Za deset let, co na Tour jezdím, jsem tu už zažil všelicos. I Chrise Frooma běžícího bez kola na Mont Ventoux. Nebo Adama Hansena, jak při stoupání na Alpe d’Huez zastaví u nizozemských fanoušků a dá si s nimi pivo. Či apokalyptickou průtrž mračen při horském dojezdu na Station des Rousses, kde se tiskové středisko změnilo v roce 2010 v „uprchlický tábor“ pro na kost promočené diváky, kteří na vrcholu kvůli velké vodě uvízli.
Přesto mi ta letošní Tour připadala nejbláznivější.
Taky nejdramatičtější.
A naprosto nevyzpytatelná.
„Nech nás snít,“ prosili Francouzi na transparentech u trati svůj idol Juliana Alaphilippa. A i když potom jejich žlutý sen skončil, přišli další den v desetitisícových zástupech znovu, aby mu poděkovali, že šlo o sen velmi dlouhý a vzrušující.
Byla to Tour z extrémů do extrémů. Od příboje francouzské euforie k závoji francouzského smutku. Od cyklokrosařů, vítězících ve spurtech, ke konečnému triumfu bývalého bikera, který původně ani neměl startovat. Od likvidačních veder ke kroupám o velikosti pingpongového míčku.
„STADION“ TOUR. Přírodní amfiteátr nad cílem na Tourmaletu.
Na startu etapy u Pont du Gard rtuť teploměru šplhá ke 40 stupňům, jezdci Jumba i jiných stájí mají do poslední chvíle na sobě chladicí vesty a každý hledá jakýkoliv kousek stínu. „Neřekli nám, že pojedeme v troubě,“ lamentuje Peter Sagan.
Díky, Juliane. Alaphilippe je symbolem této Tour. Hrál všechno, nebo nic |
Koho by tehdy napadlo, co se bude dít za pouhé tři dny.
Co to je? Sníh na sjezdu z Iseranu? A kdy tam, proboha, napadl? Naprosto zmatení na sebe s kolegy v tiskovém středisku hledíme, když se objeví první záběry.
Ne, kroupy to jsou. Řeka ledových krup. A tady hliněná lavina, která zasypala silnici. Taková trať by se snad líbila Zdeňku Štybarovi, jenže ten tu není.
Toho dne týmy nějaký čas tweetují „víme, že nic nevíme“, Egan Bernal odmítá na pokyn komisaře zastavit a The New York Times píší o Tour ve znamení chaosu. Než se vše vysvětlí, spočítá a sepíše, hodiny ukazují půl jedenácté večer a serpentiny z cíle v Tignes sjíždíme za nekonečnou kolonou trucků stěhujících zázemí závodu.
Celkem 120 trucků denně parkovalo v technické zóně.
Třicet kilometrů se za nimi šineme takřka krokem. Do hotelu, který jsme měli po této etapě zarezervovaný, dorazíme o půl jedné v noci. Paní recepční nám dávno předtím do telefonu sdělila: „Jdu spát, klíče vám nechám ve dveřích od pokoje.“
Na rozdíl od ní je Tour podnikem, který nikdy nespí. Vlastně je mi hej, když ve dvě v noci dopíšu poslední článek a zavřu počítač. Stačí, abych vzpomněl na partu techniků noc co noc montujících sponzorskou vesničku. Jejich šichta ještě dávno nekončí, protože ráno u startu další etapy musí být vesnička opět připravená na nával hostů.
A až se rozední, tak tady odstartuje 17. etapa Tour. Nasvícený Pont du Gard o půlnoci. Technici tu právě budují zázemí pro start, které se na Tour převáží od etapy k etapě, a "sestavuje" vždy přes noc. https://t.co/DAR9qfceZ0
Sem tam chybka? Nerozčilujte se
Je nemožné vylíčit na papír celý ten neskutečný kolos, valící se s cyklisty Francií. Ani čísla jej nepostihnou, byť jsou impozantní:
450 členů realizačních týmů,
100 organizátorů ze společnosti ASO,
400 jejich pomocníků,
29 tisíc příslušníků bezpečnostních složek,
554 různých médií,
94 televizních společností,
12 milionů diváků u trati (2,5 milionu ze zahraničí, včetně spousty Čechů).
KOMENTÁŘ: Nezapomínejme na vše, co Kreuziger v kariéře dokázal |
Je zde i 160 alegorických vozů reklamní karavany, které denně vytvoří 11kilometrové procesí a z nichž je mezi diváky vyhozeno 15 milionů reklamních předmětů.
Každý den je jen v okolí cíle rozmístěno 450 naváděcích tabulí a v technické zóně 21 kilometrů optických kabelů. Ale také je pro potřeby návštěvníků závodu vytištěno dokonce i 5 000 programů s itinerářem v Braillově písmě.
Le Super Combatif A la veille de l'ultime étape, il est l'heure d'élire le Super Combatif de ce @LeTour 2019. La voix du public comptera à part égale avec celles des 5 membres du jury pour élire le Super Combatif 2019 ! Fin des votes par RT demain 12h. #PrixAntargaz https://t.co/7kyPuR8KdO
Při natolik monstrózní akci se sem tam chybka v logistice zákonitě vloudí. Když autobus stáje Dimension Data přijíždí na jediné možné parkoviště týmů u Champs-Elysées, striktní policista tvrdí: „Jeďte pryč, už se nevejdete, je plno.“
Pryč? Ale kam? Tady je budou hledat po etapě jezdci.
Michaela Kreuzigerová, v tu chvíli sedící uvnitř autobusu, radí řidiči: „Řekni jim, že se ti rozbil motor a nemůžeš dál.“
Následuje dvacetiminutové dohadovaní s policisty, než je přivolaný organizátor nakonec umravní. Místo se samozřejmě najde.
Jindy nás nachytá naše vlastní navigace v autě. Během volného dne cestujeme 40 kilometrů z Nimes na hotel, kde tráví volný den Roman Kreuziger, a navigace nás místo odbočky k hotelu pošle na nově vybudovanou pasáž „rychlodálnice“ do Barcelony, odkud se 33 dalších kilometrů nedá odbočit. Ale co je 66kilometrová zajížďka v sumáři všech těch kilometrů za volantem, že?
Tak je v rámci zachování zdravého rozumu nejlepší k Tour přistupovat: Nerozčilovat se, když se něco pokazí.
Něco se vždycky pokazí.
SLUNEČNICE. Pro někoho kýč na fotkách Tour, pro jiné nedílná součást závodu. Prostě k červenci, létu, Francii a Tour patří.
Na každé takové Tour se vám zároveň neodstranitelně usadí v mysli i zdánlivě nevýznamné banality, chutě, vjemy, tóny. Letos třeba mobil kolegy z Gazzetty dello Sport. Jako vyzváněcí melodii si nastavil ruskou hymnu. A volají mu každý den velmi často...
Tour de France 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, komentáře, startovka, přehled etap, historie závodu, ... |
Chutí tohoto ročníku jsou pro změnu banány. Sponzorem Tour se nově stala i firma distribuující je z ostrovů Martinique a Guadeloupe a zaplavila jimi divácké prostory, reklamní karavanu i tisková střediska. Dodala jich tolik, až ve mně neodbytně narůstala myšlenka, že v obou karibských ministátech nemohl zůstat na stromech už ani jeden.
Každopádně občas se hodily, protože Tour v novinářském autě je neustálým putováním po ose hotel – start – cíl – tiskové středisko - jiný hotel, občas s obědem „take away“ v autě a bez večeře, jelikož po 22. hodině vám ji ve Francii v restauracích prostě neuvaří.
OVCE A TOUR. Tyhle jsou prominentní, tourmaletské. Aneb 300 metrů od cíle 14. etapy..
Štěstí, které pomůže Kolumbii
Přesto jakékoliv dočasné nepohodlí zas a znovu přebíjejí hluboké lidské příběhy závodem psané. Letos jich bylo snad ještě více než jindy.
Třeba ten o Darylu Impeym z týmu Mitchelton-Scott, jenž po většinu kariéry tvrdě dře na jiné, pak dostane v jedné etapě na Tour šanci jet na sebe a vyhraje ji. Načež se šéfem týmu Mattem Whitem při pohledu na něj cloumá dojetí ještě silněji než po celkovém triumfu Simona Yatese na Vueltě.
Pozoruhodná cesta Egana Bernala na trůn. Měl vyhrát Giro, ale vyhrál Tour |
„Dnes jsem nejšťastnějším klukem na světě,“ říká pro změnu Egan Bernal, když v posledních horách závodu uhájí žlutý dres, jehož význam přesahuje hranice sportu, speciálně v Bernalově zemi, v minulosti těžce zkoušené. Jak vzápětí napíše kolega z listu El Pais: „Kolumbie potřebuje mnoho pokojných triumfů, jako je tento, aby se konečně dokázala sjednotit a přežít.“
Příběhy vítězné se na Tour ovšem mísí i se sportovními tragédiemi. Nezapomenete, jak Wout van Aert zoufale křičí, když v časovce v Pau zavadí o zábradlí, padne a uvidí obří trhlinu na své noze.
A pociťujete nekonečnou lítost při pohledu na bojovníka Thibauta Pinota, když v 19. etapě musí se slzami v očích vzdát a slézt z kola.
Hrdinové slavní i bezejmenní
Na Champs-Elysées vše končí. Roman Kreuziger na Instagram k fotografii pelotonu u Vítězného oblouku ozářeného zapadajícím sluncem připíše: „Díky, že máme tenhle pohled zdarma.“
Laura Meseguerová, reportérka Eurosportu, loni kvůli těhotenství absentující, po třech týdnech práce vykládá: „Teprve když jednou vynecháte, tak pochopíte, jak moc Tour milujete.“
155 ze 176 cyklistů, kteří odstartovali z Bruselu, dosáhne pařížského cíle. Každý, kdo těch 3 365 kilometrů na kole objel, je zde za hrdinu a právem. Ale nejen oni. Jak připomíná Daryl Impey: „Opravdovými hrdiny, kteří za námi den co den stojí, jsou lidé z realizačních týmů, pro mnohé bezejmenní. Odpočívají tu ještě méně než my, a přesto nás každý den motivují svými úsměvy.“
Only 334 days to go before the 2020 Grand Départ in @CyclingNice Plus que 334 jours avant le Grand Départ 2020 à Nice ! #TDF2020 https://t.co/NWKSuOlzZE
V neděli před půlnocí organizátoři vyvěsí na Twitter připomínku: „334 dnů do startu další Tour.“
Chris Froome, zotavující se doma z vážného červnového zranění, na ni reaguje: „Už ty dny odpočítávám. Jen musím překonat malou překážku: abych byl se svojí pravou nohou zase schopný šlapat.“
