Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Basketbal zavedl Brantlovou na Sibiř, teď patří mezi londýnské modelky

Basketbalistka Tereza Brantlová se v posledních letech vrhla na kariéru modelky. Na snímku je při módním veletrhu Nine.Six.One v Londýně. (listopad 2014) | foto: Profimedia.cz

26 2017
Basketbal ji zavál na Sibiř, do rumunského Sedmihradska anebo španělských Pyrenejí. Poslední tři sezony strávila Tereza Brantlová v anglické nejvyšší soutěži. Tohle angažmá však bylo už jen pro zábavu, čtyřiatřicetiletá blondýnka dělá kariéru mezi londýnskými modelkami.

Basketbalovou palubovkou a předváděcím molem však Brantlová svůj svět neomezuje. Několik let se věnuje také trénování a během červnového mistrovství Evropy v Česku se vrátí do role televizní komentátorky. S rolí hráčky se však právě loučí, jakému ze svých „devatera řemesel“ se teď asi bude věnovat nejvíc?

Jak jste se, Terezo, do Anglie dostala? Bylo to díky basketu?
Upřímně říkám, že to díky basketbalu nebylo. Chtěla jsem se zase podívat do světa a začít život po kariéře. Basket ale sehrál jednu z hlavních rolí a hodně mi tu pomohl v začátcích, za to jsem hodně vděčná.

Fotogalerie

Jakou roli tedy dnes basketbal ve vašem životě plní?
Pořád stejnou - odjakživa je to můj životní styl. Vždycky to tak zůstane, ať už budu hrát, koučovat anebo ho budu jenom sledovat z hlediště či obrazovky.

České fandy možná překvapí, že ještě basketbal hrajete - teď to neberte nijak zle. Spíš jako příležitost zrekapitulovat vaše poslední basketbalové období.
Poslední tři sezony jsem strávila v týmu Barking Abbey v nejvyšší anglické lize. Ta letošní nám skončila před pár týdny, když jsme vypadly z play-off. Já jsem ještě nastoupila v charitativním celebrity zápase v londýnské O2 Areně, který sledovalo skoro 15 tisíc diváků. Neříká se mi to lehce, ale zvažuji konec sportovní kariéry. Nejsem ještě stoprocentně rozhodnutá, ale s největší pravděpodobností budu už v září mimo palubovky.

To musí být docela těžké rozhodnutí.
To potká každého hráče. Když jsem přestala hrát basketbal profesionálně ve třiceti letech, tak jsem ještě nebyla na ten zásadní krok vnitřně připravená. Díky týmu Barking Abbey jsem se mohla k téhle úžasné hře ještě na chvilku vrátit, mohla tu hrát při práci a prodloužit si svoji kariéru, za což jsem nesmírně vděčná. V Anglii se ženský basketbal nehraje na tak profesionální úrovni, jako je tomu běžné ve zbytku Evropy. Teď vím, že je čas jít dál - ať už koučovat nebo se věnovat basketu v médiích. Už ale ne z pozice hráčky.

Podařilo se vašemu týmu naplnit předsezonní cíle?
Letos to s námi šlo nahoru a dolů. Moje úloha v týmu byla vést mladší hráčky a přinést na hřiště klid a zkušenosti. Nejsem úplně spokojená s výsledky, ale pro naše družstvo (funguje jako akademie pro mladé talentované hráče) je důležité, že jsme rok zakončily pozitivně a na dobré vlně, kdy jsme odehrály dobré zápasy se silnými týmy. Takže z hlediska nových zkušeností to bylo pro naše mladé hráčky přínosné, ale sedmé místo jako úspěch neberu.

Tereza Brantlová a basketbal

Sokolovská rodačka (* 28. října 1982) patří ke zlaté generaci českého basketbalu. Po zisku titulu juniorské mistryně světa 2001 se však na rozdíl od tehdejších spoluhráček Jany Veselé, Evy Vítečkové, Michaely Uhrové či Michaly Hartigové v seniorské reprezentaci výrazněji neprosadila.

V Česku prošla kluby z Karlových Varů, Hradce Králové, Trutnova a působila též v USK Praha, od roku 2006 hraje v zahraničí - s výjimkou sezony 2010/11, kdy patřila do týmu VŠ Praha.

Prvním venkovním angažmá západočeské rozehrávačky byl maďarský Miškolc, následovaly ruský Krasnojarsk, Švýcarský Fribourg, španělský Seu D'Urgell či přední rumunský klub Alba Iulia.

Od roku 2014 žije Tereza Brantlová v Londýně, nejvyšší anglickou soutěž hrála za tamní celek Barking Abbey Crusaders. Po této sezoně se s rolí hráčky rozloučila.

Andrea Vacková loni popsala anglickou soutěž jako velmi tvrdou. Souhlasíte? Jaká je v porovnání s Ruskem, Španělskem nebo Maďarskem?
Už jsem zažila mnohem tvrdší ligy, například v Maďarsku. Ale tady v Anglii jsou v basketbale oblasti, na kterých je potřeba zapracovat a které je potřeba zlepšit. Můžu říci, že anglická liga je rozhodně na vzestupu, což je vidět každým rokem i díky zvýšené pozornosti médií. Mužské a ženské finále se odehraje ve skoro zaplněné O2 Areně, což je neskutečné. Součástí je také velký charitativní zápas zvaný HoopsAid, jehož výtěžek pomáhá postiženým a znevýhodněným dětem se začleněním do sportu. Bylo mým potěšením a poctou být toho součástí už třetí rok.

Jak si basketbal aktuálně stojí v hierarchii sportů v Anglii? Co ho kromě tradice limituje?
Myslím si, že by basketbalu velice prospělo, kdyby ho začal více podporovat stát. Teď totiž dostává, v porovnání s fotbalem a ragby, jen zlomek peněz. Potenciál tady určitě je, ale je také potřeba investovat peníze do trenérů, mládeže a zázemí, aby mohly přijít výsledky. I proto, že basketbal je druhým nejoblíbenějším sportem mezi mladými v Anglii.

Už několik let se hrají v Londýně zápasy NBA. Jaký vliv mají na popularitu basketbalu v Anglii?
Obrovský. O diváky nemá tato událost nouzi. Myslím si, že je to úžasná příležitost pro místní vidět nejlepší basketbal, protože ne každý má možnost si zaletět do USA na NBA utkání a vidět ho na vlastní oči. Když jsou zápasy tady v Anglii, lidé jimi žijí. Je na ně nabalená velká propagace a spousta doprovodných akcí. Pro děti je to úžasné, že vidí vzory z NBA a mají možnost se s nimi potkat a zatrénovat si na výběrových kempech. Já to velmi oceňuji, a je super, že se takové akce pořádají.

Kromě basketbalu se věnujete také modelingu. Přibližte nám prosím tuto kapitolu svého života.
Je to pro mě velké dobrodružství, ke kterému jsem přišla jako slepý k houslím. V době, kdy jsem zažívala nelehké období s profesionálními kluby v Evropě jako hráčka, mi život nabídnul tuto příležitost a já si řekla, proč ji nevyužít. Modeling mi dal nový impulz. Rozhodla jsem se tuto výzvu zkusit, a jsem za to velmi ráda. Podle mého názoru je, z určitého pohledu, velmi podobné být profesionální hráčkou a profesionální modelkou. Náplň práce je samozřejmě jiná, ale pocity jsou velmi podobné. Modeling mě naplňuje a jsem v něm šťastná.

Tereza Brantlová v exhibičním charitativním zápase a londýnské O2 Areně.

Tereza Brantlová v exhibičním charitativním zápase a londýnské O2 Areně.

K tomu budete muset říci víc. Jak byste přiblížila podobnost pocitů v basketbale a modelingu?
Modeling, stejně jako basketbal, je platforma, díky které je možno inspirovat a pozitivně ovlivnit spoustu lidí. Hráčky basketbalu jdou příkladem lidem, kteří je sledují, vzhlíží k nim a fandí jim. To je samozřejmě příjemné, ale jde s tím ruku v ruce i odpovědnost. S modelingem je to podobné, protože jeho platforma je velmi široká, stejně jako okruh lidí, kteří ho sledují. Můžete být dobrým, ale i špatným příkladem. Modeling mi dává možnost zase pomáhat lidem, příležitost motivovat a inspirovat. Je to jedna z cest, kterou chci jít dál.

Na co dalšího se těšíte v blízké budoucnosti?
Díky mé předešlé profesionální mediální a basketbalové zkušenosti a díky doporučení od mého současného trenéra Marka Clarka jsem byla pozvaná na mistrovství Evropy žen konané v Praze a Hradci Králové jako jedna z komentátorů pro FIBA Media. Jsem za tuhle příležitost obrovsky vděčná a nesmírně se na ni těším. Další blízká budoucnost, které se nemůžu dočkat, bude Champions Camp v Kralupech nad Vltavou, kam jezdím už od samého začátku a kde každým rokem, spolu s dalšími výbornými trenéry a organizátory, trénuji a předávám zkušenosti mladé generaci.

Věnujete se trénovaní také v Anglii, nebo jen v Česku během léta na kempech? A máte další trenérské ambice?
Já beru život tak, jak přichází. Teď je otázka koučování samozřejmě trochu aktuálnější. Basketbal miluji a určitě bych u něj ráda nějakou formou zůstala. Vrátila mu alespoň něco z toho, co mi za celý můj život dal. Právě skončený rok jsem čas na trénování neměla, ale snažila jsme se svoje mladší spoluhráčky vést na hřišti a radit jim, když bylo potřeba. Když jsem přišla do Anglie, tak jsem tu ale dva roky působila jako asistentka trenéra u dvou různých školních týmů. Hrozně mě to bavilo a baví a myslím si, že moje ambice v téhle oblasti rozhodně budou vzrůstat.

Tereza Brantlová (vlevo) jako trenérka na Champions Campu

Tereza Brantlová (vlevo) jako trenérka na Champions Campu

Tereza Brantlová (vlevo) pomáhá americkému trenérovi Miku Holtonovi na...

Tereza Brantlová (vlevo) pomáhá americkému trenérovi Miku Holtonovi na kralupském Champions Campu.

Co se snažíte svěřencům a svěřenkyním předat především?
Snažím se, aby je basketbal bavil, a aby nikdy nezapomněli na to, že je to hra. Dále pak, že je potřeba tvrdá precizní práce a disciplína. To, co lidi nevidí, je to, co se nakonec počítá. Bez toho podle mě není možné ve sportu uspět.

Co vám trénování dává a co naopak bere?
Dává mi pocit platnosti, když vím, že můžu předávat svoje zkušenosti dalším generacím. Dodává mi energii, na hřiště si chodím odpočinout a nevnímám to jako práci. A když jsou nakonec vidět výsledky a přijde hráč nebo rodič a poděkují vám za odvedenou práci, to je obrovská odměna. Nic negativního mě teď zrovna nenapadá.

Tereza Brantlová (nahoře uprostřed) se svými spoluhráčkami z Barking Abbey

Tereza Brantlová (nahoře uprostřed) se svými spoluhráčkami z Barking Abbey

Co vás táhne každý rok na Champions Camp? Letos se budete účastnit už sedmého ročníku v řadě.
Díky Štěpánu Řenčovi a všem lidem, kteří se podílejí na organizaci, je to velmi profesionálně zorganizovaná akce respektující lidské a basketbalové hodnoty, které mi jsou osobně velmi blízké. Ráda jezdím kvůli dětem a týmovým trenérům - vidět se s nimi každý rok a sledovat, jaké dělají pokroky, je k nezaplacení.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze