Tipsarevič v Ostravě odehrál první dva zápasy po sedmi měsících, po operaci pravého kolena. „To, abych se dal dohromady, mi zabralo spoustu času,“ přiznal.
Jenže koleno nebyl jeho jediný zdravotní problém. Během minulých dvou let musel na tři operace.
„Dvě z nich na levé noze,“ uvedl. „To šlo o fibromatózu, měl jsem benigní nádor (nezhoubný – pozn. red.), který je velmi vzácný. Jedná se o velmi komplikovanou operaci. Léčení bylo dlouhé, měl jsem milion injekcí a prošel rukama různých doktorů, ale po dvou letech jsem zpátky.“ A v Ostravě. Proč zrovna v ní?
„Protože mám na zdejší turnaj pěkné vzpomínky. V roce 2004 jsem tu vyhrál,“ připomněl první ročník Prosperity Open. „A byla to pro mě i výzva, protože hráči tu jsou trochu na nižším stupni než na grandslamech. Ještě nejsem zcela připravený na zápasy, vždyť za minulé dva roky jsem jich odehrál možná deset. Do Ostravy jsem přijel s cílem vyhrát několik utkání a zvednout si sebedůvěru.“
Právě vítězstvím na turnaji v Ostravě se Tipsarevič v roce 2004 odrazil do absolutní světové špičky. Jak by sám sebe hodnotil nyní a před těmi 12 roky? „Určitě jsem už lepší tenista, no možná ne zrovna v tuto chvíli, kdy se vracím, ale rozhodně jsem vyzrálejší a zkušenější.“
Cenil si toho, že v Ostravě mohl hrát na divokou kartu. „Určitě ji chtěla mít spousta mladých českých hráčů, takže za to, že jsem ji dostal, děkuji řediteli turnaje Václavu Roubíčkovi,“ uvedl. „Asi pro něj nebylo lehké dát mi takovou důvěru, protože vracet se na kurty není vůbec snadné.“
Tipsarevič doufá, že brzy znovu získá potřebnou herní praxi. „Snad po několika měsících budu zase v plné formě.“
Jeho cílem je světová stovka, byť je momentálně 528. ve světovém žebříčku. „Snad se mi to příští rok povede,“ přeje si.
Co je pro něj při návratu nejtěžší? „Zvládnout zápasové emoce, když získáváte body. Jedna věc je trénování, několik minulých týdnů jsem trénoval dobře, ale to moc neznamená. Když hrajete, cítíte ten tlak bodů, breakpointů, potřebujete ukončit utkání, takže nejtěžší věc je vyvážit emoce.“
Tipsareviče i přes zdravotní potíže nenapadlo ukončit kariéru. „Minulé dva roky pro mě byly těžké, ale přestože mi je jednatřicet let, mám pocit, že jsem za sebou nechal pár let dobrého tenisu. Samozřejmě jsem si prošel krizí, ale naštěstí moje žena, rodina a má malá dcerka mě podpořily, abych pokračoval a nepřestával se dál snažit. Proto jsem tu a snažím se o návrat.“
