„Byl to skvělý zápas. Velmi náročný. Až na výjimky jsme si každý game dávaly dlouhé výměny,“ líčila Strýcová. „Ale jelikož to pro mě bylo s vítězným koncem, tak to v těle necítím tak moc, jako kdybych prohrála.“
Obě ve snaze bojovat o každý fiftýn několikrát skončily na antuce. Siniaková musela ve druhé sadě absolvovat delší ošetření. Strýcovou duel čím dál víc vtahoval a v rámci své obvyklé dávky emocí si „pomáhala“ slovně, míčkem vrženým proti pletivu i raketou, kterou několikrát poslala vstříc povrchu.
Také její šaty díky bojovnosti na samé hraně dostaly pořádně velkou oranžovou šmouhu.
„Neeeee,“ ulevila si jednou, načež jí kdosi z publika opáčil: „Ale ano!“
Ale ano, byla to velmi zábavná podívaná. „Bylo to dlouhé a těžké. Byly tam emoce ode mě i od Katky, ale takové správné. Obě jsme hrozně moc chtěly, byl to férovej boj,“ ocenila Strýcová. „Tak, jak by to mělo bejt. Na koukanou pro lidi asi hezký zápas.“
Dvě krajanky proti sobě = česká jistota semifinále. Pro koho ovšem? Když Siniaková – vzdor nepříznivému stavu i zdravotním potížím – poslala duel do třetího setu, obě se na střídačkách zahalily do růžových ručníků. Čas se přesunul přes dvě hodiny a konec byl v nedohlednu.
„Katku jsem pomalinku dostávala do zápasu, až jsem ji tam dostala. Nebyla jsem dost trpělivá,“ uvedla Strýcová. „Ale ve třetím setu jsem si pro výhru šla trochu víc než ona. Jsem za to ráda.“
Siniakové znovu dávala přímo u kurtu rady legendární Helena Suková a také dvacetiletý objev roku se dokázal rozvášnit. Byl to duel kamenného soustředění i úlevných gest, radosti i naštvání, střídavého povzbuzování a uznalého potlesku.
„I pro vás to musí být těžké, když zase hrají dvě Češky proti sobě,“ říkala Strýcová tribunám v narážce na svůj předchozí duel s Lucií Hradeckou. „Ale že bych se cítila provinile? To vůbec. Soupeřka je protivník a je jedno, jestli je z Česka, nebo z Německa.“
Právě odsud je její příští sokyně, německá kvalifikantka Mona Barthelová. Strýcová českou bitvou fanoušky na další mač rozhodně navnadila.