Před dvěma měsíci ve Wimbledonu senzačně pronikla do osmifinále. Včetně kvalifikace na londýnské trávě vyhrála šest zápasů.
Vydělala první velké peníze. Pocítila větší náraz popularity a také zášti závistivých fanoušků. Musela rychle změnit program turnajů, v hektické době si ani nestihla koupit škodovku, kterou si přála.
Na cestách postrádala trenéra Machovského, jenž měl naplánovanou dovolenou a pak povinnosti u tenisového svazu. „Nějak jsem to pytlíkovala, nedařilo se mi. Není to ono, když nemůžu trénovat se svým koučem,“ řekla v New Yorku.
Chvílemi se smála, což kontrastovalo se zarudlostí jejích očí. Je na sebe přísná. Po Wimbledonu má slušnou bilanci 5–5 (včetně kvalifikací). Tři utkání v hlavních soutěžích ztratila až po třísetových bojích. „To je škoda!“ lamentuje.
Na US Open udělala dvojchybu hned v úvodním gamu, neboť se pár diváků v hledišti zvedlo těsně před jejím druhým servisem. Teprve si zvykala na to, že newyorské obecenstvo postrádá klasické tenisové vychování.
V betonovém království ji zarazili i divocí portoričtí příznivci. Halasně oslavovali Puigovou, i když ji třeba ve výměně zachránila jen šťastná náhoda. „Vyskočili a tleskali jako blázni. To mě trochu potápělo. Snad je to poučení pro příště,“ řekla Smitková.
Kromě tenisových lekcí se teď musí soustředit na studia na průmyslové škole stavební a na maturitu, k níž se má v Hradci Králové dostavit 12. září. Na turnajích občas mrkla na literaturu, teď ji čeká „svaťák“. Raketu na chvíli odloží, odhlásila se z několika podniků v Asii. „Ale po matuře se zase vrhnu na tenis,“ říká. „Chci uhrát další pěkný výsledek, aby ten Wimbledon nebyl jen výkřik do tmy.“
