Říká se jim cenné kovy. Ale přestože Tomáš Bábek za poslední rok vydřel hned osm velkých medailí, po finanční stránce to žádné terno nebylo.
Šanci zbohatnout díky cyklistice má až nyní. V neděli dráhař z Brna vyráží na slavnou japonskou sérii v keirinu, kolem níž se točí horentní sumy. „Pocity mám smíšené,“ svěřuje se Bábek. „Na jednu stranu to byl můj sen a těším se na to, ale taky je to velká neznámá.“
A zároveň riziko. Aby si sprinter brněnské Dukly mohl sáhnout na tučné odměny, musel nejprve výrazně investovat ze svého. Za letenku, ubytování, speciální kolo na míru. „Snad se to podaří vydělat zpátky závoděním,“ doufá Bábek.
A když ne? „To je život. Počítám s tím, že se to může stát, a nedělám si z toho nervy. Peníze znamenají hodně, ale nejde o život. Navíc věřím, že v minusu neskončím.“
Sázkaři znají taktiku dopředu
Už jen to, že si pozvánku na keirinový cirkus vysloužil, znamená velkou poctu. Japonci si na zápolení šestice mužů, kteří se rozjíždějí za vodičem na motorce, adepty pečlivě vybírají – cizinců letos pojede jen půltucet.
Za Bábka mluví fantastické resumé: za poslední měsíce zvládl v keirinu urvat zlato z mistrovství Evropy a bronz z mistrovství světa, k tomu vyhrál dva závody Světového poháru a v dalším byl třetí. Navrch přidal tři „placky“ na pevném kilometru.
Jenže v Japonsku okusí něco, co ještě nezažil. „Závodí se na asfaltových drahách, které jsou minimálně klopené, a to i za deště, což je docela nebezpečné. Navíc se jezdí na staromódních železných kolech s drátěnými výplety, musel jsem si jedno nechat udělat na míru,“ líčí Bábek.
Cyklisté během závodění nemohou příliš improvizovat, svou strategii musí nahlásit dopředu. „Jsou tři taktiky. Jedna se podobá té mojí, kdy se jede od začátku vepředu, další dvě jsou takové vyčurávací, kdy se útočí zezadu,“ přibližuje 29letý dráhař.
Své plány závodníci odtajňují kvůli sázkařům, kteří jsou důležitou součástí japonské série. „Taktika se hlásí dopředu, aby se měli sázející čeho chytit. Vypadá to tam jako na dostizích v Chuchli, lidi mávají lístečky a jsou rozčilení nebo se radují,“ popisuje trenér brněnské Dukly Svatopluk Buchta, který mimořádnou show zažil jako divák v korejském Soulu.
A z akce opředené rituály má doteď zážitek. „Obřadně se tam bouchá do zvonů, všichni jsou nastoupení jako armáda. Každý závodník má své číslo, jednoduchý dres bez reklam a obrovskou helmu, takže vypadá jako kulečníková koule,“ líčí Buchta.
Právě Japonci keirin v 50. letech 20. století vymysleli a dodnes přísně střeží tradici. Z Čechů měl jako poslední tu čest ji nasát před dvanácti lety Ivan Vrba.
Místo zbraně se montuje kolo
Nyní jej následuje Bábek. Ještě než vstoupí do závodů, musí absolvovat osmidenní keirinovou školu. „Budu se učit pravidla keirinu a skládat zkoušky. Další zkoušky jsou mechanické, jejich součástí je i rozmontování a smontování kola v časovém limitu. Je to taková vojna, akorát místo zbraně budu mít kolo,“ směje se Brňan, jehož čekají rovněž výkonnostní testy.
A pak konečně samotné závodění, které mu zabere tři až čtyři měsíce. V Japonsku mají 47 velodromů, což ukazuje, jaké popularitě se tam dráhová cyklistika – a keirin zvlášť – těší. „Závodí se zhruba třikrát do měsíce, jeden závod zabere tři dny,“ sděluje Bábek, který si s dalšími třemi cyklisty pronajal velký dům. Volný čas hodlá trávit tréninkem. „Jsou tam na to ideální podmínky. Budeme kousíček od velodromu pro olympiádu, poblíž jsou také další tři venkovní.“
Když se zadaří, přiletí za Bábkem přítelkyně, možná i rodiče. Hlavně by se však dočkal zasloužené odměny za dřinu, kterou do cyklistiky investoval. „Tomáš je v našem mančaftu první skutečný profesionál. Nenatahuje pořád ruku, naopak neváhá vytáhnout z kapsy vydělané peníze a sám hledá, co by mu mohlo pomoct,“ oceňuje trenér Buchta.
Zatím jsou Bábkovým potěšením úspěchy a medaile, které převáží v krabici od trenek. „Snažím se držet pokory. Nechci, aby se ze mě stal nějaký namyšlenec. Sezona byla fakt fantastická, ale mám před sebou ještě trošku vyšší cíl, takže si to tolik nepřipouštím,“ vyhlíží Bábek příští olympiádu.
Ještě než za tři roky vyrazí do Tokia, zkusí Japonsko uhranout na starobylém železném kole.