Ta etapa má až mýtický nádech.
Tím, kde startuje.
Přes jaké kopce vede.
I místem, v němž končí.
Lurdy, místo zázraků, kde v roce 1948 Gino Bartali prosil o přízeň Pannu Marii a byl odměněn titulem ze zdánlivě ztracené Tour, nabízí v pátečním dopoledni scény, které může zinscenovat jedině Tour.
Oficiální kouzelník závodu předvádí místnímu knězi a jeptišce ve VIP vesničce karetní kouzla, zatímco o kus dál si italští jezdci týmu Emirates nechávají od jiného kněze požehnat u jeskyně, kde měla roku 1858 zjevení Panny Marie čtrnáctiletá dívka Bernadette.
Každý start je jiný, ale tenhle obzvlášť. Paddock Tour de France přímo u jednoho z nejposvátnějších míst křesťanů. Lurdy, start 19. etapy. https://t.co/ML7c4fX3Lj
Pacienty zdejších hospiců přivážejí řádové sestry na kolečkových křeslech do paddocku závodu, který je zřízen před bazilikou Notre-Dame, a zastaví s nimi pod pódiem, kde kolem nich defilují Thomas, Dumoulin, Froome, všech 146 zbylých aktérů pouti na kolech kolem Francie.
Útok. Dumoulin plní slib
Tour de France 2018Přehled etap |
Pak odstartují, vstříc třem ze čtyř vrcholů z pověstného Okruhu smrti, jenž se zrodil v hlavách tvůrců Tour roku 1910 a na němž se roku 1926 uskutečnila i apokalyptická etapa, označovaná za nejtěžší v dějinách, nekonečných 326 kilometrů dlouhá. O půlnoci na ni tehdy cyklisté vyráželi v pláštěnkách, vybaveni koňakem i punčocháči, po celý den je zkrápěl prudký déšť, potom přišly i bouře, sníh, mlha.
Na konci dne 22 jezdců zůstalo nezvěstných a organizátoři je při záchranné akci nalézali promrzlé v domech u silnice, některé dokonce v příkopech.
Peter Sagan si dost možná nyní připadá podobně jako oni, zafačovaný, bolavý, odpadlý na konci pole, svádějící boj s vlastním pomláceným tělem.
„Tohle je nejtěžší den v Peterově životě na kole. Strašně moc trpí, 48 hodin po jeho pádu se všechna zranění ještě více probrala,“ říká pro televizní společnost ITV jeho kouč Patxi Villa.
Sagan, vždy tak silný, najednou jako by nechápal, co se to s ním děje.
„Už na prvním lehkém krátkém stoupání jsem odpadal a přemýšlel: Do háje, co s tím dneska udělám?“ řekne po etapě.
V grupettu šlape se čtvrtečním vítězem Arnaudem Démarem a jeho pomocníky z týmu FdJ, on sám doprovázen Danielem Ossem a Maciejem Bodnarem a později také Lukasem Pöstelbergerem, kterého k nim Bora stáhla až z úniku.
Takřka nemluví, jen Sagan občas hlesne: „Pomaleji... rychleji... vodu.“
UTRPENÍ. Peter Sagan bojující o přežití v závodě.
Po překonání Aspinu na Tourmaletu ztrácejí už půl hodiny, přitom sportovní ředitelé Bory mají původně časový limit spočítán na 40 minut. To nemůžeme dát, pomyslí si. Teprve když je limit později navýšen na 46 minut, částečně je to uklidní. Grupetto se postupně rozrůstá, jeho síla narůstá.
Svůj souboj s časem Sagan posléze vyhraje, dorazí do cíle s mankem 38 minut.
Daleko před nimi zatím mají favorité v nohách Tourmalet, s 2115 metry druhý nejvyšší vrchol letošní Tour, zatímco Lance Armstrong ve svém podcastu hlásá: „Můj šestý smysl mi napovídá, že závod ještě neskončil. Někdo bude mít dnes zlý den. A když ten někdo bude Thomas, může se Froome vydat do útoku, kterým zcela změní pořadí závodu.“
Šeredně se plete.
Fanoušci. Norští Vikingové i velšští fanoušci Thomase na trati 19. etapy.
Když už od Tourmaletu ujíždějí vepředu i Romain Bardet a Mikel Landa ve spolupráci s Rafalem Majkou, a ve skupině největších favoritů zůstává tým Sky „jen“ ve čtyřech, je také Chris Froome povolán na pomoc Geraintu Thomasovi, stává se alespoň dočasně jeho štítem.
„Mít na své straně i Chrise, je něco fenomenálního,“ stále jako by muž ve žlutém trikotu nechápal, jak se zákonitosti jeho cyklistického života během tří týdnů obrátily naruby.
Už se bok po boku drápou na kombinaci dvou průsmyků Soulor a Aubisque, poslední stoupání dne, a počítají s tím, co přijde. „Tady se o něco pokusím,“ naznačoval před etapou na startu Tom Dumoulin.
Právě zde zaútočil před 92 lety Belgičan Lucien Buysse, jemuž o týden dříve zemřela dcera, a po sedmnácti hodinách v sedle vyhrál onu apokalyptickou etapu Tour o celých 25 minut.
Dávno sice nejsou zdejší silnice prašnými cestami plnými kamení, na nichž se jezdci obávali banditů a medvědů, přesto je Aubisque nadále velikánem, úchvatnou cestou k mrakům a zeleným vrcholkům kopců, kde se pasou koně.
„L’attaque du Tom Dumoulin,“ vykřikne reportér francouzské televize, když se 34 kilometrů před cílem a 14 kilometrů pod vrcholem Aubisque očekávané stává skutkem.
Dvakrát Nizozemec zaútočí, leč Thomas zůstává k němu přisátý. Vzápětí dvakrát atakuje Primož Roglič, odpářou Frooma, už zase vyplazujícího do kamery jazyk a využívající pomoci Egana Bernala, ujedou i dalším vrchařům a sjedou se pohromadě tři, Roglič, Dumoulin - a Thomas.
K nim brzy přibude ještě Steven Kruijswijk, šlapající předtím v úniku.
A je to tady. Poprvé na letošní Tour hraje Thomas v oslabení, 11 kilometrů pod vrcholem Aubisque se ocitá v nizozemském obležení, šlape s nizozemským lídrem Sunwebu a se dvěma jezdci nizozemské stáje Lotto NL Jumbo.
Opět si však zachová chladnou hlavu. Thomasovo tělo i mysl zůstávají pevné jako skála. Ne, tohle už není muž, který se ve třetích týdnech Grand Tour dokázal zlomit.
„Nasadil jsem pokerovou tvář a šlapal dál,“ řekne.
Froome za nimi zaostává až o 30 sekund, sčítají se následky jeho 82 dnů na sérii čtyř Grand Tour v řadě, kterou absolvoval, je tak vděčný, že ho Bernal táhne za sebou.
Massive thank you to @eganbernal today, he’s got an amazing future ahead of him #TDF2018 @therussellellis https://t.co/XQvzSRcBMQ
Mlha houstne, velšští fanoušci poskakují u cesty a ukazují na Thomasovu podporu velká písmena G, Froome se na krátké klesající pasáži dotáhne zpět, Roglič zase útočí, Froome zase chvíli ztrácí.
„Byl jsem jako jo-jo, když jsem se snažil držet té skupiny,“ přizná Brit.
Na vrcholu Aubisque jsou zase pohromadě, nejen oni, ale i další favorité, už také Majka, Bardet a Landa se shluknou do nabobtnávající skupiny mocných vrchařů, jen s výjimkou Naira Quintany, osamoceně trpícího se ztrátou více než pět minut.
Thomas: A teď dokončit práci
Dvacet kilometrů drsného sjezdu do cíle v Larunsu zbývá. Noří se do mlhy, níž a níž, napadáni větrem, na úzké klikaté silnici bez svodidel, jejíž krajnice plynule přechází v zelené, místy až hrozivé srázy.
PIC OF THE DAY Powered by @century21fr #TDF2018 - © A.S.O / GRUBER https://t.co/m0eLnjO6iQ
Thomas se řítil dolů osmdesátkou a ví, že teď je jeho soupeřem i ta silnice. Vzpomínky na loňský devastující pád v pohoří Jura, v devátém dějství minulé Tour, v jeho mysli zákonitě ožívají.
Roglič napálí tempo, jako by měl místo kola lyže a chtěl se na nich odrazit a letět až do údolí, marně jej Dumoulin stíhá. Sportovní ředitel Sky Nicolas Portal do vysílačky uklidňuje Thomase: „Nejezdi za Rogličem, hleď si jen Dumoulina a bude to dobré.“
Slovinec, jenž původně ani neměl být lídrem Lotta NL Jumbo na letošní Tour, dře až do poledního decimetru, protože tady nejde jen o etapu, ale též o stupně vítězů v Paříži.
Prožene se kolem kovových soch ovcí, oblečených do výsostných trikotů Tour, už vidí před sebou cíl.
Ještě poslední záběr do pedálů... a až za čárou si dovolí oslavně zvednout ruce nad hlavu. Vítězí o 19 sekund, posouvá se před Frooma na třetí místo celkově.
Za ním Thomas spurtuje pro šest bonifikačních sekund za druhé místo a Dumoulin protne cíl až šestý.
Roglič si vodou z bidonu polije celou hlavu i ruce, pak se napije.
Thomas si ve stanu za cílem hned sedne na trenažér a vyjíždí se z 200 tuhých pyrenejských kilometrů, protože ani teď nemíní cokoliv podcenit. Přesto, když si tu tak šlape a klábosí přitom s Rogličem, tvář se mu rozjasňuje. Dochází mu to: Já snad tuhle Tour opravdu vyhraju!
„Dumoulin i Roglič byli dnes tak silní,“ rozhovoří se. „Čekali jsme tvrdý den a - uf, povím vám, byl strašně tvrdý, plný stresu a na konci ještě s tím nebezpečným sjezdem. Že jsem tím vším prošel a jsem pořád v jednom kuse a pořád ve žluté, to je obrovská úleva.“
He’s climbed every mountain of #TDF2018. Now just one stage stands between @GeraintThomas86 and Paris! https://t.co/w1do7SXY3K
Ustál všechny útoky v královské etapě, soupeřů i krajiny.
„Plán byl prostý: celou dobu se soustředit na Dumoulinovo zadní kolo. Tak jsem to dělal,“ vypráví.
Díky bonusu navýšil náskok na Nizozemce na 2:05 minuty. Což je velmi uklidňující pilulka před sobotními 31 časovkářskými kilometry.
„Mohlo by mi to stačit,“ říká na tiskové konferenci. „Je to lepší než dvě minuty ztrácet. Ale pořád musím sledovat míč. Zápas stále nekončí.“
Sesazený obhájce titulu Froome jede sám k týmovému autobusu Sky, zaparkovanému dál v údolí, sám se svými myšlenkami. Těší se domů.
„Čekáme v nejbližších dnech malou holčičku. Snad budu doma včas. Potřebuji si už odpočinout,“ povídá.
Ze šesti Tour, které dokončil, dojel mimo stupně vítězů pouze v roce 2008. Teď je čtvrtý. „Ale ty stupně v Paříži jsou pro mě jen druhotná myšlenka,“ tvrdí. „Budu o ně v časovce bojovat, samozřejmě. Ovšem žlutý dres ve vlastnictví našeho týmu je tou hlavní věcí. Úkol jsme splnili.“
Z Dumoulina, jehož žlutý sen se pro změnu rozplývá, naopak prvně na Tour vytryskne frustrace. Najednou si uvědomuje, jak se mu Roglič v celkovém pořadí přiblížil, chápe, že o druhé místo ještě svedou bitvu.
„Televizní motorka, za kterou Roglič jel, mu pomohla získat ve sjezdu rozhodující náskok. To mě šíleně vytáčí,“ prohlásí.
„Ano, Roglič byl dnes nejsilnější a já mám pro něj spoustu respektu, ale odjel mi na přímých pasáží, když využil vzduchového pytle za motorkou,“ rozčiluje se. „Sprintoval jsem za ním jak blázen, přesto jsem se nemohl dostat blíž.“
6th for @tom_dumoulin #TDF2018 stage 19! #KeepChallenging https://t.co/MA0n6jSofp
Když jeho slova Rogličovi na tiskové konferenci přerecitují, nenechá se jimi vyvést z rovnováhy. „Nemyslím si, že mi motorka pomohla,“ reaguje Slovinec. „Je to těžké komentovat. Všichni jsme měli stejnou příležitost jet sjezd z první pozice. Neudělal jsem nic nenormálního. Bušil jsem do toho tvrdě, když jsem viděl, že se za mnou udělala díra. A já vyhrál! Páni, to je bláznivé.“
Daniel Martin do jejich debaty dodá vlastní názor: „Rogličovi rozhodně pomohla motorka. Ale není to jeho chyba, prostě to tak bylo.“
Thomas je nechá, ať si to vyřeší mezi sebou, soustředí se jen na sebe. Jsme ve vesnici Laruns, kde dle legendy zemřel Aramis, Dumasův mušketýr a později velmistr jezuitského řádu.
Thomas, velmistr této Tour, u Aramisova zámku nasedá do autobusu a vyhlašuje: „Teď musím co nejlíp zregenerovat a co nejvíc se vyspat. A pak zítra jít a dokončit práci.“
