Carlos Arroyo je pomalu končící legenda: 36 let, devět sezon v NBA, celkem 569 duelů mezi zámořskou elitou a 34 soubojů play-off navrch.
Opravdu velmi dobrá kariéra.
„Ne každému se poštěstí si zahrát NBA,“ uznává slavný Portoričan - a vzácnou cestu moc přeje právě svému letošnímu českému parťákovi, jímž je Tomáš Satoranský. „Protože je skvělý spoluhráč a skvělá osobnost. Hodně ho respektuju a mám za něj velkou radost.“
Oba národy v pátek v Bělehradě bojovaly o olympijský sen. Arroyo uspěl, Satoranský nikoli. Přesto se pro něj rychloturnaj o Rio stal jedním z nejdůležitějších v kariéře, neboť zde v pondělí oznámil uzavření ústní dohody s Washington Wizards.
Ještě je třeba dotáhnout formality a absolvovat třeba zdravotní prohlídky, každopádně 24letý rozehrávač míří za historickou štací.
Před ním si NBA zkusili pouze tři Češi: průkopník Jiří Zídek, v zámoří zatím nejlepší krajan Jiří Welsch a naposledy Jan Veselý, který naopak tíhu očekávání úplně neustál, což by teoreticky mohl napravit třeba už letos, protože zájem je také o něj.
Zpětně je každý chytřejší než v danou chvíli, ale s odstupem se zdá, že dlouhán Veselý po šanci skočil snad až moc brzy. A jeho kamarád Satoranský? „Je to pro něj skvělá příležitost. Budu ho sledovat a fandit mu. Říkal jsem mu, že je připravený,“ líčí Arroyo, což je podloženo jeho vlastní kariérou v NBA.
Satoranský je sice pohodář, ale také mimořádně ambiciózní, až sveřepý sportovec. V Bělehradě to měl těžké především kvůli dotlučenosti z dlouhého klubového působení, jeho výkony poznamenávala únava, herní opotřebovanost. V srbské metropoli mu končila sezona, v níž potvrdil, že umí šéfovat špičkovému evropskému klubu.
A že je tím pádem připraven na další krok, jakkoli ten bude ještě těžší, v extrémně drsné konkurenci. „Saty je velmi soutěživý, má skvělý přístup. Navíc je neunavitelný, jako stroj. Věřím, že má před sebou mnoho úspěšných sezon. Proč by nemohl být jedničkou na rozehrávce i v NBA?“ ptá se Arroyo.
Pokud na to dojde, třeba bude jednou rodák z Prahy vděčný i zkušenému borci z karibského ostrova.
Arroyo se jen usměje, když se jej čeští novináři zeptají na vzájemné tréninkové duely jeden na jednoho: „Kdo vyhrává? Já, samozřejmě. I když mi je 36 let. Ale on porážky nesnáší. Je hladový po úspěchu.“
Čech mezi zámořskou elitou, to je něco samo o sobě. Ovšem Arroyo tvrdí, že se v tom skrývá i past.
„Buď sám sebou. Tvrdě pracuj. Nesmíš se spokojit s tím, že ses dostal do NBA,“ radí parťákovi.
A pro náročnou Satoranského cestu bude každá rada vhodná.