Sotva by ji přitom někdo před startem travnatého grandslamu označil za hlavní favoritku. Vždyť na přípravném turnaji v Eastbourne prohrála hned úvodní zápas s Barborou Strýcovou 1:6, 0:6.
„To byl krátký turnaj. Nehrála jsem tam dobře. Ale na grandslamy vždycky přijedu motivovaná,“ vyprávěla Muguruzaová.
Motivovaná - a dobře připravená. V Eastbourne se „kanárem“ loučila trpce, ve Wimbledonu jím naopak stvrdila svou dominanci: finále s Venus Williamsovou totiž uzavřela se skóre 7:5, 6:0.
„Už jsem tu jednou finále prohrála, tak jsem to chtěla změnit. Cítila jsem se tady dobře, v každém zápase jsem zvyšovala úroveň. Hrála jsem dobře,“ pochválila se Španělka.
Pravda, něco se od oné prohry v Eastbourne změnilo. Do jejího týmu přibyla trenérka Conchita Martinezová, první Španělka, která dokázala Wimbledon vyhrát. Na turnaji v All England Clubu zastoupila stálého kouče Sama Sumyka, který zůstal doma s těhotnou ženou.
„Její zkušenosti mi pomohly. Věděla, jak mě připravit. Říkala, ať o finále přemýšlím jako o dalším zápase,“ líčila Muguruzaová.
ROZHOVOR PO ZÁPASE. Garbiňe Muguruzaová promlouvá po finálovém zápase jako čerstvá vítězka Wimbledonu. Zpovídá ji Sue Barkerová, bývalá britská tenistka a dnes komentátorka BBC.
Ne snad, že by Španělka narozená ve Venezuele neměla s velkými duely zkušenost. Však už před rokem grandslamové finále vyhrála, stala se šampionkou Roland Garros, jenže jako by ji role velké hvězdy poté svázala. Zbytek sezony měla nevýrazný, ve Wimbledonu i na US Open vypadla ve druhém kole.
Ani letos příliš nezářila - a porážka v Paříži ji dokonce dohnala k slzám. „Je těžké se vracet na turnaje jako obhájce. Ale jsem ráda, že vůbec v takové situaci můžu být,“ přemítala.
Ve Wimbledonu na ni byl o poznání menší tlak, šla do něj jako 15. hráčka světa. S každým zápasem se zlepšovala, od čtvrtfinále ani jednou neztratila servis a ve třetím grandslamovém finále kariéry vybojovala druhý titul.
Což je paradoxní v kontextu toho, že celkem dobyla Muguruzaová triumfy čtyři. Znovu ukázala, že jí velké scény sedí. Že právě největší zápasy z ní vydolují to nejlepší.
„Když jdu na velký kurt, tak se cítím dobře. To jsou místa, kde chci být. Kvůli tomu trénuji. Zápasy s nejlepšími hráči mě ženou dopředu,“ prohlásila.
Žádné další utkání už ji v Londýně letos nečeká, přesto ještě její „mise“ není u konce. V neděli zamíří na tradiční wimbledonský bál šampionů - a tak čelila i otázce, s kým z dvojice mužských finalistů Roger Federer a Marin Čilič by na něm chtěla tančit.
Usmála se, nejprve se zdráhala odpovědět.
Pak přece prohlásila: „S Rogerem. Čiliče mám ráda, ale chtěla bych vidět, jestli je Roger elegantní i při tanci.“
Pobavení sálu žurnalistů bylo dalším z jejích sobotních úspěchů.
