Na nedělním závodě českého poháru na Zadově své postavení potvrdila a vyhrála s náskokem dvou minut a padesáti vteřin nad druhou Magdalenou Mišoňovou. „Byl to takový náš povedený den, protože můj brácha Honza byl druhý v kadetech a bratranec Sam Jirouš v juniorech zvítězil,“ usmívala se.
Je pravda, že váš závod vypadal jako jednoznačná záležitost.
Možná to tak vypadalo, ale bylo to fakt těžký. Myslím, že jsem měla výhodu v technice. Je to moje domácí trať, bydlím odsud pět kiláků.
Od začátku jste nasadila tempo a ujížděla...
Snažila jsem se nastavit takové tempo, abych mohla závod celou dobu kontrolovat. Ale soupeřky nebyly daleko, nebylo to jednoduché.
Ztráta tří minut v cíli ukazuje, že daleko byly. Ten náskok byl obrovský, ne?
To jo. Jelo se mi dobře a závěr už byl takový, že jsem se hlavně snažila dávat pozor, abych neudělala chybu.
Po celé trati vám fandila spousta lidí. Ukázalo se, že Zadov je pro vás velkou výhodou.
Ty kopce tady znám dobře. Jsou zrádné. Když se jede po druhé sjezdovce, tak se stoupá až do cíle. Pár let nazpátek se mi to nepovedlo. Je to dlouhé stoupání a vysílí. Já tenkrát přišla o vedení a dojela druhá.
Připouštěla jste si něco jiného než vítězství?
Věděla jsem, že jsem favoritka závodu. Ale snažím se vždy jet co nejlépe a nesoustředím se na to, jestli jsem první, nebo druhá.
Ta letošní sezona je zatím hodně povedená. Souhlasíte?
Zatím jo. V Čechách určitě. Pár juniorských sérií v zahraničí mi taky vyšlo. Čekají mě ale ještě další závody. V červenci mistrovství Evropy a vypadá to, že podle aktuálních výsledků bych se mohla kvalifikovat na mistrovství světa, které je v září.
To by byl úspěch.
Určitě by bylo úspěchem tam jet a byla bych samozřejmě ráda za nějaký dobrý výsledek.
Váš otec je šéfem lyžařského areálu na Zadově. Jezdíte na kole odmala. Kombinujete to i s běžkami?
Tenhle rok už ne. Rok nazpátek jsme ještě všichni závodili na běžkách, ale teď už se to nedá. Soustředíme se jen na horská kola.
