Lucemburčan párek, šunku a sýr, najal si řidiče a vyrazili na Tourmalet. Silnice? "Šílíte? Tady vede jen kamenitá cesta pro muly," dozvěděl se. Tři kilometry pod vrcholem auto uvízlo v závějích sněhu, řidič ujel, bál se medvědů. Steines šel dál pěšky v polobotkách, potkal pasáčka, který ho dovedl do průsmyku, jenže dál už ne.
TOUR 1910. Pyreneje mají na Tour premiéru. Octave Lapize, pozdější vítěz, překonává pyrenejské průsmyky i vedle kola.
Byla šedivá noc bez hvězd, nic neviděl. Padal na ledových stráních, promrzlý a hladový. Zřítil se do horské bystřiny, u ní objevil patník. Tam jej ráno našli záchranáři. Když obživl, poslal Desgrangovi z Wareges vylhaný telegram: "Překonal jsem Tourmalet. Stop. Velmi dobrá cesta. Stop. Vhodná pro cyklisty."
Desgrange kývl. Pojedou tam.
Lucien Petit-Breton, šampion Tour 1907 a 1908, před premiérou Pyrenejí varoval: "To je vražda. Tihle bastardi chtějí naše skalpy." Komentátoři psali o nebezpečném vývoji, pokud se závod vydá do velehor. Ale zprvu skeptický Desgrange si mnul ruce. Náklad jeho časopisu L’Auto, který Tour pořádal, stoupl ze 150 na 300 tisíc výtisků.
Tour 2010 v Pyrenejíchčtěte také zpravodajství ze 14. etapy slavného závodu |
Etapa přes 4 pyrenejské průsmyky měřila 326 kilometrů a malý Octave Lapize, pozdější šampion Tour, ji vyhrál za 14 hodin. Start byl ve 3.30 ráno, stoupalo se po mizerných cestách, i Lapize často vedl kolo vedle sebe. Jediný muž, Gustave Garrigou, celý Tourmalet vyšlapal na kole, za což obdržel prémii 500 franků. Až o rok později z kola slezl, na Galibieru, když na scénu vstoupily i Alpy.
To Lapizovy nervy selhaly už tehdy na Aubisque. Kolo tam zčásti vlekl, zčásti na něm ležel. Na organizátory řval: "Všichni jste vrazi!" Ale nezabil ho Tourmalet. Zahynul při letecké bitvě za války...
TOUR 1931. Sníh, voda, břečka, bláto. Oscar Thierbach z německo-rakouského týmu i doprovodné vozy se trápí na Tourmaletu.
10 km s kolem na ramenou
Mezitím zažily Pyreneje příběh, jenž patří do zlatého fondu Tour. Eugene Christophe, lídr ročníku 1913, zlomil při sjezdu z Tourmaletu vidlici. "Ty chudáku," volali na něj soupeři, když ho předjížděli. Zůstal sám v pustině, bál se. "Snažil jsem se nejkratší cestou dostat do údolí. S kolem na ramenou jsem ušel přes 10 kilometrů," líčil. "Dívka mi tam ukázala kovárnu.
Tři hodiny jsem spravoval, kovář mi radil, co dělat, a 7letý chlapec Corni mi šlapal měchy. Pak jsem naplnil kapsy chlebem a vyjel na další dvě hory." Pravidla zakazovala přijetí cizí pomoci. Za kluka, šlapajícího měchy, přidala jury Christophovi 10 trestných minut.
Právě hory si vyžádaly rychlejší vývoj technologií kol i trénovanější těla cyklistů, sváděly k častějšímu užití dopingu – a dál byly jevištěm strhujících příběhů. Při Tour 1951 píchl na Aubisque Wim van Est a ve žlutém trikotu sletěl do 60metrové strže, aniž by utrpěl vážné zranění.
Vytáhli jej na 40 svázaných náhradních duších jeho týmu. Chtěl pokračovat, ale manažer ho poslal do nemocnice. Celý nizozemský tým pak musel odstoupit, protože duše, po nichž lezl, byly vytahané a nepoužitelné.
Eddy Merckx v roce 1969 ujel na vrcholu Tourmaletu a šlapal sám v úniku 140 kilometrů až do cíle, kde měl náskok 7 minut.
Ta heroická doba je pryč. Zmizela, stejně jako medvědi. Mezi Sainte-Marie-de-Campan a Luz-Sauint-Sauveur se vinou přes Tourmalet serpentiny asfaltových silnic, pod vrcholem je lyžařské centrum. Na silnici diktují tempo velkotýmy, svazují závody strategií a až poslední kilometry dlouhých výšlapů oddělují hvězdy od masy.
Přesto jsou i letos čtyři pyrenejské etapy výzvou. Vždyť poprvé v historii zavedou cyklisty dvakrát během dvou etap na Tourmalet. A teprve podruhé bude horský dojezd v nejvyšším bodě průsmyku.
Třikrát tu vrcholila etapa o 5 kilometrů níž, u lyžařské stanice. Pokaždé ji vyhrál velikán: Thévenet, Armstrong, Basso. A pokaždé si Tourmalet vyžádal řadu obětí.
"Bláznivý", 100 let starý nápad pana Steinese, budou i letos mnozí cyklisté proklínat.
