O hlavu vyšší a deset let mladší krajanka Kristýna Plíšková se dostala do ráže. Pálila na ni ze servisu i forhendu. Odvrátila čtyři setboly. Zakopalová ji přesto zkrotila.
"Dřív jsem se ve stresu jako první zlomila já," říká a mrká dlouhými řasami. "Jasně, pořád se rozčiluju a kroutím hlavou. Ale uvnitř jsem pozitivnější."
To je podstata rozkvětu, který v poslední době zažívá. Ještě nikdy ji tenis tak nebavil. I proto Plíškovou v 1. kole v Katovicích přemohla 7:6, 6:2. "Před tie-breakem si říkám: Letos jsi zatím všechny vyhrála. Takže pojď do toho a vyhraješ zas."
Dokázala byste si takhle poručit třeba před pěti lety?
No, asi ne. Prostě stárnu. (smích)
Prosím, neberte to jako nezdvořilost, ale vnímáte, že soupeříte s dívkami, jimž je o 10 let méně?
Už jsem si zvykla. Na kurtech vidím i patnáctileté holky. Já taky tak začínala. Je to koloběh.
Jak vzpomínáte na veteránky, proti kterým jste začínala hrát?
Vím, že končila Steffi Grafová. Vybavuju si Conchitu Martinezovou. Od té doby se všechno zrychlilo, teď jde jen o to, kdo dá větší ránu.
Právě v tom je teď tenis jiný?
Určitě. Leda Martina Hingisová by se svou technikou měla dál šanci.
Musela jste i vy v průběhu let víc přitlačit? Zesílit?
To si nemyslím. Nikdy jsem neměla problémy s fyzičkou. Asi jsem pomalejší, ale slabší se necítím.
V tréninku přidáváte, či ubíráte?
Ubrala jsem jednu tenisovou fázi. Nehraju dvakrát, ale jen jednou denně a pak makám na fyzičce.
Musíte se do té dřiny nutit?
No, tréninky mě nebaví vůbec.
Co vás na tenisu ještě štve?
Cestování. Žiju v taškách. Pořád se balím, jsem sama, s někým se loučím a vítám. Ale všechno má svoje. Do zápasů mám velkou chuť a motivaci. Snažím se někam dostat.
Víte, jak daleko máte do Top 20?
Vím, 15 bodů. Teď to sleduju. Kdyby o víkendu Pavljučenková prohrála s Kerberovou, byla bych dvacátá.
Vadí vám, že záleží taky na výsledcích ostatních?
Pozor, teď je to jen na mně. Tenhle týden se hraje jediný turnaj. Musím udělat semifinále, dva zápasy.
Co by pro vás skok mezi elitní dvacítku znamenal?
Splnění cíle. Ale hned bych si našla další. Třeba patnáctku. Desítku ještě ne, ta je daleko.
Napadlo by vás před třemi lety, že byste se z 90. místa ještě mohla dostat tak vysoko?
Kdysi jsem byla sedmadvacátá a doufala jsem, že bych to jednou mohla překonat. To mě hnalo dál.
Co vás žene teď?
Baví mě vítězství. Tenisově jsem nikdy nebyla spokojenější.
Taky máte šanci se trochu víc finančně zabezpečit, ne?
Jasně. Vydělám víc, než když jsem byla padesátá. Když už tenis hraju tak dlouho, chci z něj vytěžit co nejvíc.
Nechci nic přivolávat, ale co plánujete po kariéře?
Zatím končit nechci. Jednou bych ale ráda pomáhala nějaké mladé holce. Myslím, že bych jí z vlastní zkušenosti měla co poradit.
