Trenér Jiří Vaněk byl nervózní - a to pořádně. Jenže teď nešlo o to, jak jedné z nesledovanějších tenistek grandslamu a jeho svěřenkyni půjdou forhendy. Mířil do posilovny a měl před sebou sázku, již musel dodržet.
„Když jsme fakt nevěděli, jestli se Petra vrátí, tak každý z nás řekl, co v takovém případě udělá,“ líčí Vydra, další z blízkých Kvitové. No a kouč Vaněk pak prohodil něco, čeho málem litoval. „Že zvedne na bench 110 kilo. A navíc jsme mu řekli, že to musí zvládnout těsně před turnajem. Že měsíc dopředu to nemá smysl,“ tlumočí Vydra.
Kondiční kouč o zranění: Nikdo nevěděl, co budePtala se ho na to spousta lidí a on odpovídal prostě: „Nevím.“ Jenže David Vydra vážně nevěděl. „Až do konce března jsme netušili, jestli Petra ještě někdy bude hrát tenis,“ líčí o stavu Kvitové po útoku nožem. „Po osmi nedělích jí vyndali drát z prstu, který měla skoro amputovaný. To byl první krok. Pak měla přišitý nerv na malíčku, to bylo až po třech měsících... Vypadalo to, že lžu, že jsem alibista, ale my doopravdy nevěděli, jak to bude. Proto jsme tak rádi, že je tady v Paříži.“ |
Vaněk uspěl. Ba dokonce svůj slib navýšil. „Dal 112,“ culil se kondiční specialista Vydra. „Máme to i na videu. Měl jsem ruce dvacet centimetrů pod činkou a vůbec jsem se jí nemusel dotknout.“
I tohle dokresluje, že po návratu Petry Kvitové na kurty netoužila mocně jen ona sama. Lidé okolo Kvitové se snažili přispět tak, jak jim to situace dovolovala. Podporou. Neustálými vtípky. Sázkou.
Ani Vydra nezůstal stranou.
„Nesnáším tanec. Když někoho vidím tancovat, tak je mi trapně,“ líčí. A tak není těžké odhadnout, co jej čeká: „Pro mě to je trauma, i na vlastní svatbě bylo. Ale budu tancovat. Klidně na staďáku, třeba ve Wimblasu. To je úplně jedno. Když se u nás v týmu něco řekne, tak to platí.“
Úkol pro Kvitovou zní: vyhrát 1. kolo proti Američance Boserupové. „Když viděla Jirku v posilovně, jen řekla: Tak to je v... Já musím vyhrát,“ směje se Vydra. A zpětně oceňuje, jaká šichta to celou dobu byla.
„Ráno jsme vstali v osm, po snídani se začalo třeba dvě hodiny cvičit s rukou, pak kondice, oběd, zase cvičení, kondice, masáž. Někdy jsme nestíhali večeři na osmou. A tak to trvalo celou dobu,“ popisuje týdny a měsíce. „Já si myslím, že ze sta lidí by tohle dokázal jen jeden člověk.“
I za cenu, kulantně řečeno, trochu atypických metod.
„Je to sice drsný, ale Petře jsme naopak pouštěli filmy s noži a různé horory. Měl jsem dokonce vymyšlený, že ji v noci budu chodit strašit a ťukat jí na okno,“ chechtá se Vydra. Tvrdé? Jistě. Účinné? Zdá se, že ano. „Takhle jsme si s tou situací hráli. Prostě všechno s humorem. Péťa se ze začátku moc nesmála, ale neměla jinou šanci. A nakonec byla úplně v klidu.“
A nyní jsou všichni společně v Paříži. Neděle je jejich dnem D.
