První úkol je jasný. „Určitě zkontaktuju pana Koláře,“ plánovala Kvitová; za věhlasným fyzioterapeutem se vydá kvůli bolavému stehnu, které ji donutilo odhlásit se z turnaje v Římě.
Petra se víc zajímá, chválí trenérKonečně mají čas na práci. A výsledky se dostavují. „Spokojenost. Zatím to jakž takž jde,“ culí se Jiří Vaněk, kouč Petry Kvitové. A oceňuje ji nejen za 30 vítězných duelů: „Musím Péťu pochválit za poslední měsíce. Začala se sama trochu víc zajímat; občas přijde a řekne, že chce něco hrát. Víc přemýšlí o tréninku. Tohle ze začátku nebývalo, teď se to sem tam i stane.“ Nedivte se, že celý její tým srší dobrou náladou a slovními žerty. A tím, co přijde, se nestresuje. „Nechceme se v tom pitvat, budeme normálně trénovat,“ říká Vaněk o receptu na udržení báječné formy. „Chce to dělat svoji práci na sto procent, tak jako doposud. To je celé.“ |
A pak po zápasové smršti – zvládla 11 mačů ve 12 dnech – zase bude čas na zklidnění. Na trénink, na regeneraci. A na ladění formy směrem k blížícímu se Roland Garros.
Neboť nelze nevnímat, kolik se toho od ní čeká.
„Já sama jsem se podle mě v životě nepodívala na body, ale ono to nejde nesledovat. Sem tam na mě něco vypadne na sociálních sítích nebo na tiskových konferencích. Zjistím, kolikátá jsem, jak se posouvám,“ přiznává Kvitová.
V klasickém žebříčku je osmá, v tom kalendářním druhá. Letos je premiantkou v počtu titulů (4) i vyhraných zápasů (30). Co další mety?
Petra Kvitováa její triumf v Madridu přehledně |
„Já vím, co chcete slyšet,“ mrkla. „Nechci se svazovat výsledky nebo číslem před mým jménem. Beru to tak, jak to je. Uvidíme, jak všechno dopadne. Cílů, kterých bych chtěla dosáhnout, je pořád spoustu. Ale nejsem člověk, co by se tím veřejně prezentoval.“
Další grandslamový titul (dva má z Wimbledonu) by její návrat po vážném zranění ruky ozdobil. Světovou jedničkou dosud v kariéře nebyla. „Momentálně se na to neupínám. Stalo se hodně věcí, co mě trochu změnily,“ říká.
Kvitová si nepotrpí na silácká prohlášení. Cítíte se jako spolufavoritka pařížského grandslamu? „Tak to neberu,“ odvětí. „Spíš to pro mě bude uzavření kruhu, loni jsem se tam vrátila. Víme, jak je ženský tenis hrozně otevřený. Každá může porazit každou. Až na vrchol může dojít několik holek.“
Od ledna, kdy vypadla v 1. kole Australian Open, je chvílemi nezastavitelná. Více trofejí získala jen v roce 2011, ozdobeném Wimbledonem a triumfem na Turnaji mistryň.
„Je strašně těžké porovnávat neporovnatelné. Zažila jsem spoustu věcí nejen na kurtu, každý se měníme,“ vypráví. „Já jako hráčka i jako člověk. I tenis se obecně vyvíjí, tehdy jsem hrála trochu jinak než teď. Ale vždycky jsem říkala, že doufám, že ta snová sezona 2011 nebude úplně nejlepší v kariéře.“
Letos to změnit může. Tak dobře našlápnuto neměla už dlouho.
„Jsem spokojená!“ pronesla rozšafně. „A sama ze sebe jsem dost překvapená, jak jsem zvládla tu fyzickou i psychickou nálož posledních týdnů. Teď mám chvilku pauzu, tak musím trénovat.“
