Třináctka leží hned za Jižní bránou do Národního centra Billie Jean Kingové. Z Kalifornie pocházející zelenáč Brooksby je na žebříčku až na 394. místě.
Berdych: Nechci rozlučku u nádraží s klukem, co mě vystřelí z trenek |
Nelze vyloučit, že se nejlepší český tenista 21. století rozžehná s grandslamy porážkou v utkání, kterému nebude patřit přívlastek „spektakulární“.
Třiatřicetiletý ranař ovšem do New Yorku dorazil v dobré náladě a lepší kondici, než v jaké se představil před necelými dvěma měsíci ve Wimbledonu.
„Dostal jsem na relativně slušnou úroveň,“ tvrdil Tomáš Berdych v neděli po tréninku s Grigorem Dimitrovem. „Herní stránka vypadá velmi dobře. Není nic, co by mě extra omezovalo v pohybu. Samozřejmě se nemůžeme bavit o stoprocentním stavu, ale sám pro sebe si říkám, že bych mohl něco předvést.“
Ve Wimbledonu jste se trápil. Zvažoval jste ukončení kariéry. Co se od té doby přihodilo?
Ještě se objevil jeden impulz. Povedlo se mi nějakou dobu odtrénovat - kondičně i tenisově. Dávám si třetí pokus o návrat, zkusím přidat nějaký zápas a uvidíme. Necítím se tak dobře jako v lednu v Austrálii, ale zase je mi líp než ve Wimbledonu. Tak uvidíme.
O jakém impulzu mluvíte?
Ještě se mi povedlo ze sebe vyhrabat nějakou vnitřní sílu. Není dvakrát zábavné začínat skoro z nuly, dostávat do sebe nějaký tréninkový objem. Navíc netušíte, jak se všechno vyvine. Takovou situaci jsem neznal, byl jsem zvyklý mít všechno naplánované na dlouhou dobu.
Ukazuje se, jak máte tenis rád, když něco podobného znovu podstupujete?
Spojilo se víc věcí. Bez lásky ke sportu bych se do toho nepustil. Nedokázal bych obětovat čas a energii, dělat pro návrat maximum. Objevuju něco úplně nového.
Kolik jste toho přes léto odtrénoval?
Týden po vypadnutí ve Wimbledonu jsem začal s kondicí. Pak jsem čtyři a půl týdne makal naplno, z čehož mám dobrý pocit. Nevynechal jsem ani jeden den.
Jaké máte další plány?
Pokud by všechno běželo dobře, dojel bych sezonu. Uvidíme, na jaké turnaje se dostanu, kolik bodů z nich dokážu vymáčknout, kde se ocitnu na žebříčku. Pak zvážím, jestli mě tenhle boj dál naplňuje, nebo jestli už mi to stačilo.
S kým jste rozhodnutí pokračovat probíral a jak na něj pak reagovalo vaše okolí?
Od mých nejbližších cítím maximální podporu. Oni by stáli za mnou, i kdybych po Wimbledonu skončil. Trenéři byli rádi, že jsem si vzal další pokus.
Chcete odejít po svém? Nehodláte se nechat otrávit a umořit osudem?
No právě. Když se ocitnete na hraně, není rozumné to přetáhnout. Každý závit se dá strhnout.
Co vám napověděly dva předchozí mače ve Winston-Salemu proti Seppimu a Krajinovičovi?
Hrál jsem po dlouhé době, ale oba zápasy byly docela slušné. Všechno v pohodě, až ke konci toho druhého se projevila moje nevyhranost. Tady v New Yorku jsem pár dní potrénoval, v pondělí mě čeká první kolo. Neočekávám nějaké zázraky.
Co víte o Jensonovi Brooksbym, vašem soupeři v prvním kole?
Viděl jsem akorát nějaké video, které jsem našel s Mártym (trenérem Štěpánkem). Sledoval jsem taky závěr kvaldy, kterou tady prošel. Mladý borec, který ještě loni objížděl juniorské turnaje. Vyhrál americké mistrovství.
Ve Wimbledonu jste říkal, že byste se nerad nechal vystřílet z trenek od nějakého kluka na zastrčeném kurtu. Neobáváte se, že se tahle hláška promění ve skutečnost?
Nóó. Tak uvidíme. Samozřejmě to hrozí, protože u mladých nikdy nevíte, což je na sportu nejhezčí.
S čím vlastně vstupujete do US Open?
Cíle jsou úplně jiné než dřív. Půjdu na kurt a pokusím se porazit prvního soupeře. Přeju si, abych odehrál dobrý zápas a aby tělo vydrželo. Bylo samozřejmě kapánek lepší řešit, kdo mě čeká ve čtvrtfinále. Ale už mám svůj věk, se změnami se dokážu vypořádat. Chci si vyzkoušet, co ještě zvládnu. Zjistit, co ve mně je. Právě tahle výzva mě drží nad vodou.
