Momentálně na to absolvuje generálku na Tour of the Alps, na které si vede skvěle: v úterní královské etapě dojel na sedmém místě spolu s nejlepšími. Ne již jako člen druhodivizní sestavy CCC, ale jako závodník Astany. Prvotřídní stáje, která na italskou Grand Tour pojede bojovat o stupně vítězů.
„Oproti CCC je to velký skok, organizačně i materiálně. I atmosférou. Je mi tady příjemně,“ hodnotí Hirt.
Do elitní kategorie WorldTour se „odrazil“ z Brna a okolí, kde poslední rok a půl žil a trénoval. V rozhovoru vypráví například o tom, jak přestup do Astany zvedl jeho sebevědomí na silnici.
Výborně útočil, chválí Hirta za výkon lídrUž několik let v profipelotonu má Jan Hirt jednu zajímavou libůstku: vždycky se snaží co nejvíc vytáhnout v královské etapě závodu, kterého se účastní. V březnu v Katalánsku mu to neumožnilo počasí, které přimělo organizátory nejtěžší etapu zkrátit. Na probíhajícím Tour of the Alps už to vyšlo. V přetěžkém úterním stoupání na Alpe di Pampeago si Hirt zároveň zkusil, jak by v rámci týmu Astana mohla fungovat jeho spolupráce s lídrem Miguel Ángel Lópezem, s nímž se udržel ve skupině na špici, na květnovém Giru. Ze skupiny dokonce i dva a půl kilometru před cílem útočil, aby „otestoval“ Lópezovy protivníky. „S týmovou podporou jsem byl maximálně spokojený. Kopec byl strašně těžký. Rád jsem viděl Jana nastoupit, pro něho to byl velmi dobrý pokus,“ chválil českého pomocníka López. Etapu vyhrál, Hirt za ním dojel o 20 vteřin později na 7. místě a stejná příčka mu patřila i celkově. |
Už víte, co vás od začátku května na Giru čeká za práci a povinnosti?
Měl bych pomoct Miguelu Ángelu Lópezovi, který se bude snažit o pódium, tak ho budu podporovat, snažit se, ať jede co nejlíp. Na všechno ostatní, včetně myšlenek na vlastní šance v jednotlivých etapách, je ještě brzo. Je jasné, že pokud se v etapě vytvoří dobrá skupina v úniku, která má šanci dojet do cíle, a vy na to budete mít, nikdo vás zastavovat nebude. Ale závod se může vyvíjet jakkoliv.
Počítáte s tím, že prostoru už nebude tolik jako loni, kdy jste jako nováček zazářil?
Určitě už nebude, že bych si jezdil, jak bych já chtěl. To tak rozhodně nebude. Hlavní prioritou pro Astanu bude López, cokoliv navíc by byl bonus. Já pro sebe doufám, že v horách, kde to bude těžké, s ním budu schopen být.
Probíhající Tour of the Alps je teprve vaším třetím závodem v roce. Prozradíte, proč vám Astana vytyčila takto okleštěný program?
Ono to o moc jinak udělat nešlo. Začal jsem závodem Okolo Ománu, ještě před ním jsem byl na prvním soustředění s Alexejem Lucenkem od nás z Astany. Před Ománem prostor na závodění beztak nebyl, po něm bych mohl vyrazit na Tirreno-Adriatico nebo na Paříž-Nice, ale program byl nastavený tak, že pojedu Okolo Katalánska a odtud zase na Tenerife, na Teide.
Letos už podruhé.
To je taky dobré. Ve výšce na soustředění se závod taky dá nasimulovat. S Lucenkem na přelomu ledna a února jsme tady byli ve dvou, teď jsme tady v šesti.
Jak se to sejde, že vyrazíte na soustředění jenom ve dvou lidech?
Takhle to bylo dané od týmu, nebylo to naše individuální rozhodnutí. To nás tam poslala Astana.
V čem je výhodné trénovat ve dvou? Nastupujete si v kopci, vyhecujete se, vyhovíte si?
Lepší mi přišla možnost regulovat si víc tempo, které potřebujete. V šesti lidech se vždycky přizpůsobujete skupině. Teď jsme tady někdo, kdo jel Katalánsko, a jiný, který je čerstvější. Jedeme trénink, který je pro nás s Katalánskem v nohou těžší. Osobně bych preferoval začít zase trénovat později. Ve dvou se tohle lépe modeluje.
Pracují s vámi trenéři Astany přednostně na něčem konkrétním?
Že bychom se na něco specializovali, to ne. Snažíme se, aby byla moje celková kondice dobrá, ale nějaké speciální zaměření, třeba na časovku, zatím nemám. Ostatně Giro jedeme na Lópeze a časovek tam ani moc není, tak jsme to zatím tak nehrotili.
Už začátkem roku Astana ústy svého generálního manažera Alexandra Vinokurova informovala, že nemá finančně pokrytou budoucnost. Vylekalo vás to?
Tehdy jsme my jezdci dostali e-mail, že vyjde zpráva ohledně peněz na internetu, tak abychom nebyli překvapení. Myslím si, že to vyznění bylo docela přehnané, že všechno funguje, jak má. Není to tak, že by někde chyběly peníze, že by se někde šetřilo. To vidět není.
Ve světové cyklistice by to ale ojedinělý problém nebyl.
Abych řekl pravdu, detaily nevím. Závodníci nepociťují problém, tak nevím, jestli nějaký je, nebo není. Funguje to, jak má.
Překvapil vás některý ze závodníků týmu poté, co jste ho poznal blíž?
O těch lidech, kteří jsou dobří, jsem většinou věděl dopředu. Ať je to Magnus Cort Nielsen, od kterého se čekalo, že bude jezdit dobře. Lucenko taky. Ten možná překvapil, že v Ománu vyjel kopec tak dobře, ale taky se vědělo, že to je vynikající závodník, který má za sebou dobré výsledky. Ale i tak… možná všechny trochu překvapil v Ománu. O Omaru Frailem se vědělo, že to je vrchař solidní na dlouhé kopce a výborný na ty kratší. Se spurtem a dobrým nástupem.
Dělá něco špičkové angažmá s vaším sebevědomím a projevem během závodů?
Trochu asi cítit je, že jste ve WorldTour. Taky mám v hlavě to, co jsem z druhé strany cítil do loňska v CCC. Že si ten z lepšího týmu říká, co tady ti malí vlastně dělají? (směje se) To se vám s přestupem výš do hlavy trochu dostane. Ale pak si vzpomenu, jak to bylo se mnou, když jsem byl v jejich pozici, a zase se uklidním.
Rozumím tomu tak, že ze špice pelotonu už vás nikdo jako člena Astany nevyhazuje.
(směje se) Vždycky je to boj, to samozřejmě. Ale je to určitě příjemnější tam být za Astanu než jako někdo z malého týmu. Taky jsem si tím prošel, a tak vím, že pro nováčky je to v boji o pozice těžší než pro lidi z WorldTour. V tomhle moje sebevědomí šlo o stupeň nahoru.
Tedy je chápete, ale lokty jim jako silnější rád ukážete.
(rozesměje se) Neééé, to jsem samozřejmě trochu přehnal, já nikomu nic najevo nedávám. Zkrátka víte, jak jsou karty rozdané a že toho můžete taky občas využít.