Zpočátku je v pondělí na Tour de France vše při starém.
Teplota šplhá už před startem 16. etapy nad 30 stupňů.
Policisté střeží autobus týmu Sky.
Objízdná trasa je dlouhá a ucpaná.
Peter Sagan jde opět hned do úniku.
Ale cosi nového je tu také: hradba hor, která se před námi tyčí na východě, za soutokem řek Rhony a Isery. První vrcholky Alp. Tour vjíždí na bojiště, kde se v následujících pěti dnech o osudu tohoto ročníku definitivně rozhodne.
Branou Tour do Alp se stává jako už tolikrát město Gap. Jenže do něj vede cesta hrbolatá, obávaným sjezdem z průsmyku Col de Manse.
Není to nejprudší a asi ani nejnebezpečnější sjezd na Tour.
Ale je to sjezd s příběhem. A proto i jeden z nejslavnějších.
Tady si na Tour 2003 zlomil nohu, loket i zápěstí favorit Beloki, zatímco Armstrong se zachraňoval cyklokrosem po poli. Tady při Tour 2011 bratři Schleckové obvinili Contadora a jeho týmového šéfa Riise, že za deště útokem ve sjezdu z Manse hazardovali se zdravím jezdců. Tady předloni upadl také Contador a málem vzal s sebou rovněž Frooma.
A co přijde letos?
Peter Sagan střihá zatáčky dolů do Gapu jako jezdec Moto GP, v serpentinách je dvakrát vynesen do stran, málem až mezi diváky, přesto nepoleví v úsilí. Přitahuje jej fialovomodrý magnet před ním, vedoucí Rubén Plaza Molina v dresu Lampre. Ten stojí Slovákovi v cestě k vytouženému etapovému prvenství.
„Říkal jsem si: Musím ho zkusit dojet, i kdybych se měl při tom sjezdu zabít.“
Přesto ani veškerá bikerská ekvilibristika, ani odvaha žilinského cyklisty nepřinášejí kýžený efekt. Půl minuty mu na Rubéna Plazu bude scházet.
Před cílem se Slovák udeří do prsou. Napodobuje gesto z filmu Vlk z Wall Street, který nedávno s parťáky sledoval. Chce dát najevo, že je i tak hrdý na sebe a na vše, co při 201 kilometrech v pondělním úniku předvedl.
Jen považte: Už popatnácté v kariéře je na Tour druhý. Pojedenácté z šestnácti etap tohoto ročníku je v Top 10. Potřetí za sebou v úniku dne. Podruhé v řadě s cenou pro bojovníka dne.
Zelené tričko nejlepšího sprintera mu už prakticky říká pane. Dokonce i nejbližší protivník André Greipel kapituluje a pronáší: „Nikdo si ho letos nezaslouží víc než Peter.“
Saganova bilance na Tour je úctyhodná.
Jen kdyby navrch byla ta vyhraná etapa...
Když se jej jeden z reportérů ptá, jak to jeho tělo zvládá šlapat tři dny po sobě v únicích, svým typickým saganovským humorem odpoví: „Mám velké koule.“ A zanechá milého reportéra poněkud šokovaného.
Co má teď na veškeré jeho snažení asi tak říct šéf stáje Oleg Tiňkov?
„Myslím, že jsem víc zklamaný než Peter. On vypadá vlastně docela šťastně. Ale já jsem zklamaný i za něj,“ pronáší ruský magnát. „Peter je totiž nejsilnějším mužem na této Tour. Pro mě je silnější i než Chris Froome. Zaslouží si aspoň jedno vítězství.“
Zamotal jsem se do křoví a drátů
Takřka 20 minut po uprchlících, kteří tentokrát dostali od pelotonu volnou ruku, si to v závěru etapy do Gapu rozdávají favorité celkového pořadí.
Nairo Quintana a Chris Froome
Při stoupání do průsmyku Manse rozjíždí Roman Kreuziger tempo Albertu Contadorovi. El Pistolero rozkmitá nohy a útočí. „Zdálo se nám, že van Garderen nejede úplně ideálně, tak jsme chtěli využít situace a zkusit to,“ vysvětlí později český cyklista strategické záměry.
Ale van Garderen, Froome, Quintana a spol. jsou ve střehu. Z útoku nebude nic. Contador je přitažen zpět. Kreuziger už má své pomocnické práce splněny, nechá skupinu před sebou, v klidu se občerství a libuje si, že tentokrát se mu už jelo lépe než v předchozích dnech.
Atakuje Valverde, potom poodskočí Nibali.
A jsou na vrcholu průsmyku. Slavný sjezd čeká.
Široká silnice z Col de Manse se i pod jejich koly rychle mění na úzkou silničku plnou zatáček, se sklonem 11 procent. Její asfalt se jen zdánlivě zdá být hladkým a rovným. Naopak, je plný vyboulenin, děr i záplat. V osadě La Rochette trčí roh domu do silnice jako ostrý útes a pro jistotu je obalen balíkem slámy.
Zatímco jinde diváci většinou podél sjezdů u trati nepostávají, tady jich je více než dost. Jakoby tušili: Opět se tu může něco stát.
A pak se i stane.
Waren Barguil z Giantu v pravotočivé serpentině po kontaktu s Tejayem van Garderenem z BMC pochopí, že už nedobrzdí, vycvakne si pravou nohu z pedálu, snaží se s ní balancovat. Přesto tělem bodyčekuje Gerainta Thomase v dresu Sky. Velšan letí skulinou mezi diváky mimo silnici a pak dolů ze strže!
„Těsně před zatáčkou se mě van Garderen dotkl ramenem, můj prst se smeknul z brzdy. Nemohl jsem vůbec brzdit a bál se, že projedu zatáčkou rovně,“ bude později vykládat Barguil.
Američan z BMC takovou verzi odmítne: „Byl to boj o pozice. Barguil se mě snažil předjet a s brzděním příliš riskoval.“
Realita je snad kdesi mezi jejich výpověďmi.
Vzápětí po incidentu se v prostoru cíle ozývá zvuk houkačky. Naštěstí tato sanitka není určena Thomasovi.
„Praštil jsem se při svém letu ze silnice o dřevěný sloup,“ sdělí po etapě. „Naštěstí tam ale byla bariéra, která můj pád dolů zastavila. Jen jsem se zamotal do křoví a drátů.“
V roce 2013 dokončil Tour dokonce i se zlomeným žebrem. „Je to Velšan. A Velšani jsou tvrďáci,“ říká o něm manažer Dave Brailsford.
Ochotný francouzský fanoušek pomůže Thomasovi vydrápat se zpět na silnici. Ne, všichni Francouzi rozhodně nejsou na tým Sky zlí, napadne ho. Znovu nasedá na kolo.
To vše ale jezdci, šlapající v čelní skupině favoritů, v tu chvíli nevědí. Wout Poels ze Sky líčí Chrisi Froomovi, co se Thomasovi stalo. Lídr Tour zakroutí hlavou a snaží se zpomalit tempo skupiny. Barguil se s černým svědomím radši drží na jejím konci. Poels si vystupuje a čeká na Thomase.
Ahoj Froomie, jsi naživu?
Froome projede v Gapu cílem, nedlouho za Vincenzem Nibalim, a po boku všech dalších největších soupeřů. Otočí se a čeká. Po 40 vteřinách konečně uvidí přijíždějícího Thomase.
„Jsi O. K.?“ zavolá na něj muž ve žlutém.
Thomas, šestý cyklista pořadí Tour, ukáže vztyčený palec. Jeho helma jeví následky pádu, ale o chvíli později Velšan už vtipkuje: „Mám z toho pádu jen trochu protřepané kosti. Můj doktor se mě nejspíš teď zeptá, jestli si pamatuju, jak se jmenuju. Odpovím mu: Jasně, jmenuju se Chris Froome.“
Lídr závodu si oddechne i za Thomase a jde na pódium pro žlutý dres.
Peter Sagan přebere ten zelený, potká Frooma a osloví ho: „Ahoj Froomie, jsi naživu?“
Brit přikývne.
„Fajn, já jsem taky přežil,“ hlásí.
Pravda, současně Sagan přiznává: „Pořádně jsem tam riskoval. Bylo to o chlup, že jsem nešel k zemi.“
Thomas, který pro změnu k zemi šel, mezitím zjišťuje, že jisté škody ve strži přece jen utržil: „Přišel jsem tam o své bílé brýle. A tenhle typ se už nevyrábí!“
Každopádně v jednom se všichni shodují. Úterní volný den v Gapu bude pro peloton požehnáním.
„V Alpách nás pak čekají čtyři tvrdé dny,“ připomíná Sagan. „Myslím, že v nich dostanu fakturu za ty poslední tři dny v únicích.“