V pozvánce na světový šampionát mu web Mezinárodní cyklistické unie UCI věnuje speciální článek, kde ho tituluje jménem Pan Fourcross. Dvaatřicetiletý brněnský rodák, který se usídlil na severu Čech, je v téhle disciplíně legendou.
První titul světového šampiona získal Tomáš Slavík před devíti lety, kdy jezdil fourcross teprve druhou sezonu. Další přidal v roce 2014. Zlatý hattrick mu však zatím uniká, i když po něm velice touží. „Vyhrát potřetí se mi pořád nedaří. Buď skončím těsně druhý, nebo mi vybuchne přední kolo, případně mám technickou závodu či mě postihne diskvalifikace. Snad to letos konečně dám,“ doufá Slavík.
Jakou máte formu?
Myslím, že dobrou. Letos mám znovu šanci vyhrát celou světovou sérii, na čele mám po dvou vyhraných závodech docela náskok. V minulosti jsem ji vyhrál už šestkrát, takže to pro mě není žádná novinka, ale každý rok je to těžší a těžší a byl bych rád, kdyby se mi to podařilo. Ale největší letošní vrchol je pro mě určitě mistrovství světa.
Sezonu máte rozjetou dobře, i když jste při slavném městském sjezdu v chilském Valparaisu měl v únoru šílený pád. Nebál jste se v tu chvíli, že je s letošním závoděním konec?
Já jsem si vážnost situace vůbec neuvědomoval. Pád si nepamatuju, pět minut mám úplně vymazáno, takže z té chvíle nemám žádný špatný zážitek. Když jsem se probral, mojí jedinou starostí byl zraněný kotník a zlomená žebra, ale to jsou věci, o kterých vím, že se z nich dokážu během několika týdnů vylízat. Když jsem se pak na ten pád podíval ze záznamu, říkal jsem si, že jsem těsně unikl opravdu velkému průšvihu...
Díval jsem se na internetový přenos onoho závodu a neušlo mi, že jezdec, kterému po vašem pádu spadlo vítězství do klína, bouřlivě slavil výhru, i když se ještě nevědělo, jestli se vám nestalo něco fatálního. Vyříkali jste si to už spolu?
Já jsem s tím v pohodě, protože Pedra Ferreiru, který vyhrál, znám, je to můj dobrý kamarád a vím, že není zlý člověk. Ten závod je pro celou Chile obrovskou událostí, už dlouho ho žádný místní jezdec nevyhrál, a tak se nechal strhnout. Musím říct, že svoji cenu si za to už zaplatil. Sponzoři mu chtěli odříct spolupráci a u některých lidí si uzavřel dveře. Půl hodiny po závodu mi psal esemesku, že se mi strašně omlouvá, že se nechal unést, a já v té chvíli ještě nevěděl, o co jde. Na internetu to pak za své chování schytal nejen od mých fanoušků, ale i od samotných Chilanů, kteří mu psali, že jim udělal ostudu. Nechtěl bych být v jeho kůži. Sám tu věc považuju za vyřešenou.
Slavík vyhrál závod Světové série fourcrossu v Jablonci i posedmé |
Už sedm let pořádáte v Jablonci světový závod JBC 4X Revelations – a letos jste ho už posedmé vyhrál. Berete to pořád stejně, nebo se to postupem času mění?
Každým rokem je znát, že se můžu víc a víc věnovat závodu z pozice jezdce a ne jen jako pořadatel. Máme pořád lepší vnitřní strukturu a každá produkce dělá, co má. Takže jsem se letos dokázal plně soustředit na závod, na kamarády i na sponzory a všechno si plnohodnotně užít. Dá se říct, že v posledních dvou letech jsem byl na Revelations připravenější než dřív, i když konkurence pořád roste.
Taky vám pořád chodí víc diváků. Mluví se o třinácti tisících, je to správné číslo?
Vstupné je dobrovolné, takže si už netroufám říkat, kolik lidí jsme v Jablonci měli. Ale protočil se jich obrovský počet, přicházeli už dvě hodiny před závodem, takže už na zahajovacím ceremoniálu bylo narváno. Zájem byl větší než v předchozích ročnících, ukazuje se to na všech číslech prodejů v areálu.
Exhibici obstaral mistr světa v letecké sérii Air Race Martin Šonka. Jak těžké je takového šampiona přilákat?
Martin je můj dobrý kamarád z týmu Red Bull. Kdyby mě poprosil, abych se ukázal na jeho akci, taky bych přijel. Máme to postavené na vzájemné spolupráci. Martin je sice mistr světa, ale je to normální borec, který je pro každou špatnost, a já jsem moc rád, že se u nás v Jablonci může každý rok ukázat.
Na „svém“ závodu v Jablonci jste vyhrál kvalifikaci i všechny jízdy. Jednou jste však měl namále a dojížděl jste na prázdné gumě, že?
Přesně tak, to byla za celou dobu pořádání Revelations ta největší krizovka, kterou jsem zažil. Jak jsem naskočil do lesa, vybuchlo mi zadní kolo, roztrhl se plášť a až do cíle jsem jel po ráfku. Věděl jsem, že musím letět, co to dá. V každé zatáčce mě zadní kolo předbíhalo, ale snažil jsem se blokovat vnitřní stopy, aby se přede mě nikdo nedostal, a nakonec to vyšlo.
Máte radost i z výsledků dalších domácích jezdců Štěpánka, Kvapila a Pály, kteří se seřadili na třetím až pátém místě?
Jsem strašně šťastný, že jsem vyhrál, ale výsledky všech tří kluků z Jablonce jsou pro mě až dojemné. Díky domácí trati, kterou tady máme a na které pravidelně trénují, se dokázali prosadit mezi absolutní špičku a porazit třeba i elitního závodníka Felixe Beckemana ze Švédska. Jsou to všechno sjezdaři, kteří s fourcrossem zatím spíš jen tak laškují, ale možná nám tady na severu Čech roste další fourcrossová naděje.
