A také do míst, která se do historie legendárního závodu zapsala fantastickými úniky či smutnými konci kariéry závodníků.
V nadmořské výšce, kde lidský organismus už pociťuje důsledky řídnutí kyslíku, může počasí i v červenci cyklisty pěkně pozlobit.
V roce 1996 v této oblasti francouzských Alp nečekaně napadl sníh, k čemuž se ještě přidal silný chladný nárazový vítr. Alpská etapa z Val dúIsére do Sestrieres musela být poprvé v historii zkrácena na 46 kilometrů dlouhou "projížďku údolím", připomíná agentura AFP.
Před více než půlstoletím se ale Tour jela podle stanoveného itineráře za každého počasí. Například v roce 1946 překvapila cyklisty sněhová bouře v serpentinách průsmyku Galibier. Dva tehdejší velcí rivalové Gino Bartali a Louison Bobet zdolávali stoupání společně, Ital Bartali se několikrát pokoušel uniknout, ale nakonec dosáhli vrcholku bok po boku.
Sjezd z průsmyku Galibier byl ale podle historických zápisů šílený. Na kost promrzlý Francouz Lazarides si z brady odstraňoval rampouchy. "Cyklisté pluli potoky bahna, spousta z nich píchla duši," píše se v dobovém tisku.
O čtyři roky později - v roce 1952 - další tehdejší legendární Ital "campionissimo" Fausto Coppi napsal novou kapitolu v historii průsmyku Galibier. Obávaná etapa vedla z Bourg-d'Oisans do Sestrieres; na trati museli překonat průsmyky Croix-de-Fer, Galibier a Montgenevre. Coppi, který musel odrážet útoky francouzských rivalů, si vybral k úniku právě Galibier.
Podařilo se mu vytvořit ohromný náskok a etapu vyhrál se sedmiminutovým předstihem. Jeho celkové vítězství bylo po této etapě natolik jisté, že se organizátoři rozhodli zdvojnásobit prémii pro celkově druhého v pořadí, aby udrželi zájem o závod. Coppi nakonec vyhrál Tour de France s náskokem 28:17 před Belgičanem Stanem Ockersem.
Průsmyk Iseran, který budou hned na úvod zdolávat cyklisté při úterní etapě, se zapsal do historie i smutným koncem kariéry jedné z velkých postav tohoto závodu. Trojnásobný vítěz Tour Louison Bobet v roce 1959 zůstal v kritickém stoupání 18. etapy zcela sám, všichni mu ujeli.
Stárnoucí francouzský šampion se zbytky sil zdolal poslední serpentiny, na vrcholku ale slezl z kola a předal jej svému mechanikovi. S Tour se navždy rozloučil v nejvyšším bodě tehdejšího ročníku.
Od té doby zavedla cyklisty Tour do průsmyku Iseran pouze dvakrát, průsmyk Galibier bývá ale na programu častěji. Například Raymond Poulidor právě v těchto místech přišel v roce 1974 o celkové vítězství. V serpentinách mu ujel legendární Belgičan Eddy Merckx.
"Viděl jsem jej ujíždět a nemohl jsem ho dohnat. Ten den jsem nabral ztrátu sedmi minut a Tour jsem nakonec dokončil jako druhý za Merckxem," vzpomíná.
Úterní etapa odstartuje ve Val dúIsére ve výšce 1885 metrů nad mořem a hned na úvod čeká cyklisty stoupání s převýšením 900 metrů zakončené vrchařskou prémií v nejvýše položeném silničním horském průsmyku v Evropě, který letos slaví 70. výročí otevření.
Poté se mohou těšit na sedmdesátikilometrový sjezd do Saint-Michel-de-Maurienne, kde z výšky 740 metrů nad mořem začnou opět stoupat na alpské vrcholky. Po 35 kilometrech dosáhnou průsmyku Galibier a poté bude peloton 27 kilometrů sjíždět do Brianconu.
Podle předpovědi meteorologů čeká jezdce na zrádné etapě relativně příznivé počasí. Mělo by být pod mrakem, mohla by se sice objevit nějaká přeháňka, riziko bouřek je prý ale velmi nízké. Má vát slabý vítr a teploty by měly v údolích dosahovat 24 stupňů a v nejvýše položených průsmycích okolo 12 stupňů Celsia.
|
Vinokurov Tour nevzdává, pro jiné už skončila Cyklisté na Tour de France využívají první volný den k léčení šrámů a nabírání sil před úterní poslední alpskou etapou. Jeden z favoritů Kazach Alexander Vinokurov věří, že pro něj odpočinek přišel včas a že má i s patnácti stehy na bolestivě zraněných kolenou stále ještě šanci. Pro osmnáct jezdců však už letošní Tour skončila. Po nedělních pádech se k nim připojili Němec Patrick Sinkewitz, jeho australský kolega ze stáje T-Mobile Michael Rogers i další Australan Stuart O'Grady. Sinkewitz se už po etapě cestou do hotelu srazil s jedním z diváků a zlomil si několik kostí v obličeji. Lucemburský důchodce, který mu zkřížil dráhu, má podle představitelů nemocnice v Grenoblu těžké poranění hlavy, ale je mimo ohrožení života. Vinokurov nedělní etapu do Tignes doslova protrpěl v bolestech a kdyby mu v závěru nepomohl Andreas Klöden, sám také hodně potlučený, tak by Kazach už zřejmě ve výsledkové listině nefiguroval. Takhle je stále ve hře a ztrátu pěti a půl minuty nepovažuje za nepřekonatelnou. "Byl to hrozný den. Ale Tour pro mě ještě neskončila. Kdybych dnes ztratil pět minut, bylo by hotovo. Ale Andreas odvedl skvělou práci," pochválil kolegu ze stáje Astana, který ho doslova dotáhl do cíle. Jeden z jeho konkurentů Francouz Christophe Moreau se v cíli zlobil, že peloton byl pasivní a nedokázal využít trápení jezdců Astany k získání většího náskoku. On sám se o to pokoušel, ale zůstával sám. "Nechápu, proč se až na Valverdeho nikdo nepřidal. Když Vinokurov a Klöden zůstali vzadu, bylo ve všeobecném zájmu jet co nejrychleji," řekl francouzský šampion. Ani experti se v prvním volném dnu neodváží tipovat, jak letošní Tour dopadne. V čele je zatím Dán Rasmussen, ale sám říká, že je především vrchařem. "Kdybych měl dovést žlutý trikot až do Paříže, musel bych jezdit v kopcích tak rychle jako ještě nikdy," řekl Rasmussen. V úvodní časovce v Londýně byl až na 166. místě a na cestě do cíle čekají ještě dvě etapy proti chronometru o celkové délce 110 kilometrů. |
