Po vyrovnané první sadě jste čtvrtfinále ovládl, souhlasíte?
Na začátku jsem hledal rytmus, protože Pouille hrál úplně jiným stylem než předtím Jirka Veselý. Na konci prvního setu jsem se do něj dostal a pak už to šlo dobře. Diktoval jsem tempo výměn, hrál jsem, co jsem chtěl a potřeboval.
Pomohly vám zkušenosti, kterých máte víc než Pouille?
Určitě ano. Bylo na něm vidět, že do zápasu vstoupil rozpačitě. Možná byl i unavený. Zase se ukazuje, že člověk musí vydržet, i když třeba není v ideální pohodě. Ani ostatní na tom totiž nemusí být nejlíp.
Jste zase v grandslamovém semifinále. Jaké to je?
Všechno tu běželo rychle a hekticky. Měl jsem jiný program než obvykle. Je skvělé postoupit takhle daleko. Ale ještě je o co hrát. Soustředím se na další mač.
Mezi nejlepší čtyři jste se prodral pošesté. Zatím ale neskáčete dva metry do vzduchu. Jak se změnil váš přístup k semifinále?
Už jsem tuhle situaci zažil. Vím, že zdaleka není konec turnaje. Doufám, že ještě přijde utkání, po kterém budu moct skákat.
Byla by vaše kariéra bez grandslamového titulu neúplná?
Těžko říct. Ale hlavní je, abych si mohl říct: „Udělal jsem všechno, co jsem mohl.“ Pokud se mi to jednou povede, paráda. Když ne, co nadělám? Spousta výborných tenistů se ani do toho finále neprobojovala. A já mám ještě nějaký čas. Teď jsem postoupil do semifinále. Zkusím jít ještě dál.
Těšíte se na volný den?
Ani nevím, co s ním budu dělat. (smích) Ale vážně: Už ho potřebuju a zasloužím si ho, když se mi podařilo přežít těch pár těžkých dní.
Jak hodně vám může prospět, že jste své čtvrtfinále zvládl rychle a vcelku snadno?
Doufám, že to pomůže. I tohle může být výhoda navíc.
