„Neuvěřitelné. Je to velká šampionka, hodně ji respektuju. Je to pro mě velká výhra,“ řekla chorvatská tenistka poté, co přemohla loňskou finalistku z Paříže. Větší senzace se zatím letos na Roland Garros nestala.
Příběh Lučičové-Baroniové by už nyní vydal na knihu. Ve 14 letech dobyla juniorku US Open. O rok později vyhrála hned první turnaj mezi profesionály. V 17 letech se dostala do semifinále Wimbledonu, porazila i hvězdnou Monicu Selešovou.
Dospívání však pro ni nebylo jen ve znamení tenisových úspěchů. Jak později přiznala, její otec a kouč Marinko ji týral. I proto v roce 1998 utekla s matkou a čtyřmi sourozenci do USA.
„Bil mě častěji, než si kdo dokáže představit,“ řekla Lučičová-Baroniová, ačkoliv to její otec následně popřel.
Dál ji ale pronásledovaly problémy. Osobní. Finanční. V roce 2002 se vydala na US Open, který se stal na osm let jejím posledním grandslamem.
Od slz v New Yorku k slzám v Paříži
Pořád hrála menší turnaje, ale z vrcholového tenisu se vytratila. Až v roce 2010 se znovu objevila ve Wimbledonu, dlouho ale výsledkově strádala.
Až do loňska. Na US Open postoupila do osmifinále a nedokázala zadržet slzy. „Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem dobyla tak dobrý výsledek. Bylo to mimořádně emotivní,“ říkala. Krátce poté vyhrála turnaj v Québeku a vytvořila nový rekord v době mezi dvěma triumfy na turnajích. V jejím případě šlo o 16 let a 4 měsíce.
Simona Halepová na Roland Garros vypadla už ve 2. kole.
Také ve středu po výhře nad Halepovou uronila pár slz. „Snažím se je už trochu zadržovat. Ale emoce neskrývám. Taková zkrátka jsem,“ řekla.
Na kurtu nosí brýle a říká, že ji v tenisových klubech nazývají „starou dámou“. Ale co na tom, když i ve 33 letech dokáže porážet nejlepší tenistky současnosti.
„Jsem hrdá na to, co jsem vše v životě zvládla za překážky. Vím, že spoustu lidí by nedokázalo projít tím, čím jsem si prošla já a zase se vrátit zpátky. Jsem hrdá na to, že jsem byla tvrdohlavá, věřila jsem v sebe a byla jsem dost silná na to, abych tu dnes stála,“ vyprávěla.
„Chvíle, jako jsou tyto, jsou úžasné. Hrát proti jedné z nejlepších hráček světa a vyhrát... O moc lepší už to být nemůže.“
Sama přiznala, že v roce 2002 moc nevěřila, že by o 13 let později ještě mohla hrát tenis. A přece dál zápolí s nejlepšími.
A jak.
