Na zaplněném kurtu číslo 17 jí fandili i Jakub Voráček, vítěz Zlaté hokejky, či jiný hokejista Petr Mrázek, brankářská naděje budoucnosti. Nakonec viděli více než hodinu a půl dlouhý boj se šťastným koncem pro Plíškovou, finalistku nedávného turnaje v Birminghamu.
„Bylo to asi o trošku delší, ale před zápasem jsem radši nečekala nic. Nevěděla jsem, jak Falconiová hraje na trávě,“ řekla 23letá tenistka, která cestou za výhrou dala 8 es a zahrála 38 vítězných úderů.
Co se stalo ve druhém setu za stavu 3:1?
Měla jsem trošku výpadek. Byl tam jeden delší game, ona zahrála docela dobře a já jsem pak zahrála špatný servis při svém podání na 3:3. Bylo tam z té strany sluníčko, tam jsem si prohrála snad všechny servisy a neservírovalo se mi tam dobře. Ona se pak dostala do zápasu a byla docela nepříjemná. Škoda, tam se to dalo dohrát...
Jak prožíváte první grandslamová kola, když jste nyní favoritkou?
Je to trošku jiné, než když jsem nebyla nasazená a tlak nebyl takový. V Paříži i tady je to jiné, i když všichni říkají, ať si tlak nepřipouštím. Ale není to tak jednoduché. Dneska jsem nervózní vůbec nebyla, i když tam bylo pár chyb, ale třetí set byl dobrý.
Dříve jste trávu nemilovala. Jak se mění váš vztah k tomuto povrchu?
Mění se k lepšímu. Eastbourne nebylo úplně ideální, ale Radwaňská je na trávě jedna z nejtěžších soupeřek. V Birminghamu jsem odehrála neskutečný turnaj a ani finále neberu jako zklamání. Byl to můj první velký výsledek na trávě, takže jsem spokojená. Doufám, že se to změnilo k lepšímu a ještě nějaký výsledek na trávě budu mít. I dneska jsem se cítila dobře, i když soupeřka nebyla úplně top.
Byla jste až překvapená, jak vám to v Birminghamu sedlo?
Docela jo. Začala jsem klasicky, málem jsem prohrála první kolo. (smích) Zápas od zápasu jsem se pak už cítila líp. Byla jsem fakt překvapená, neměla jsem skoro žádný trénink na trávě. Pak přijedete na turnaj, při tréninku se dělíte se třemi dalšími holkami o kurt. Moc natrénováno jsem neměla. Ale na druhou stranu hru na trávu mám.
Je potřeba si přepnout i v hlavě, že můžete mít trávu ráda?
Asi jo. Samozřejmě když půjdu na kurt s tím, že to budu nenávidět, tak toho asi moc nevyhraju. Nikdy jsem k trávě neměla nějaký špatný vztah, nebo že bych na ní nechtěla hrát, vždycky jsem se i docela těšila, ale moje hra tam úplně nesedla. Teď jsem zlepšila servis, trochu pohyb, tak doufám, že se to trochu zlepšuje.
Dá se právě zlepšený pohyb na trávě hodně prodat?
Jo, trochu jo. Pohyb je na trávě jiný. Ještě to u mě není úplně ideální. Pracovali jsme dost na tom, abych se dostala trochu níž do kolen, takže pomalu se to zlepšuje. Tady se musí chodit hodně pod míč, takže spoustu těžších míčů, co jsem dřív nevrátila, tak teď vrátím.
Všimla jste si, kdo vám fandil v hledišti?
Myslíte Voráčka? No jasně, já vím o všech (smích). Oni seděli naproti mě. Petra Mrázka znám osobně, ten mi říkal, že přijde. Že přijde Vory, to jsem nevěděla, s tím se osobně neznám, ale seděl vedle něj, takže jsem ho viděla. Seděl tam navíc i Jirka (kouč Vaněk) za nima. Že bych se úplně rozhlížela, to ne, ale omylem si občas někoho všimnu.
Je taková podpora příjemná?
Asi jo. Snažím se takové věci nevnímat. Ale jsem ráda, že se na mě přišli podívat.
Nyní vás čeká Američanka Coco Vandewegheová, kterou jste v jediném vzájemném zápase porazila. Jak dobře její hru znáte?
Znám ji dobře. Není moc co řešit, ona do toho střílí. Asi budu muset vrátit co nejvíc míčů, nechci hrát pasivně. Bude to hodně o servisu.
Všimla jste si, že jste ve stejné části pavouku s krajankami Šafářovou a Strýcovou?
To jsem nevěděla. Ale je mi to úplně jedno. Teď mě čeká Coco, dál mě to zatím nezajímá.
