„Nejčastější opravy? Čelní skla, přední nárazníky, blatníky, páté dveře, zadní nárazníky, zrcátka,“ vysype ze sebe Radovan Beran, šéf téhle party.
„Třeba teď jsme dělali blatník a přední nárazník. Věděl jsem dopředu, jakou má barvu, tak jsem si vyskladnil díly, lakýrník je dopředu nastříkal, řidič toho vozidla přijel a my to vyměnili. Je to otázka dvou hodin.“
Tolik podniků Grand Tour jako Beran neobjel žádný z českých cyklistických profesionálů, ba ani žádný ze startujících cyklistů na této Tour.
„Na Tour jsem patnáctý rok. K tomu mám sedm let na Giru a sedm let na Vueltě,“ vykládá. S italským Girem už sice firma nespolupracuje, ale snadno si spočítáte, že Berana brzy čeká jubilejní Grand Tour.
Radovan Beran, šéf servisního týmu Škoda Auto.
S sebou má jeho parta dva kamiony, v nichž vozí náhradní díly a část vybavení, na to další pak mají crafter.
„Pořád mě to baví, i když ty dny už jsou tady rutina,“ říká.
Ačkoliv jak kdy. Kromě pohotovosti na startu a v karavaně během závodu jim organizátoři vždy zajistí místo na servis v cílovém městě u některé z benzínových stanic.
„Jenže někdy jsou ty benzínky malinké a my se tam nevejdeme s našimi auty a se stanem, takže potom musíme shánět i místa mimo benzinku.“
Největší krize nastala při alpské etapě do La Rosiere, kde museli na jeden den servis odvolat. „Tam nebylo už vůbec žádné místo. Tak jsme jen drželi pohotovost na mobilech, připraveni vyrazit kamkoliv.“
Sestava týmu, do kterého patří i řidiči a překladatel, je léta víceméně stabilní. Parta lidí, kteří vědí, že namísto léta v Česku, případně na dovolené, stráví takřka čtyři týdny na Tour a další čtyři na Vueltě, často na velmi rozpálených parkovištích.
„Celých těch patnáct let se snažím udržet jeden tým,“ říká Beran. „Samozřejmě, že se to občas obmění, ale kdyby se mi vyměnili třeba tři lidi, už je to velký problém. Ti lidé musí být sehraní.“
Francouzi ze společnosti ASO jsou s kontraktem s firmou Škoda spokojeni, také proto trvá už od roku 2004. Beranova parta míní k udržení této spokojenosti přispívat.
„Nasadili jsme na začátku vysokou laťku. Dřív to dělala jiná značka, auta se neopravovala, vždycky spíš přivezli jiná,“ vysvětluje. „My jsme začali ta auta opravovat na místě, v pojízdné dílně, což pro ně byla novinka. A nechceme, aby ta úroveň spadlo dolů.“
Být v servisním týmu pro Tour je i pro jeho lidi otázka určité prestiže.
„Musíte být šikovní a umět si poradit v nečekaných situacích. Nejen že musíte pořádně umět svoji práci, ale musíte se také vyznat v mapách, v závodě.“
Sám není kdovíjakým nadšencem do cyklistických výsledků, na to má ve své skupině jiné. „Vždycky si je pak vyslechnu od ostatních kluků.“
Tour de France 2018Přehled etap |
V seznamu aut, o které se mají starat, je 250 vozů z karavany závodu, počínaje červeným ředitelským superbem Christiana Prudhomma. Ale pomáhají s případnými potížemi i stájím, které si vybraly za týmové vozy škodovky, nebo médiím.
„Takže nakonec je těch aut okolo 300.“
Pracovní doba rozhodně není jen osmihodinová. „Někdy musíme být na stanovišti v cíli už kolem deváté ráno, protože později bychom se tam kvůli dopravním omezením nedostali. A končit sice máme v osm večer, ale když děláme nějaké přední sklo, které začneme o půl sedmé, rozhodně v osm neskončíme.“
Často nezbude čas zajít si na večeři do restaurace, o obědu ani nemluvě.
„Takže s sebou bereme základní věci, abychom si mohli něco uvařit, hrnce, pánvičky, elektrický vařič. Ohříváme si konzervy, guláše, lančmít a tak.“
Největší nával poškozených aut zažili loni o volném dni. „To jsme měli pronajatou lakovnu a stříkalo se šest aut najednou, od sedmi ráno do desíti do večera.“
Totální havárii zatím neřešili. „Ale v minulosti na jedno červené auto někdo na hotelu naházel seshora květináče. Takže tam byl sloupek, střecha poničená, okno, kapota, strašně moc dílů. To jsme dělali opravdu přes noc.“
Mechanici na Tour při výměně předního skla.
Letos byl nejvíce poničený komisařský superb, u nějž dělali kompletní přední nárazník a kapotu. „Někde nedobrzdil,“ pokrčí Beran rameny. Nejhorších následků se obávali při etapě po kostkách. „Čekali jsme náročný den, ale kostky ta auta kupodivu moc neponičily.“
Při vjezdu do Pyrenejí měli na kontě celkem 70 oprav. „Což je v normě. Na konci jich bude v Paříži zase tak 180,“ usoudil Beran.
Že by se v Pyrenejích tolik bouralo?
Ne, to rozhodně ne.
„Jenže na konci Tour, když na heliportu přebíráme auta z karavany zpět, nám najednou naběhne spousta dalších oprav. Až tam zjišťujeme různé deformace na dveřích a blatnících, nebo poškrábaná kola, která se k nám ani nikdo nenamáhal během závodu dovézt.“
Až vše přeberou a uzavřou kolonku s názvem Tour 2018, budou mít doma necelé tři týdny na regeneraci.
Potom už zase vyrazí do Španělska, na Vueltu.
