Karolína Plíšková přitom v minulých ročnících v All England Clubu nikdy nevyhrála dva zápasy za sebou a v páteční řeži s Rumunkou Buzarnescuovou ztrácela už 3:6, 1:4 a 0-30, takže i ona se ocitla v bezprostředním ohrožení.
„Já vám to povídal,“ píše věhlasný kouč Nick Bollettieri ve sloupku pro deník The Independent. „Předvídat vývoj ženské soutěže je prostě nemožné.“
Londýnská kalamita hvězd potvrzuje, že nad tenisovými dvorci nastává soumrak bohyň, ale i bohů.
Až své fantastické kariéry uzavřou veteráni Serena Williamsová, Roger Federer, Rafael Nadal a třeba Novak Djokovič, okruhy WTA a ATP pravděpodobně zaplaví vlna rovnostářství.
Mimochodem, mezi muži se do třetího kola protlouklo 16 ze 32 nasazených, což je nejméně od roku 2003. Během prvního týdne se poroučeli skoro všichni reprezentanti generace nastupující po Federerovi a spol. (Zverev, Dimitrov, Thiem, Kyrgios, Čorič, Shapovalov). Nový fenomén se mezi nimi nerýsuje.
Legendární Chris Evertová už nyní na ženské tour postrádá dominantní osobnosti: „Potřebujeme superstars, jež vítězí týden za týdnem. Chceme je sledovat v televizi, číst o nich články, nadchnout se jejich výkony a fandit jim. Ale řada dnešních top hráček nesnáší tlak, nedokážou pravidelně vyhrávat.“
Právě Evertová kdysi slavně zápolila s Martinou Navrátilovou. Jejich rivalita bavila davy fanoušků.
Wimbledon 2018příloha iDNES.cz |
Ale třeba Karolínu Plíškovou podobné staromilecké vzpomínání trochu dráždí: „Nemůžeme současnost srovnávat s jejich časy. Tehdy šly nejvýš nasazené skoro automaticky do semifinále, kde turnaj vlastně začínal. Profesionálně hrálo možná sto tenistek. Teď nás je snad pět tisíc. Špička je širší, zápasy jsou od prvního kola těžké. Ani set, ani game není zadarmo.“
Pavouky turnaje |
Plíškovou podpořil její trenér Tomáš Krupa, jenž zároveň dovedl do wimbledonského finále Tomáše Berdycha. „Všechno se srovnává,“ tvrdí. „Úroveň přípravy se zvedla, k čemuž přispěly i vyšší odměny na turnajích. Kdekdo si může platit odborníky, stará se o sebe. Je těžké se prodrat mezi elitu a udržet se v ní, natož z ní odskočit jako ti blázni Rafa a Roger.“
Tenis je populární, nadobro přestal být sportem pro smetánku a dál se šíří po světě. Konkurence kypí co do četnosti i kvality.
Dřív mohli aspoň občas sbírat nejcennější trofeje bohémové, kteří vymetali večírky a aspoň občas flákali tréninky. Teď na ně dosáhnou pouze asketové a dříči, kteří si úzkostlivě hlídají stravu, pitný režim a snad i barvu moči.
Favorité navíc na grandslamech čelí dříve nepoznanému psychickému presu ze sociálních sítí a z médií, jichž se dění na kurtech věnuje čím dál víc. Zejména dívky a ženy často podléhají trémě a stresu, jejich méně známé sokyně na ně jdou s vervou a čistou hlavou.
„V tak nabitém kalendáři není v lidských možnostech vyhrávat pořád,“ říká Lucie Šafářová. „Pamatuju si, jak před deseti lety byla Top 10 před ostatními napřed. Clijstersová, Heninová, Williamsovy... Teď je tlak na desítku zdola mnohem silnější. Nedovedu si představit, že brzy přijde další Serena nebo Roger. Nevím, v čem by se někdo technicky, fyzicky nebo mentálně mohl tak výrazně odlišit.“
